Nezákonné praktiky dvou soudců z Obvodního soudu pro Prahu 4, kteří svévolně omezují veřejnost běžných soudních jednání protiprávními zákazy zvukových záznamů řízení, se prozatím nedaří zastavit.

Soudce, který nemá osobnostní předpoklady k tomu, aby mohl vést soudní řízení a nestranně rozhodovat je ve svízelné situaci. Každý účastník soudního řízení a také veřejnost, která jednání soudu sleduje, má právo pořídit si vlastní zvukový záznam průběhu soudního řízení. A to platí pro soudní řízení všech typů.

Těmito záznamy lze pak prokázat, jakou úroveň má pracovní výkon dotyčného soudce, tedy zda je vůbec kompetentní osobou na svém místě. Tolik tedy teorie. V praxi se bohužel nekompetentním soudcům stále daří odolávat. Ze všech sil se snaží protiprávně zakazovat lidem pořízení zvukových záznamů jednání, které by je samozřejmě mohli usvědčit právě z oné nekompetentnosti.

Předsedové soudů nezřídka vymýšlejí absurdní odůvodnění a používají zdržovací taktiku, aby nemuseli zasáhnout ve prospěch zákazníků české justice.

Ovšem naše úsilí za prosazení transparentních pravidel vedení soudního procesu pokračuje. Níže uvedený dokument je jedním z dobových fragmentů, které to dokazují.

Originální dokument, dopis předsedovi soudu prvého stupně

Odesílatel: David Kolaja, Nad Primaskou 30,
Praha 10, 100 00, www.ejustice.cz

Adresát: (emailem a na podatelnu):
Obvodní soud pro Prahu 4
JUDr. Lubomír Novák, předseda
Spálená ulice 2
Praha 2
128 14

Publikováno také na www.ejustice.cz

Nezákonné zákazy zvukových nahrávek

Věc: K čj.40 Spr 3534/2004 Stížnost na postup soudce (nezákonný zákaz audio záznamu řízení)

Vážený pane předsedo,
ohledně vašeho vyjádření ke stížnosti pod značkou 40 Spr 3534/2004, kterou zatím považujete za nedůvodnou - zřejmě zde došlo k nedorozumění. Nežádal jsem vůbec, abyste zasahoval do rozhodovací pravomoci nezávislého soudce.

Soudkyně JUDr. Zdenka Vlčková mi ale během řízení ve věci (23C 210/2000) nezákonně, svévolně a hlavně zcela bezdůvodně zakázala pořízení zvukového záznamu. Tím došlo k porušení pravidel pro vedení soudního procesu (Zákon o soudech a soudcích a také Ústavy České republiky - Listiny základních práv a svobod dále „LZP“).

Přitom zvukový záznam nutně potřebuji, abych mohl nechat přezkoumat kvalitu práce uvedené soudkyně, neboť o ní mám značné pochybnosti. Ve stížnosti mi tedy nejde o právní posouzení věci samé , ale o to, zda tato soudkyně dodržuje základní pravidla pro vedení spravedlivého procesu. A zda se chová nestranně k oběma stranám během řízení. A také zda opravdu protokoluje všechny podstatné skutečnosti.

Pro záznam zvuku jsem hodlal použít digitální diktafon Olympus DM-20, který se běžně používá na soudech, mimo jiné i ve Velké Británii. Používá se tam i při úředních soudních záznamech civilního řízení. Toto zařízení soudní řízení rušit nemůže, neboť při provozu nevydává vůbec žádné zvuky.

Vezměte prosím v úvahu, že soudce za těchto podmínek o pořizování zvukových nahrávek vůbec nerozhoduje, natož aby měl právo je jakkoli zakazovat. Navíc pokud by však nějaký soudce nebyl schopen vést veřejný férový proces, pak podle mého názoru, by zcela jistě neměl soudit vůbec. (zvukový záznam pouze zvýrazňuje prvek veřejnosti řízení)

Smyslem mojí stížnosti tedy je, abych za své peníze, soudní poplatek,  obdržel službu podle standardu českého zákona. Nemám rozhodně zájem o služby jakési kabinetní justice, kde průběh řízení není přezkoumatelný a soudce-feudál se chová zcela svévolně podle zásad, kterým rozumí možná jen on sám.

Žádám vás tedy znovu, abyste věc přezkoumal, poučil uvedenou soudkyni o chybách v řízení, kterých se dopustila, vyvodil z věci kárná opatření a následně mě o tom vyrozuměl. Abych poté mohl o věci informovat další pozorovatele a občany.

Bylo by myslím vhodné, kdyby byla tato věc projednána se všemi soudci vašeho soudu, aby se podobné situace již neopakovaly. Neboť zbytečně značně snižují kvalitu služeb, které váš soud svým zákazníkům poskytuje. Dále vás žádám o zprávu, jakým způsobem bude chyba napravena, případně kdy se bude řízení opakovat za standardních podmínek.

Pro snazší orientaci v problematice přikládám ještě tři prameny, ze kterých v tomto textu vycházím:

A) Přepis části besedy v rámci Dne otevřených dveří (přiložen je i odkaz na zvukovou podobu tohoto vyjádření) odpověď pana předsedy Městského soudu v Praze, JUDr. Jana Sváčka na moji otázku ohledně zvukových záznamů soudního řízení:

„Z pozice soudce ono je to trošku složitější, ta záležitost, o které mluví pan Kolaja, není pravena o.s.ř. ale Zákonem o soudech a soudcích, konkrétně v paragrafu 6. Zde se hovoří o obrazových a zvukových přenosech a obrazových a zvukových záznamech.

