Dobrý nebo dokonce výborný soudce nemá příliš motivaci, aby účastníkům řízení zabraňoval pořídit si zvukový záznam soudního řízení. A naopak, pro odborně neschopného a/nebo pro emociálně nevyzrálého, agresivního jedince je to jediná šance, jak vůbec prodloužit své působení v justičním systému. Nelze mu pak prakticky totiž nic prokázat. Je tedy zřejmé, že na eliminaci špatných soudců bude v budoucnu potřeba vymyslet speciální strategii.

Článek obsahuje autentický přepis rozhlasového pořadu Česká justice stanice Český rozhlas 6. Text není redakčně upravován. Titulky - Ejustice.cz

09.06.2006 21:10
Česká justice (ČRo 6) -archiv pořadu
Pravidla chování v soudní síni

---

Iva Jonášová, redaktorka

 

Je pátek, 10 minut po deváté hodině večerní a to znamená, že na Šestce Českého rozhlasu začíná pořad o naší spravedlnosti. U poslechu České justice vás vítá a dobrý večer přeje Iva Jonášová.

Kam adresovat stížnosti na průběh soudního jednání?

Říká se, že u některých institucí je vůbec nejtěžší otevřít dveře. Jiné jsou svázány dlouhou řadou pravidel, zvyklostí a vztahů, bez jejichž znalosti v dané instituci stěží obstojíte. Napadlo vás někdy, jak je tomu u soudu? Víte, jak si správně počínat jako účastník soudního řízení? Co je vaším právem a povinností? Co máte k soudu vzít a co naopak nechat doma? Můžete si pořídit záznam soudního jednání a můžete si někde stěžovat v případě nespokojenosti s průběhem jednání? To jsou pouze některé z otázek připravených pro dnešní vydání České justice, ve kterém se budeme věnovat pravidlům chování v soudní síni. Hostem dnešní justice jsou předsedkyně senátu krajského soudu v Praze JUDr. Hana Tichá. Dobrý večer, vítám vás ve studiu.

Hana Tichá, soudkyně
Děkuji, dobrý večer

Iva Jonášová, redaktorka
A také předseda sdružení Zákazníci české justice David Kolaja. I vás vítám, dobrý večer.

David Kolaja
Dobrý večer.

Iva Jonášová, redaktorka
A dnešní justici, kterou pojmeme informačně nebo, řekněme, servisně, otevřeme tím, co je vlastně účelem soudního jednání. Proč má podobu a také pravidla, o kterých tady dnes budeme v justici mluvit. Paní doktorko.

Důstojné, slušné a slavnostní soudní jednání

Hana Tichá, soudkyně
Já si myslím, že je důležité říci, proč vlastně ti lidé mají k soudu chodit. Aby za jejich přítomnosti se spor, který spolu vedou, znovu připomínám, že já hovořím z pozice civilistky, tedy soudce, který řeší občansko právní věci, takže aby jejich spor byl za jejich přítomnosti vyřešen a rozhodnut. Jednání před soudcem má určitá pevně stanovená pravidla.

Ta pravidla jsou stanovena v občanském soudním řádu a v jednacím řádu. A kromě těchto pravidel to jednání má být důstojné, slušné. A vlastně určitým způsobem, když řeknu slavnostní, tak je to moc silný výraz. Ale ta důstojnost vlastně souvisí s tím, že je rozhodováno a jednáno o právech těch účastníků, o právech občanů, takže proto ta důstojnost

Iva Jonášová, redaktorka
Souhlasí s takovým pojetím soudního jednání i David Kolaja?

David Kolaja
Určitě s tím souhlasím. A vlastně to soudní jednání je způsob, jak mohou občané ta svá práva, která jsou vyjádřena v různých těch katalozích práv, různých zákonech, v Ústavě a v dalších předpisech, jak je mohou prakticky uplatnit. Pokud dojde k nějakému nedorozumění nebo sporu, tak jak si tedy vyjasnit, čí ta práva převažují nebo kde a jaká ta práva vlastně jsou a jak tedy prakticky je v těchto sporných případech nalézt. A, jak říkám, uplatnit je prakticky.

