Vše, co jste chtěli vědět o českém soudnictví ale báli jste se zeptat. O tom se budeme bavit v dnešním magazínu česká justice, který právě začíná a u jehož poslechu vás vítá Iva Jonášová. Moderní technologická předpona "e" se dostává i do pořadu Česká justice, ve kterém vám představíme webové stránky, v jejichž názvu se toto e nachází.

Tento článek obsahuje autentický přepis rozhlasového pořadu Česká justice stanice Český rozhlas 6. Text není redakčně upravován. Titulky a komentář - Ejustice.cz

??.??.2004 21:10
Česká justice (ČRo6)
David Kolaja - Ejustice.cz

Iva Jonášová, redaktorka. V následujících třiceti minutách budeme mluvit především o tom, jak lze zlepšit činnost soudů a jak se může občan dostat prostřednictvím informačních technologií k veřejným informacím z oblasti justice. Ve studiu vítám autora a provozovatele těchto stránek www.ejustice.cz , Davida Kolaju, dobrý večer.

Dobrý večer.

Osobní zkušenosti se soudy

Já se na úvod zeptám, jak dlouho webové stránky ejustice.cz fungují a co vás vůbec vedlo k tomu, že jste zvolil zrovna tento způsob komunikace s veřejností.

Tak ty stránky v této podobě, v jaké jsou na internetu nyní fungují asi zhruba rok. A ty důvody? Taková komunikace je jednak rychlá a taky je levná. Proč jsem vůbec začal s veřejností takhle komunikovat... Vedly mě k tomu moje osobní zkušenosti s českou justicí. Sám se soudím, vystupuji jako navrhovatel v jedné kauze o které mluvit nebudu, ale která by za normálních okolností nestála ani za řeč.

Je to takový žabomyší spor, ale to, co se kolem této kauzy děje a jakým způsobem je tato kauza zpracovávána, to poněkud ovlivnilo všechny moje představy o tom, jak justice funguje a myslím si, že jedna z mála šancí, aby se v tomto něco změnilo je, aby co nejvíce informací ze soudů směrem k veřejnosti bylo veřejných. To si myslím, že je jedna z mála cest jak v tomto v krátké době něco dosáhnout.

Takže se dá říct, že vy jste v této oblasti laik z pléna?

Dalo by se to tak říct. Nicméně musím říct, že té kauze se věnuji zhruba 5 let, takže jsem možná za tu dobu leccos stihl nastudovat. Na druhé straně právník nebo profesionál určitě nejsem, dívám se na ty věci hlavně z pohledu běžného zákazníka, běžného uživatele soudů. A musím říct, že jsem byl velmi překvapen. Nikdy jsem si zezačátku nedělal nějaké velké iluze o tom, jak justice funguje. Ale to, co jsem zažil, musím říct, že opravdu překonalo ty moje původní představy.

A možná bych měl takový příměr. Já jsem si vždycky myslel, je to tedy z úplně jiné oblasti života, než jsem se dostal na vojnu, že armáda funguje tak, aby mohla bránit stát tak, že musí být všechno v pořádku, že takové ty nejzákladnější věci tam jsou jako by logisticky a vůbec vše možně systémově vyřešeny. Když jsem potom byl na vojně, tak jsem zjistil, že je to úplně opačně.

A podobnou zkušenost mám právě i s tou justicí. Než jsem se začal soudit, tak jsem měl sice představu, že to sice není úplně v pořádku na těch našich soudech. Ale jak jsem se ocitl uvnitř toho procesu, tak jen s hrůzou zjišťuji, jak to vlastně doopravdy je a myslím, že to ty moje představy ještě daleko překonalo.

My se o tom budeme bavit v dnešním magazínu Česká justice. Když ale budeme popisovat ten tok informací od soudů směrem k veřejnosti, vidíte vy tu jedinou cestu v tom, že se občané sami budou dožadovat informací jak funguje česká justice? Že nemůžeme čekat na to, že nám shora ty informace někdo dá?

To si myslím, že máte určitě pravdu. A mi tam ani moc nesedí to slovo dožadovat, protože si myslím, že je to takové to nejpřirozenější právo toho občana, aby měl pokud možno co nejvíce informací o tom svém vlastním soudním řízení, popřípadě i soudních řízeních, které se týkají jiných občanů. A myslím si, že ti lidé, kteří si stěžují na stav soudů a na ty věci, které se kolem soudů dějí tak, že nemůžou prostě čekat, že něco někdo ve vládě nějak moudře rozhodne.