Přenos je to, když sem přijede televize a přímo to pouští jako přímý přenos. Záznam je to, co se natočí a bude to někdy večer puštěno. Obrazové a zvukové přenosy a obrazové záznamy povoluje předseda senátu, ten řekne já tady tu kameru chci nebo nechci. Záleží na něm, jestli mu bude rušit soudní řízení.

Zvukový záznam to je ten walkman poležený na stole nebo na klíně, o tom předseda senátu nerozhoduje, to bere pouze na vědomí. Jinými slovy, každý má právo si toho walkmana zapnout a nahrávat si to.

A je tu jenom ten dovětek, o kterém mluví pan Kolaja, že předseda senátu, v případě, že by to rušilo, ale ne prosím vás žádnou důstojnou soudního řízení, ale že by to prostě rušilo ten průběh toho jednání jako takový to znamená, že by to chrčelo, prskalo, zpívalo a hrálo, tak v tu chvíli má předseda senátu to odmítnout. Nikdy jindy.

A pokud by se vám, jako účastníkům řízení stalo, že vám je znemožněn tento zvukový záznam si pořídit, prosím vás, každý předseda soudu přijme vaši stížnost a bude ji hodnotit jako oprávněnou, protože tím by ten soudce porušoval zákon, kdyby vám to neumožnil.“

Zvukový záznam ve WMA

B) Citace z webových stránek slovenského Ministerstva spravodlivosti www.justice.sk o standardech svobody projevu a práva na informace. Citovaná „Listina“ je však rovněž součástí české Ústavy. a českého práva. Ústava, nejvyšší zákon naší země, je přímo aplikovatelný také v řízení před běžným obecným soudem. (viz například Pavel Hollander Ústavněprávní argumentace, Linde 2003)

(Pravidlá komunikácie súdu s verejnosťou a médiami)

„3. Zvukový záznam priebehu pojednávania
Právo vyhotoviť si zvukový záznam z verejného súdneho pojednávania je súčasťou štandardu, podľa ktorého sa v Slovenskej republike zabezpečuje sloboda prejavu a právo na informácie podľa čl. 10 Dohovoru o ochrane ľudských práv a základných slobôd (napr. nález Ústavného súdu II. ÚS 28 1996)."

Odkaz na celý dokument:
http://www.justice.gov.sk/UserControls/h1/h132.rtf

C) Protože ÚS ČR ještě o problematice nálezem nerozhodoval, přikládám odkaz na rozhodnutí slovenského Ústavního soudu, které však vychází ze stejného právního předpisu, který platí i v Česku. Dá se proto očekávat, že se oba ústavní soudy nebudou vážněji ve svých názorech lišit. Odůvodnění nálezu je jistě inspirativní i pro české poměry.

http://www.ejustice.cz/?action=art&num=43

Vždy jsem se snažil a snažím se soudci korektně vycházet. Na druhé straně se ale domnívám, že mají pravdu ti ze soudců, kteří například na sjezdu Soudcovské unie v Liberci otevřeně hovořili o tom, že celkově je mezi českými soudci zhruba 30 % těch, kteří na svoji práci z různých důvodů prostě nestačí.

Z logiky věci vyplývá, že právě tito soudci se nejvíce bojí zvukových záznamů řízení, protože obvykle právě oni nemají předpoklady a schopnosti vést a kvalitně řídit soudní jednání. Proto také zákonodárce stanovil tato transparentní a demokratická procesní pravidla, která je však zapotřebí dodržovat.

Pokud by se nedodržovala, neměla by existence soudů a práce soudců žádný smysl.

Věřím proto, že mě budete brzy informovat o výsledku řízení ve věci mé stížnosti a o provedených opatřeních.

Navrhuji také, abyste o možnosti zvukových nahrávek uvědomil zákazníky vašeho soudu například výrazným poučením ve smyslu bodu A) na vývěskách před jednacími místnostmi soudu. Stává se totiž ještě často, že lidé dosud neznají svá práva a standardy českého civilního nebo trestního procesu. Vaši zákazníci by takový krok jistě ocenili.

Popisované nezákonné praktiky mají na úroveň služeb, které váš soud poskytuje, devastující účinek. Uvedená civilní kauza je jen jednou „větví“ zcela absurdně dlouhého procesu, který probíhá již pět let. Právě taková „kabinetní“ justice a také rozkrádání mého soudního spisu, které jsem navíc notářsky prokázal, jsou dle mého názoru jedinými příčinami tohoto stavu.

Ve věci bude zanedlouho již podruhé rozhodovat Ústavní soud ČR. Snažím se však bránit svoje práva již v řízení před obecnými soudy,  nespoléhám jen na zásah soudu ústavního.

Pokud dále nebude jiné cesty, budu muset požádat odvolací soud v dalším průběhu sporu, aby ve věci vyvolal řízení ve věci předběžné otázky u Evropského soudního dvora. Je totiž zřejmé, že soudkyně JUDr. Vlčková porušuje kromě českého také evropské právo (acquis communautaire).

Standardy lidský práv obsažené v LZP jsou totiž také pramenem práva ES. Mnohem jednodušší by však patrně bylo, pokud byste na obranu mých práv zasáhl jako odpovědný funkcionář soudu účinně zasáhl již nyní. A o to vás naléhavě žádám.

S úctou David Kolaja, Ejustice.cz