K soudu nejlépe ve slušném oblečení

Iva Jonášová, redaktorka
Když jsme se tady bavili o té oficiálnosti soudního jednání, někdo si může těžko poradit s otázkou, jak má být oblečen u soudního jednání. Má mít kravatu? Má mít oblek? Na kolik je to oficiální záležitost?

Hana Tichá, soudkyně
Já jsem přesvědčena o tom, že je to otázka obyčejné lidské slušnosti a vychování. Jestliže jdu na jednání k soudu, tak bych se měl obléct slušně. Což nemusí být přímo oblek, ale mělo by to být oblečení vycházkové, nikoli společenské, ale slušné oblečení. Pokud jde o soudní osoby, tak existuje instrukce, ve které se říká, že soudci muži musí mít oblek, soudci ženy že mají mít společenské oblečení. Dokonce dříve bylo doporučováno bílou blůzičku - tak to se přímo nedodržuje. Ale když jdeme soudit, tak jsme slušně oblečeni, my jako soudci, přestože přes to máme talár.

Stačí džíny a sako

Pokud jde o účastníky tak, jak už jsem řekla, je to otázka slušnosti. Advokáti chodí většinou v obleku. Když účastník v současné době přijde v džínách a má k tomu sako, mě to nepřijde nijak nevhodné. Také ty hranice formálnosti se nám poněkud posunují. Ale stalo se mi, že mi opakovaně přišel do jednací síně člověk, který byl oblečen v montérkách a v overalu, a to považuji za nedostatek vychování a i jeho jaksi celkové úrovně.

Iva Jonášová, redaktorka
Vztahuje se to slušné oblečení i pro veřejnost?

Hana Tichá, soudkyně
Ano, i na veřejnost. Možná k tomu se sluší dodat, že ten člověk, který přišel v těch špinavých montérkách, byl účastník a protože nám šlo o to, abychom tu věc vyřešili, tak jsme jednali. Ale myslím si, že by nebylo v rozporu s jednacím řádem, kdybychom to jednání odročili a řekli, že protože není vhodně oblečen, tak že budeme jednat jindy. Kdyby ale přišel do jednací síně divák, tedy veřejnost, nevhodně oblečen, tak bych ho asi vykázala. Ale podotýkám, že se mi to nestalo.

Iva Jonášová, redaktorka
Pane Kolajo.

Lidé jsou nejistí

David Kolaja
Mě v téhle souvislosti napadá, že někomu se tato otázka může zdát jako zanedbatelná, zejména soudním profesionálům to určitě přijde velmi malicherné. My se ale setkáváme s tím, že řada lidí je právě velice traumatizována tím, že třeba vůbec netuší, jak by k tomu soudu měli přijít. My jsme třeba zvali zástupce veřejnosti, třeba různých redakcí apod., na nějaká zajímavá soudní líčení. A když jsme s tím neuspěli, tak jsme pátrali, kde je ten problém a zjistil jsem, že v překvapujícím počtu případů je to právě to, že ti lidé netuší, jak se obléct. Že jim prostě není jasné, jestli musí mít nějaké oblečení s kravatou a podobně nebo jestli mohou přijít normálně, jak sedí v práci. A měl jsem z toho dojem, že to ty lidi hodně traumatizuje se vůbec na to zeptat. Že vlastně oni to nedají najevo a nepřijdou a vlastně tak nějak skrytě s tím bojují.

Iva Jonášová, redaktorka
Ještě doplňující otázka. Platí úměra, čím vyšší instance soudu, tím větší oficiálnost jednání?

Hana Tichá, soudkyně
Neplatí. Stejně oficiálně nebo stejně důstojně by se mělo vést jednání před okresním soudem a stejně u nejvyššího. I když tam veřejná jednání jsou málokdy.

Kdo má přístup do jednací síně?

Iva Jonášová, redaktorka
Tak ještě než vstoupíme do soudní síně, kdo má do ní vůbec přístup? Paní doktorka Tichá.

Hana Tichá, soudkyně
Je žádoucí, aby v jednací síni při jednání byli účastníci, takže především ti, kteří se soudí, a jejich právní zástupci. Do jednací síně může také přijít veřejnost. Tedy diváci, kteří potom mohou celé to jednání sledovat. Může ale nastat situace, kdy není žádoucí, aby tam veřejnost byla.