Myslím si, že ta odpovědnost je taky i hodně na nich a myslím si, že ti lidé by se mezi sebou měli domluvit, udělat nějaké sdružení, nějak se mezi sebou zorganizovat, založit třeba nějakou organizaci, třeba „Zákazníci České justice“ nebo něco podobného. A vlastně aktivně prosazovat tady ty ideje. Protože pokud je člověk osamocen, pokud se tady těmto věcem věnuje třeba jako jedinec, tak zdaleka nemůže tolik dosáhnout. A myslím si, že to je přirozený vývoj a že jsou už i vidět náznaky, že se tohle děje. Také se o to snažím. Tak snad to k něčemu bude.

Mezi soudci je velká skupina lidí, kteří na svoji práci nestačí

Jak byste formuloval svůj vlastní postoj k fungování české justice?

Vrátím se ještě k tomu svému osobnímu zážitku. Úplně v té první fázi jsem se zkoušel dozvědět něco víc, jak ten systém funguje a proč tak funguje. A musím říct, že jsem byl hodně překvapen, protože když jsem šel na nějaké to Soudcovsko-podnikatelské fórum, kde byli soudci a další právnická veřejnost, tak mě tam tenkrát ti soudci přijali velice kladně. Byli rádi, že se o ně někdo zajímá.

A na spoustě jednání jsem byl také sám, jako jediný novinář a připadalo mi to docela příznačné. Protože tam je dost velká komunikační propast. Soudci si stěžují na novináře, novináři na soudce, ale vlastně málokdy se spolu nějak vidí, nějaký delší čas, aby spolu byli schopni komunikovat trošku do hloubky a vzájemně se nějak poznat.

Musím říct, že jsem našel mezi soudci řadu lidí, se kterými je radost pracovat a se kterými mě to opravdu baví. A na druhé straně jsem přesvědčen o tom, že je tam také poměrně dost velká skupina lidí, kteří, řeknu to velmi stručně, kteří v justici nemají co dělat.

České soudnictví svým IT vybavením dosti zaostává za ostatními resorty státní správy. Ohromné množství dat a dokumentů, se kterými soudci pracuji, najdeme převážně v tištěné podobě, v podobě klasického papírového spisu. Vy jste speciálně informačními technologiemi v justici zabýváte a právě na internetu objevujete každý den nové a nové informace. Které země přinášejí pro nás možná i překvapivě pokrok, co se týče právě informačních technologií v justici nebo v soudnictví?

Na Slovensku udělali procesní analýzu

Tak začal bych sousedním Rakouskem. Tam je vlastně velice sofistikovaný systém, kdy rakouské soudy komunikují jednak vzájemně a jednak i s obcí advokátů, tedy s advokáty elektronicky. Ty soudní spisy jsou už v elektronické podobě. Také bych chtěl zmínit Slovensko, kde se v poslední době udělal hodně velký pokrok. Dokonce tam došlo k analýze, k procesní analýze činnosti soudů. Ne tedy v celé spektru soudních sporů, tuším, že se to týkalo jenom trestní justice. A zjistilo se, že 30 procent činností, které soudci a další zúčastnění provádějí, je zbytečných. Takže vlastně poté, co se udělal ten audit těch procesů, tak vlastně 30 procent činností se odstranilo. To znamená, tady je už vidět, jaký obrovský přinos má takovýto audit pro činnost justice a jak se to vlastně všechno hodně pohne kupředu.

Dále bych zmínil Velkou Británii, Kanadu, Spojené státy, Singapur. Nejvíc mě zaujaly asi soudy ve Spojených státech amerických. Je potřeba říct, že tam ta justice je jednak federální a jednak každý americký stát má svoji vlastní soustavu soudů. Projevuje se to třeba i na tom, jak jsou ty instituce ochotny komunikovat třeba i s cizími novináři a podobně. Já jsem se třeba obrátil na Administration Office of the U.S. Courts a byl jsem překvapen. Protože tamní úředníci mi obratem odpověděli a měli velký zájem o to, publikovat některé jejich materiály v českém prostředí, třeba i na tom našem webu a bez problému mi dali svolení k tomu, že je možné překládat zajímavé články.

