V květnovém čísle časopisu Soudce jsme se věnovali pilotnímu projektu „automatická zapisovatelka“ v soudnictví a konkrétně uživatelům – programu pro počítačové rozpoznávání řeči (Newton Dictate) – z řad soudců, které bychom mohli označit jako ty, kteří s programem pracují pravidelně. V tomto čísle navštívíme dva z nich, Stanislava a Ivu Findejsovy, kteří oba pracují na civilním úseku Okresního soudu v Náchodě.

Zajímaly nás důvody, které je vedou k tomu, že upřednostňují diktování do počítače – „voice writing“ – pro tvorbu rozsudků a dalších rozhodnutí. A jejich postřehy, které ani nelze získat jinak než dlouhodobým používáním těchto nástrojů. Také jejich představy na vhodnost využití programu pro počítačové rozpoznávání řeči v jednotlivých soudních agendách a pracovních postupech. Dali jsme si záležet na tom, abychom objevili i některá úskalí nové metody, protože jedině tak může zareagovat vývojový tým a připravit příští verzi programu na míru potřebám soudců a soudů.

Zatímco Stanislav Findejs soudí převážně obchodní věci, patří k průkopníkům zavádění moderních technologií a mezi jejich nadšené uživatele, jeho paní Iva Findejsová tak blízký vztah k těmto nástrojům nemá. Zabývá se ale opatrovnickou agendou, která, jak se ukázalo, je pro nasazení nových diktovacích nástrojů obzvláště vhodná. A tak i jí diktovací program šetří čas a energii. Pro oba jsme si připravili několik otázek.

David Kolaja: Software pro rozpoznávání hlasu se u vás testuje skoro rok. Jaký je váš celkový pohled na věc?
Stanislav Findejs: Je to velká úspora času. Při psaní rozsáhlých rozsudků, kde musím zmínit třeba kupní smlouvy, řadu faktur a dodacích dokumentů, je pro mě mnohem rychlejší text nadiktovat do počítače než ho z dokumentů opisovat. Vyhovuje mi, když mluvím o tom, co mě napadá, a pak hned v počítači provedu korekci v textu. Kupodivu jsem zjistil, že zatímco psaní mě dosti vyčerpává, u diktování určitým způsobem relaxuji. Mění to celkově styl práce, nejsem potom za celý den tak vyčerpaný.

David Kolaja: Takže první dojem je kladný?

Stanislav Findejs: Ano, je dobrý. Zvláště když mi přišla liberecká verze diktovacího software, byl jsem velice spokojen. Samozřejmě bych ale dokázal vymyslet řadu věcí, které tam nejsou a které bych chtěl, aby v programu byly. Například jsem u sebe zjistil takový problém, když diktuji, je pro mě obtížné pracovat současně s klávesnicí. Když vypínám systém, chvilku mi trvá, než „cvaknu“, než začnu zase pracovat na klávesnici. Ocenil bych, kdyby systém měl možnost hlasového ovládání. Mnohdy se nesoustředím a řeknu špatně třeba první slovo ve větě – prohodím například „žalobce“, „žalovaný“ a tak podobně. Musím zastavit systém, vymazat slovo, zapnout systém. Zde by velmi pomohlo hlasové ovládání pro vymazání posledního slova, věty nebo odstavce.
Další vylepšení – když začnu přemýšlet, někdy se na několik minut odmlčím. Pak bych potřeboval, aby se to „ticho“ vymazalo. Aby se jakákoliv delší pomlka smazala. Jinak to výrazným způsobem zdržuje při kontrole záznamů.

David Kolaja: Preferoval byste hlasové ovládání nebo i klávesové zkratky?

Stanislav Findejs: Obojí je možné, ale lepší by byly hlasové povely. Jakmile totiž udělám chybu a ještě se pak musím soustředit a přehmátnout na klávesnici a to slovo smazat, chyby se začnou řetězit. Ani ne tak chyby systému, spíše chybovost mluvčího se zvyšuje. To jsem poznal u sebe.