Poměrně často to přichází v úvahu v trestních řízeních, kde jde o nějaké intimní záležitosti nebo utajované skutečnosti. A v civilním řízení musím říci, že za celou svojí více než 20letou praxi já jsem snad s vyloučením veřejnosti z celého jednání nejednala nikdy.

Jenom třeba na určitý úsek toho jednání jsem vyloučila veřejnost a to jsem dělala za situace, kdy jsem vyslýchala nezletilé děti v řízeních, kde se rodiče o ně soudili. Pokud vyslýcháte 12leté dítě, tak určitě je dobře, aby se cítilo co nejvíce přirozeně. A to se rozhodně necítí, když se na něj dívá pět lidí.

Iva Jonášová, redaktorka
Lidé, kteří nechodí k soudu, mají nebo si dělají představu o tom, jak to v soudní síni vypadá pravděpodobně z filmů nebo seriálů, kde je obvykle velká místnost zaplněná, publikum reaguje. Opravíte to? Jak je to ve skutečnosti?

Soudní síně zejí prázdnotou

Hana Tichá, soudkyně
Tak zaplněná soudní síň asi může být u nějakých sporů, které jsou mediálně zajímavé. Měla jsem štěstí, že jsem zatím takový spor neměla. A jinak bývá zaplněna v případě, kdy chodí třeba školy nebo studenti se dívat na jednání. Což je samozřejmě žádoucí. Je to dobře, aby vlastně tímto způsobem probíhalo vzdělání mládeže, že se jsou podívat k soudu na soudní řízení. Jinak normálně ta jednací síň většinou zaplněna není. Konkrétně, v jednací síni, kde soudí náš senát odvolací, tak máme dvě řady sedadel pro veřejnost a většinou zejí prázdnotou.

Iva Jonášová, redaktorka
David Kolaja také chodí k soudu jako veřejnost?

Neexistuje rozpis soudních jednání

David Kolaja
Velmi málo. A ono to souvisí také s tím, že vlastně velice těžko se veřejnost dovídá o tom, co se vlastně bude projednávat u toho soudu. Neexistuje něco, co by se dalo označit jako svým způsobem program nebo nějaký rozpis těch jednání. Který by byl přístupný po internetu. I když v poslední době se to u některých soudů začíná objevovat, ale chybí nějaká centrální databáze nebo nějaký pokročilý způsob vyhledávání v těch databázích.

Někteří soudci se bojí veřejnosti

A jinak bych ještě k tomu chtěl říci, že existují dva základní způsoby reakcí nebo vztahů soudců k zaplněnosti těch jednacích síní. Existuje řada soudců, který z toho, podle mého názoru, mají upřímný strach.

A potom ta druhá polovina soudců, ta smýšlí právě naopak. Já jsem se s tím setkal třeba v Mladé Boleslavi, kdy paní předsedkyně doktorka Sépeová dlouho přemýšlela v té debatě, kterou jsme spolu vedli, jak to udělat, aby ty soudní síně byly co nejvíce plné, aby si lidé odnesli nějaké poučení z těch soudních síní a jednotlivých příběhů. A to mi připadá že je velmi dobře, když takto soudci uvažují.

Existují také introvertní soudci

Hana Tichá, soudkyně
Já jen bych na to ještě reagovala. Vy jste říkal, že někteří soudci mají strach z té zaplněné jednací síně. Mám také kolegy, kteří jsou introvertního typu, potřebují se více soustředit na to, co se tam děje a může je rušit ruch v síni. No a samozřejmě, když je v jednací síni 30 lidí navíc, tak to určitý ruch je. Ono to nemusí být tak, že by se báli té veřejnosti. Proboha já si tady budu něco dělat a ta veřejnost mě bude kontrolovat. Ono to také může být tím, že ho to rozptyluje, že se nemůže dostatečně soustředit.