Otevřené soudy na Floridě

Co se týče jednotlivých států, tak tam jsou velké rozdíly v té informační otevřenosti. Musím říci, že nejvíce se mi líbil, zdaleka nejvíce se mi líbil, zatím, co jsem našel, systém soudů na Floridě. Kde ta informační otevřenost soudů jde tak daleko, že je možné se dostat až k jednotlivým kauzám, k jednotlivým řízením, která jsou před tím soudem vedena. A kromě písemných informací, těch shrnutí, o co ve které kauze jde, kromě toho je tam také úplný přepis toho soudního jednání. Ale nejenom to. Je tam také dokonce možné si kliknout na odkaz a přehrát si ta jednání toho floridského Nejvyššího soudu na videu. Je to tam umístěno v Real Video formátu. A to si myslím, že byl zatím asi nejlepší počin, co jsem na tom internetu vůbec objevil, co se týče justice.

Singapurská justiční reforma

Singapur to je asi velmi dobrý příklad. Protože také jsem navštívil webové stránky Nejvyššího soudu na Singapuru a informace, které jsem tam našel, jsou možná využitelné i v České republice, přestože tamní soudní systém je anglo-americký, by se dalo asi říct. Ty informace se týkají například toho, že v roce 1990 ta situace, co se týče průtahů na soudech, byla hodně podobná, jako je dnes tady u nás v Česku. Protože tenkrát od podání žaloby do vyhlášení prvního jednání ve věci uběhla řada měsíců a někdy i let. To znamená, to je vlastně to, co my tady denno-denně prožíváme.

A právě v tom roce 1990 tam nastoupil nový předseda Nejvyššího soudu, který udělal řadu opatření, kromě tedy maximálního využití informačních technologií tam jsou ještě i další opatření, nejsou to jenom tedy ty technologie. Zajímavý tam je ten výsledek. Tam se podařilo to období do vyhlášení prvního jednání ve věci zkrátit až na řády týdnů. Takže tam je první jednání vyhlašováno v období 3-4 týdnů od podání žaloby, což si myslím, že je úplně fantastické a může to být velmi inspirativní pro naše poměry.

Jaké jsou tedy české poměry? K jakým informacím z oblasti soudnictví se dostane český občan?

Pokud to myslíte na internetu, tak to si myslím, že těch informací je strašně málo. V podstatě na těch internetových stránkách jsou většinou informace o adrese soudů nebo ty nejdůležitější kontakty. Ale pokud jde o informace o soudních řízeních, tak to si myslím, že je neprozkoumaná, neprobádaná oblast. Že tady málo kde se najde vstřícnější přístup soudů. Ale musím říct, že jsou i výjimky.

Chybí dálkové informace o nařízených jednáních

Třeba, co si tak pamatuji, tak na Krajském soudu v Plzni je třeba rozpis soudních řízení na nejbližší období, což si myslím, že je takový začátek toho, tak jak bych si to třeba já představoval, že by to mohlo být. Protože já si myslím, že by to mohlo, tady tohle to, ta avíza těch soudních jednání, že by to mohlo fungovat jako (inteligentní, elektronický) televizní program. Že by každý soud měl mít nějaký svůj rozpis a měl by na tom internetu fungovat nějaký, jak se říká „engine“ a po zadání klíčových slov, dejme tomu, že bych zadal třeba jméno a příjmení člověka, o kterém mám zájem se dozvědět, kde se soudí nebo kdy bude vyhlášeno další jednání, tak ten systém by měl sledovat vlastně ty rozpisy vyhlášených jednání na všech soudech v Česku. A vlastně jenom třeba mailem nebo nějakým jiným způsobem vracet ty výsledky, to znamená ta jednotlivá avíza na soudní jednání. Protože takhle, já třeba žiju v Praze a nemám vůbec šanci se dozvědět, kdy bude třeba nějaký zajímavý soud v Olomouci. A myslím si, že to není dobře, že je to velká chyba.

Zvukový záznam jednání v civilních věcech

Takže co se týče těch jednotlivých kauz, tak tam ta informovanost není skoro žádná, já bych si představoval spíš, že ten pohled by měl být opačný, že by se mělo uvažovat o tom proč nějaké ty informace by neměly být přístupny veřejnosti. A pokud proto nejsou nějaké jednoznačné důvody, tak naopak si myslím, že všechno ostatní by přístupné veřejnosti být mělo. Víme třeba, že už dnes se provádí zvukový záznam u trestního jednání, já si myslím, že to je dobrý začátek. Ale co se týče třeba civilních procesů, které jsou zdaleka asi nejdelší, tak tam taky by se mělo dospět k nějaké změně.