Soudce a jeho školitelka. Praktické rady i pomoc při zavádění programu na náchodském soudu poskytla JUDr. Stanislavu Findejsovi zástupkyně softwarové firmy Newton Technologies PhDr. Daniela Rázková.

David Kolaja: Jak jste spokojen s chybovostí?

Stanislav Findejs: Krátkou dobu jsem program používal, poté jsem tomu věnoval asi 40 minut času a vytvořil jsem si doporučovaný hlasový osobní profil, který měl rozpoznávání ještě více zpřesnit. Poté jsem s hrůzou zjistil, že je to o trošičku horší. Profil jsem musel zrušit. Nějakou dobu jsem pak diktoval s obecným profilem a svůj vlastní jsem si vytvořil až po několika týdnech. Snažil jsem se věty číst normálně tak, jak je čtu běžně, poté se rozpoznávání opravdu zlepšilo. Nyní je celkem v pořádku. Stává se mi, že se vyskytnou jména, která program nezná. Krajové názvy, názvy firem, jsme blízko Polsku, to má jistě také vliv. Někdy nemá smysl do slovníku takové neznámé slovo přidávat. Každý, kdo diktuje trošku déle, už pozná úskalí. Když diktuji název firmy, víme, jak názvy někdy vypadají, aby působily originálně, u nich nadiktuji „tři tečky“ a doplním jméno dodatečně. Když vím, co mi kde chybí, je to lepší opravit až nakonec, než se marně snažit neobvyklý název nadiktovat.

David Kolaja: Jak byste odhadoval možnosti využití programu v jednotlivých agendách?

Stanislav Findejs: Rozdělil bych civilní úsek na 4 kategorie. Exekuční agenda má specIva Findejsováický charakter, využitelnost programu je zde minimální. V běžném civilním řízení, zde má software obrovské možnosti, v opatrovnickém řízení je asi největší možnost uplatnění a v obchodních sporech, kde pracuji já, je možnost využití o něco nižší. Co se týče obchodního úseku, dám vám příklad. Jestliže mám složitou smlouvu o dílo, kde je třeba nad tím přemýšlet, psát skutková zjištění, právní věty, právní hodnocení celé věci a podobně, tak to využiji úplně nádherně, protože tam svoje myšlenky na papír mohu sázet jednu za druhou, v klidu si to pročtu, zkoriguji a uspořím neskutečně času. Míra využití vychází z toho, do jaké míry je řízení možné zasadit do nějakého formuláře. Jestliže soudím „dopravní podnik“ nebo úvěry a mám nějaký peněžní ústav, u nějž se v podstatě v rozsudku víceméně mění jen názvy, jména a osobní údaje, mohu si udělat vzorový rozsudek a do něj dopisovat detaily. Tady je zatím váš systém naprosto nevyužitelný, protože než já bych tam kliknul, něco řekl a pak znovu a zase jinam, tak to mám za tu dobu třikrát zapsané a nemusím se s tím zdržovat. Protože pak by systém byl zdržení a nevýhoda.

David Kolaja: Vidíte nějakou možnost provázat diktovací program s jinými aplikacemi?

Stanislav Findejs: Ve Wordu je nyní nově integrováno ASPI Symbio. Napíšu tam např. heslo „paragraf č. 1 zákona č. 1/2009 sbírky“, slovo „sbírky“ je důležité tam napsat, jinak by se text správně nezobrazil. Vyberu ho, kliknu pravou myší a dole na liště wordu se mi objeví okno – ASPI Symbio. Kliknu a objeví se mi správný paragraf, zkopíruji ho a uložím do wordu.
Kdyby existovala možnost „automatické zapisovatelce“ podobné heslo říci, takovou zkratku – neboli makro, vyslovil bych název předpisu a on by se mi automaticky importoval do diktovaného textu. To by byla úplná pohádka. ASPI Symbio je dobré, ale stále mi na něm vadí to, že musím provádět samotný import. Text předpisu by se tam mohl hned objevit. Když už tu zkratku říkám, tak samozřejmě vím, že tam text předpisu chci. Jakýkoliv manuální import textu jenom zdržuje.