Iva Jonášová, redaktorka
Na Šestce Českého rozhlasu stále posloucháte pořad Česká justice. Jeho hosty jsou tentokrát předsedkyně senátu Krajského soudu v Praze Hana Tichá a předseda sdružení Zákazníci české justice David Kolaja. Dnešní vydání tohoto pořadu jsme pojali jako servis zákazníkům České justice a vracíme se tedy k praktickým otázkám

Hana Tichá, soudkyně
Já ještě bych se ráda vrátila tam k tomu, o čem jsme hovořili předtím. Mně mezitím napadla jedna věc. My tady hovoříme a hodně se na účastníky díváme jako na ty, kteří přicházejí k soudu vlastně řešit svůj problém. Je přirozené, že jsou nervózní, bojí se. Já je naprosto chápu a také tak k nim přistupuji a většina mých kolegů také. Ale na druhou stranu je potřeba si uvědomit, že my tam vlastně to jednání řídíme. I pro nás je to těžké. A to nemyslím třeba v situaci, kdy by tam nastala nějaká třecí plocha nebo nějaká vyhrocená situace mezi účastníky.

Soudce soudí a na navíc protokoluje jednání

I za normálních okolnosti se soudce na to musí velmi soustředit, protože provádí důkazy. Musí se snažit přesně protokolovat, musí sledovat, co ti účastníci říkají, co navrhují. Ten soudce už vlastně protokoluje a přitom přemýšlí, co z toho vyplývá. Jak je nutno na to procesně správně reagovat. Ono je to dost namáhavé a stává se, že odcházíme z jednací síně po tom dni, kdy máme třeba osm jednání a jsme úplně unavení, vyřízení, nejsme schopni mluvit. Prostě je to únavné, náročné. Já to neříkám proto, aby nás někdo litoval. My jsme si to povolání vybrali a děláme ho rádi. A pokud mohu hovořit za sebe, tak mě strašně baví a naplňuje. Ale je potřeba, aby i ten účastník viděl, že pro nás to není jen tak nějaká zábava.

Iva Jonášová, redaktorka
To je doplnění k tomu, o čem jsme se bavili před předělem. A nyní zase pohled účastníků soudního jednání. Jsem povinna se v soudní síni legitimovat? Musím mít občanský průkaz?

Občanská průkaz s sebou

Hana Tichá, soudkyně
Pokud tam přijdete jako účastník, tak ano. Protože my potřebujeme vědět, jestli jednáme s tím, kdo se soudí, a nebo jestli tam přišel někdo jiný. Takže ano. Pokud se tam jdete podívat jako veřejnost, tak já bych si nějaký osobní průkaz s sebou vzala, ale jinak běžně veřejnost nelegitimujeme. Jenom se zeptáme, jestli je to veřejnost, aby se nám nestalo, že je to třeba svědek, který by neměl být účasten předtím toho jednání. Pokud mám v úmyslu ho vyslechnout až na konec a ne na začátku.

Ale proč by měl mít průkaz totožnosti s sebou je třeba proto, že kdyby se v té jednací síni choval nevhodně, tak já bych na to mohla reagovat různými způsoby. A jeden z těch způsobů je, že bych mohla zavolat justiční stráž. Chtěla bych, aby se legitimoval, mohla bych mu uložit pořádkovou pokutu a k tomu už bych potřebovala nějaký průkaz jeho totožnosti.

Iva Jonášová, redaktorka
David Kolaja

Je možné během soudního řízení v soudní síni stát?

David Kolaja
Já bych se jen zeptal ohledně kapacity té síně, jestli je to určené počtem sedadel nebo jestli je možné třeba během toho řízení také stát. To já právě jsem nikdy nevěděl.

Hana Tichá, soudkyně
Mně by nevadilo, kdyby ta veřejnost stála, ale to si myslím, že záleží na každém předsedovi senátu. Zase to souvisí s tím, o čem jsem již hovořila.

I během jednání lze vstoupit do soudní síně

Iva Jonášová, redaktorka
Zavírají se dveře soudní síně ještě předtím, než začne jednání nebo mohu vstoupit i během jednání?

Hana Tichá, soudkyně
Především, vhodné to není. Zase, rušíte vlastně. Ale jinak když jste účastník a jdete pozdě, tak jsme velice rádi, když vstoupíte do jednací síně.

(Poznámka Ejustice.cz:
I když není vstup do jednací síně po zahájení jednání ideální z důvodů, které jsou uvedeny v textu, je možné do síně vstoupit i během něj. Ne vždy může například zájemce z řad veřejnosti sledovat celé soudní jednání kvůli svým časovým možnostem. Může tedy sledovat alespoň jeho část. A případně také před jeho koncem odejít.)

Iva Jonášová, redaktorka
Když vůbec dorazíme.

Hana Tichá, soudkyně
Když vůbec vstoupíte do jednací síně. Samozřejmě, v takovém případě, pokud jste účastník, tak je vhodné se omluvit, říci že jste účastník a vysvětlit, co se stalo. Samozřejmě jsme normální lidé, víme, že existují dopravní zácpy a že se stane, že prostě někdo přijde pozdě. Takže toto je normální. Pokud ale jdete jako veřejnost, tak to nepovažuji za příliš vhodné, aby veřejnost vstupovala do jednací síně v průběhu jednání a odcházela v průběhu jednání.

Vlastně teď mě napadá, hovořila jsem o tom, že my pracujeme jako soudci. Zapomněla jsem na advokáty. Oni také při tom soudním jednání pracují. Tu důstojnost a ten klid v jednací síni je předseda senátu povinen zajistit vlastně nejen kvůli sobě, ale i s ohledem na účastníky a na jejich právní zástupce. Takže to není takové samoúčelné. To má tento smysl.

Iva Jonášová, redaktorka
V České justici pokračujeme tím, zda a jak lze pořídit v soudní síni zvukový záznam. Tedy ptám se, dělá se úředně nebo si mohu nahrávat sama v soudní síni?

Úřední zvukový záznam soudního řízení

Hana Tichá, soudkyně
Zase budu hovořit teď o občanskoprávním řízení. V trestu, jak my říkáme, je to jinak. Pořizuje se protokol. Protokol se dělá tak, že jej diktuje předseda senátu buď zapisovateli anebo do diktafonu a ten protokol není přesným záznamem toho, co se odehrává. Předseda senátu říká, do jednací síně se dostavil ten a ten, žalobce přednáší žalobu jako na čísle listu tom a tom. Prostě reprodukuje do toho zápisu, co se v té jednací síni děje. Úkolem předsedy senátu je reprodukovat pouze podstatné věci, ale tak, aby se v tom protokolu zachytil vlastně reálný průběh toho jednání.

Každý školák má doma kameru, proč ne soudy?

Iva Jonášová, redaktorka
Pane Kolajo, jaké máte zkušenosti s nahráváním v soudní síni?

David Kolaja
Tak v tom civilním řízení se úředně ten zvukový záznam nedělá a já si myslím že je to jedna z největších chyb toho našeho celého soudnictví. Protože tady už vlastně padají i ty námitky, že to je drahé, že ta technika je jako nedosažitelná. Protože v dnešní době může mít každý školák vlastně doma mikrofon, eventuelně i kameru připojenou k počítači a může si dělat záznamy v domácnosti velmi levně. A totéž by mohlo být možné klidně i na soudech.

Zvukové záznamy - soudní revoluce

Já třeba vím, že se něco podobného chystá na Slovensku celoplošně a odvolám se v této souvislosti i na slova pana doktora Baxy(předsedy Nejvyššího správního soudu ČR), který to, že se ty zvukové záznamy začaly dělat i v trestním řízení, považuje za malou revoluci v justici. A myslím si, že to může neskutečně pomoci té kvalitě řízení. Mám k tomu ještě řadu připomínek a bodů, takže klidně k tomu můžu i pár věcí dodat.

Iva Jonášová, redaktorka
Paní Tichá, jak vy se díváte na pořizování videozáznamů v soudní síni, resp. ptám se vás jako soudkyně a obecně na názor soudců, zda to vítají nebo…

Soukromý videozáznam pouze se souhlasem soudce

Hana Tichá, soudkyně
Jako videozáznamů, jako kdyby přišel účastník a nahrával si, natáčel si nás? Tak zákon o soudech a soudcích říká, že pořizovat obrazové záznamy v jednací síni je možno pouze se souhlasem předsedy senátu. Podle mě to dopadá především na média, protože já jsem se tedy nesetkala s tím, že by účastník přišel a nahrával si nás na kazetu. Takže jako praktické to je z toho hlediska, že třeba může přijít televize a nahrává, chtěla by si nahrát jednání.

Mně se to nestalo, ale kolegové třeba dovolí nahrát třeba úvodní část, kdy se kontroluje, kdo je účastníkem, účastníci přicházejí do jednací síně. Ale potom většinou požádají, aby s tím záznamem skončili a potom zase to dovolí na vyhlášení rozsudku. A je to zase z toho důvodu, aby byla zachována důstojnost a klid toho jednání. Protože pobíhá-li po jednací síni kameraman, tak ruší nejen toho soudce, ale i advokáty a účastníky, takže zase toho hledisko.