David Kolaja: Napadlo vás nějaké další využití?

Stanislav Findejs: Jednou za čas mám i já jako civilní soudce vazební službu. Komplikované je to zejména o víkendu, kdy na soudu není justiční stráž ani zapisovatelky. Vezli nám sem obviněného z Rokycan. Než dorazili, měl jsem připraven protokol, nacionále a diktovací zařízení a už jsem za pomoci NewtonDictate jenom vyslýchal. Bylo to perfektní, protože to bylo rychlé. Nemusel jsem moc opravovat, diktát mi šel, moc chyb program neudělal. Byl jsem schopen celou záležitost vyřídit podstatně rychleji, než kdybych to psal a pak ještě četl, co vlastně píšu. Navíc to působilo velice výchovně, protože jak policista, tak ten obviněný na mě koukali, co to vlastně je, že já nemačkám klávesnici a počítač sám píše. Jako taková osvěta. Takže u výslechu se program dá použít a pomůže vám to.

David Kolaja: Položili jsme několik otázek také Ivě Findejsové. Jaký byl váš první dojem?

Iva Findejsová: Byla jsem už dříve zvyklá diktovat na klasický diktafon. Přestože nejsem technický typ, naučila jsem se pak diktování do počítače i ovládání programu za 14 dní za běžného provozu. Pokud je člověk schopen mluvit plynule, jakoby bez přemýšlení, je to zařízení prakticky bezchybové. Jestliže se nad něčím zamyslím nebo se potřebuji někde ve spise vrátit, vznikne delší pomlka a zařízení začne psát samo. Objevuje se například „aaa“ nebo „mumumu“. Problém je taky, když je člověk nastydlý, to jsem nemohla diktovat, za každým slovem jsem měla na konci „M“. Místo mladý bylo psáno mladým, namísto veselý veselým. Text se tak stal nepřehledným.

David Kolaja: Také u diktování relaxujete?

Iva Findejsová: Beru to jako práci, když píšu rozsudek tak nerelaxuji. To v žádném případě. Ale je to pro mě mnohem lehčí, než když se diktovalo do klasického diktafonu. Průběžné opravy jsou podstatně jednodušší. Úplně perfektní to je, když se diktují jednoduché rozsudky. Soudím agendu opatrovnickou, pokud to jsou věci, kdy se rodiče na jedno jednání dohodnou, pak napsat rozsudek s tímto zařízením je pro mě záležitost na 10 minut. Tak v 75 % jsem schopná ND využít účelně. Ve složitějších věcech ho nepoužívám vůbec. Jednodušší věci program píše úplně bez problémů.

David Kolaja: Mají vaši kolegové také zájem o tuto novinku?

Iva Findejsová: Někteří z diktovací aplikace byli zpočátku úplně zklamaní, protože říkali, že to píše nesmysly. Mně se také zpočátku stalo, že mi program psal úplně něco jiného. Ale nakonec je to věcí cviku, i třeba nastavení mikrofonu, nastavení ruchů, citlivosti. Měla jsem problém, že program byl strašně pomalý, vlastně nepoužitelný. Pak mi do počítače přidali operační paměť a hned se výsledek zlepšil. Celková úspěšnost závisí na mnoha faktorech, zájem se ale postupně zvyšuje.

David Kolaja: A jaký je váš konečný verdikt?

Iva Findejsová: Byla bych nerada, aby nám někdo řekl: „Tak jste si to vyzkoušeli, to je dobře, že vám to vyhovuje, ale máte smůlu, diktovat už nebudete.“ Už si nedovedu představit, že bych se měla vrátit zase ke klasickému diktafonu.
Poznámka na závěr: Některá navrhovaná vylepšení jsou již v nové verzi programu dostupná, například několik hlasových povelů či propojení s programem Word.