Každý má právo nahrát si zvukový záznam

Jinak jestli vás zajímá zvukový záznam, jestli mohou účastníci si sami nahrávat jednání, tak ano, mohou, ale musí to vždycky dopředu říci tomu předsedovi senátu. On o tom musí vědět. On jim to nemůže zakázat, ale musí o tom vědět.

Iva Jonášová, redaktorka
Čili dává svolení?

Soudce záznam pouze bere na vědomí, nemá právo zakazovat

Hana Tichá, soudkyně
Ne, nedává svolení. Účastník ohlásí senátu, nebo samosoudci, že bude nahrávat a ten to vezme na vědomí. Já bych to zaprotokolovala, tuto situaci.

Iva Jonášová, redaktorka
David Kolaja.

Někteří soudci se kamer nebojí

David Kolaja
Tak já bych se to pokusil ještě trošku rozdělit. Napřed tedy k těm záznamům. My jsme se dokonce setkali i s takovým přístupem soudců, že se nám zhruba asi šest soudců přihlásilo s tím, že můžeme do jejich jednaček kdykoli přijít a nahrávat si na video v podstatě kterékoli jednání, co oni provádějí.

Protože se považují, podle mého názoru, za natolik kompetentní, že se nepotřebují nějakým způsobem jako vyhýbat tomuto natáčení. My jsme to zatím neudělali a neudělali jsme to hlavně z toho důvodu, že si myslím, že ten počet šest je příliš malý. Že by bylo lepší dosáhnout nějakého většího konsenzu mezi soudci, aby se to podařilo nějakým způsobem prosadit tato věc. Protože si myslím, že do určité míry je to i otázka zvyku.

Lidé by viděli, jakou má řízení úroveň

Protože jakmile se pár takových nahrávek objeví někde na internetu nebo v nějaké televizi, tak si myslím, že lidé zjistí, že na tom nic divného není. Že v podstatě pokud se bavíme o veřejných jednáních a jsou to jednání běžného typu, že tam nejsou třeba ti nezletilí nebo nějaké extra intimní situace, tak si myslím, že na tom opravdu nic není a lidé mohou alespoň sledovat, jak jsou ty prostředky, které se dávají soudům, jak jsou využívány a jakou úroveň má to soudní řízení.

Iva Jonášová, redaktorka
Paní Tichá

Důkaz o průběhu jednání

Hana Tichá, soudkyně
Já jsem na to chtěla reagovat. Já jsem hovořila o tom, co vlastně je možné. Vy tady hovoříte o vizi. O tom, že byste chtěl nahrávat soudní jednání. Já v tom cítím úmysl nahrávat to soudní jednání proto, aby tam nedošlo k něčemu, co se nemá stát nebo kdyby k tomu došlo, tak aby byl důkaz, že se to stalo.

Videonahrávka by mi nevadila, ale co by řekli účastníci?

Na to by se tedy muselo spotřebovat mnoho materiálu, aby to splnilo ten účel. Já si myslím, že těch excesů v té jednací síni není zase tak moc, aby opravdu se to vyplatilo. Ale pokud jde o mě, já bych proti tomu nebyla, ale kdybych soudila, tak bych rozhodně nerozhodla za sebe. Kdyby jste mne oslovil s tímto záměrem, že budete natáčet mé jednání.

Když už by se to mělo dít, tak ze stativu, nikoli aby tam běhal kameraman s kamerou. A než bych dala souhlas, tak bych se zeptala těch účastníků, protože oni tam vystupují. A jestliže bych měla rozhodnout o obrazovém záznamu bez jejich souhlasu, tak mi to přijde jako zasahování do jejich práv. Protože jak oni by k tomu přišli, aby i ze studijních důvodů se na ně někdo díval, když oni tam hovoří o svých často tedy niterných záležitostech. A nestane se málokdy, že se tam někdo rozpláče, rozčílí, tak mi připadá nepřiměřené to rozhodnout za ně.

Iva Jonášová, redaktorka
Ano.

Hana Tichá, soudkyně
A pokud by řekli, že nechtějí, tak bych to nedovolila.

Iva Jonášová, redaktorka
Je pravda, že David Kolaja se soustředí většinou na ty problematické body.

David Kolaja
No a já se k tomu bez obav přiznám. Já jenom potvrzuji, že v tom je skutečně ten úmysl zachytit tedy něco, co by se u soudu dít nemělo. A jenom bych k tomu řekl to, že my jsme spotřebitelská organizace, jsme vlastně tři členové a máme nějaké zkušenosti ze soudních řízení. A když já jsem byl osobně u soudu, tak tehdy tato úprava ještě neplatila. Ani s tím zvukovým záznamem. Tehdy to bylo upraveno velmi vágně. V podstatě jenom tím právem na spravedlivý proces a nebylo k tomu nic dále řečeno v zákoně.

Také skrytá kamera by mohla pomoci - extrémní situace

Ale velmi mě mrzí, že jsem si tenkrát nepořídil nějaký přístroj, nějakou tu skrytou kameru a nepořídil jsem si záznam toho jednání, i když vím, že to tehdy nebylo povoleno. Protože jsem si jist, že bych to třeba před Ústavním soudem bez obav obhájil. Protože teď vlastně mám takové zážitky, které, když třeba někomu chci sdělit, tak to ani nedělám, protože si myslím, že by mi lidé nevěřili.

A právě tady těmto excesům by bylo dobře se vyhnout. Aby se to třeba dělalo i úředně, aby ten záznam někde existoval v soudní úschově a pokud si někdo třeba stěžuje na tu kvalitu toho soudního řízení, aby se k tomu dalo vrátit třeba i z úřední moci. Aby ten pan předseda nebo předsedkyně to mohla shlédnout a udělat si sama obrázek co se tam tedy stalo nebo nestalo.

Máme holé ruce

Protože takhle ten účastník de facto nemá v ruce téměř nic. Dnes už aspoň ten zvukový záznam, pokud to právo jakoby si obhájí a natočí si ho. Tenkrát nebylo možné ani to. A vlastně tím pádem nedochází vůbec k prosívání a k tomu výběru skutečně těch nejlepších justičních profesionálů - soudců. Takhle tam prostě dlouhá léta zůstávají i ti, kteří by tam být neměli, protože proti nim v podstatě nejsou důkazy. Není ty ani možné důkazy v podstatě získat.

(Poznámka Ejustice.cz:
Neschopného soudce by šlo usvědčit v případě, kdy by účastník měl jasné důkazy o mnohdy skandálním průběhu řízení nebo aroganci soudce. Takové důkazy video a nebo i audiozáznamy, však bez problémů povolí získat účastníkovi pouze soudci, se kterými žádné problémy nebývají. Prostě ti kompetentní soudci. Naopak, různé jiné typy lidí, soudci nekompetentní, kteří přežívají v systému ukryti, se těmto nahrávkám brání, jak jenom mohou.

Jde vlastně o jejich samotnou existenci uvnitř tohoto systému a o privilegia a finanční ohodnocení, kterého by jinde nedosáhli. A samozřejmě také o pocit moci. Pokud by tito lidé byli skutečně na těch místech ve společnosti, na která opravdu stačí, zdaleka by neměli takto vysoké a formálně uznávané postavení. A to je asi hlavní důvod toho, proč prakticky většinu své energie  věnují tomu, aby pořízení důkazů, prokazujících skutečný průběh jednání, zabránili.

Bez takovýchto důkazů mají totiž naději, že budou v systému přežívat dlouhá léta. Je jedním z nejdůležitějších úkolů našeho serveru Ejustice.cz pomoci justici vypořádat se s tímto neblahým stavem, který pronikavě snižuje důvěru lidí v systém a za působí lidem mnohdy nenapravitelné škody.)

Iva Jonášová, redaktorka
To jsme už zase u dalšího tématu České justice, kterým se zabýváme…

Jak je to časté?

Hana Tichá, soudkyně
No ono se to tedy dá.. Já jsem se neudržela, musela jsem reagovat. Vy máte asi nějakou špatnou zkušenost. Ono zase je potřeba to vidět, jak je to časté. Já nevím, co se vám stalo, ale zřejmě se tedy odehrálo v jednací síni něco, co podle vás nebylo správné. Ten průběh jednání. Ale je otázka, jak často se to stává. Vždyť přeci kdyby se to dělo běžně, tak to účastníci v odvolání namítají, tak si na to stěžují. Předseda senátu musí zaprotokolovat to, co se tam odehrálo.

Takže jedna z obran také je, že účastník, když se stane něco, co on má pocit že se stát nemělo, třeba že soudce reagoval nepřiměřeně nebo mu nedal slovo, tak se může přihlásit a říci, já bych chtěl, aby bylo zaprotokolováno, že se stalo toto a soudce by měl protokolovat, že žalobce vznáší námitku k protokolaci v tom smyslu a jak o ní rozhodne. A většinou musím říct, že většinou je potom zaprotokolováno nebo se ta změna nebo ta věc v protokolu objeví. Já si myslím, že účastníci nevědí třeba to, že mohou iniciovat opravu protokolu tímto způsobem.

Obrana účastníka řízení před agresivním soudcem - pouhá teorie

David Kolaja
Já samozřejmě vím, že máte pravdu, že to takto upraveno je, ale poté v té praxi, v té soudní místnosti, pokud tam jsou jen ty dvě strany a ten soudce, tak se takováto věc velice těžko prosazuje a v podstatě není nic přesvědčivějšího, než ten zvukový nebo ještě lépe obrazový záznam, aby se posoudilo.

Iva Jonášová, redaktorka
Tak tuto debatu si zase musíme nechat na někdy jindy. Blížíme se k závěru dnešního vydání České justice. Já se tedy zeptám, měli bystě nějakou radu pro ty, kdo vstupují do jednací síně, mohou se nějak připravit na soudní jednání? Třeba ti, kteří tam ještě nikdy nebyli? Paní Tichá?

Připravte si argumenty předem

Hana Tichá, soudkyně
Já bych účastníkům poradila: Nebojte se jít k soudu, pokud budete na jednání připraveni tzn. budete vědět, jaká tvrzení máte, co chcete prokázat, budete mít rozmyšleno, jaké důkazy navrhnete. Myslím si, že není nutno se soudního jednání obávat. Myslím si, že je důležité, aby lidé věděli, že soudci chtějí jednání vést korektně tak, aby nebyla poškozena práva žádného z účastníků a aby co nejrychlejší a nejefektivnější cestou se soud dostal k rozhodnutí a spravedlivému. Ještě chci říci.

Iva Jonášová, redaktorka
A David Kolaja?

Chybí průzkum spokojenosti

David Kolaja
Já bych tedy měl také rady, ale nejen pro účastníky. Možná k justici celkově jako takové. Já si myslím, že by bylo výborné, pokud by se podařilo zorganizovat nějaký reprezentativní průzkum. Řekněme třeba spokojenosti všech těch zájmových skupin, které se na těch soudech nacházejí nebo které ty služby využívají nebo poskytují.

Nějaký dotazníkový prostě screening. Aby se vlastně zjistilo, jak moc jsou lidé nebo nejsou s tou kterou oblastí soudních služeb spokojeni. A poté teprve na základě těchto údajů by se rozhodlo, co je na těch soudech vlastně nejdůležitější udělat. Co lidi nejvíce pálí a kde to zlepšení by mohlo být třeba nejrychlejší nebo nejdůležitější. Kam ty prostředky investovat.

Iva Jonášová, redaktorka
A to je z dnešního vydání České justice již téměř vše. Doufám, že informace o tom, co se děje v soudní síni, vám budou ku prospěchu a že vás řízení před soudem, pokud se stanete jeho účastníky, již nikterak nezaskočí. K tomu se snažil přispět i dnešní pořad Česká justice, jehož hosty byli předsedkyně senátu Krajského soudu v Praze Hana Tichá. A předseda sdružení Zákazníci české justice David Kolaja. Já vám děkuji a doufám, že v tomto studiu se zase někdy sejdeme. Nashledanou.

Hana Tichá, soudkyně
Děkuji, nashledanou.

David Kolaja
Děkuji za pozvání, nashledanou.

Iva Jonášová, redaktorka
A od mikrofonu se v tuto chvíli loučí i Iva Jonášová. Přeji hezký večer s Šestkou a příští pátek ve 21:10 se opět těším na slyšenou.