A myslím si, že taky by se měl pořizovat záznam celého toho jednání. To znamená ne jenom těch jednotlivých výpovědí, ne jenom takový záznam, aby soudce jakoby shrnoval, to co slyší od jednotlivých účastníků. Ale měl by se provádět úplný záznam, aby to bylo férové, aby bylo jasně vidět, co kdo řekl, aby se k tomu dalo vrátit a tyhle ty záznamy by klidně mohly být na internetu. Myslím si, že by to bylo jen dobře.

Soudy by měly mít mnohem lepší marketing

Posloucháte pořad Česká justice a mým hostem je autor webových stránek ejustice.cz David Kolaja. Já se nyní zeptám, proč české soudy vlastně více nepropagují svoji činnost. S čím by mohly přijít samotné soudy? Jaké informace by na svých webových stránkách mohly propagovat?

Myslím si, že máte pravdu, že by mohly propagovat samy sebe, dělat vlastně svůj vlastní marketing daleko intenzivněji. Ale myslím si, že tady jsou vidět i nějaké pozitivní trendy. A měl v poslední době nejvíce zaujal Ústavní soud, na webových stránkách Ústavního soudu proběhla nedávno anketa o tom, co si lidé myslí právě o webové prezentaci Ústavního soudu. A také o tom vyhledávacím „enginu“ o tom vyhledávacím systému, kde občané mohou vyhledávat v rozhodnutích Ústavního soudu příslušné konkrétní dokumenty. Ústavní soud šel dokonce tak daleko, že ty názory občanů zveřejnil v té syrové podobě, není to nijak upraveno. Pokud vím, tak ty výsledky, té webové ankety jsou k mání na webových stránkách Ústavního soudu a pokud by nebyly, tak u nás na ejustice.cz samozřejmě jsou. Tak to si myslím, že byl velmi dobrý počin.

A už je vidět, že i ostatní soudy z obecné justice i další následují tady tento trend. Slyšel jsem od pana doktora Baxy, že se podobná anketa připravuje také na stránkách Nejvyššího správního soudu a podle posledních informací se podobná věc připravuje také na Krajském soudu v Hradci Králové. To znamená, že i ta obecná justice, ty nižší soudy se tady do toho trendu zapojují, což si myslím, že je vynikající věc. Protože jak jinak by ty soudy zjistily, co občané vlastně chtějí o těch soudech, případně o těch soudních řízeních vědět, než právě tady takovou anketou?

Anonymizace soudních spisů je z větší části zbytečná

Já bych ještě uvedla, že pokud nahlédneme do databáze štrasburského soudu a Evropského soudního dvora, zjistíme, že tyto soudy zveřejňují rozhodnutí včetně názvu soudní strany nebo obou stran řízení. Je to evropský standard?

Já se domnívám, že ano, protože jak štrasburský soud, tak Evropský soudní dvůr v Lucemburku si myslím, že jsou dva nejdůležitější evropské soudy. A vlastně stejně postupuje také Výbor pro lidská práva OSN. Ten také ve svých rozhodnutí zveřejňuje názvy obou stran. U nás je taková anomálie, u nás se ty názvy stran nezveřejňují, což si myslím, že není dobře. Strašným způsobem to má dopad na možnost, hlavně tedy běžných občanů, vyhledat si ty konkrétní judikáty, ta konkrétní rozhodnutí. Protože pokud to nenajdu podle názvu účastníka, tak potom těch možností, jak to najít už není moc. Pak se v tom prakticky nedá nic najít. Je sice pěkné, že třeba Nejvyšší soud ta rozhodnutí... nebo tedy co se týče Ústavního soudu, tak většinu těch rozhodnutí zveřejňují. Ale já nejsem schopen najít ani rozhodnutí, které se týká mě samotného, protože si to číslo prostě nepamatuju. A je to obrovská komplikace.

Budeme se soudit na elektronických sudištích?

Když se bavíme o informačních technologiích v soudnictví, budoucnost soudnictví se spojuje také s takzvanými elektronickými sudišti. A já vím, že vy jste velkým příznivcem tohoto trendu. O co vlastně jde?

Já jsem ten pojem elektronické sudiště slyšel poprvé jednak od pana profesora Cepla a potom také od pana doktora Libora Vávry ze Soudcovské unie. A ta teze je taková, že to soudní jednání může probíhat v některých případech vyloženě na dálku a ještě navíc tedy s využitím internetu. Takže se to používá v Kanadě v obchodních věcech. Strany sporu se nevidí ani vzájemně a dokonce asi se soudním personálem.

Když vezmeme v úvahu, že třeba i ten obchodní případ může vzniknout podobným způsobem na internetu, že někdo vyplní elektronickou objednávku a dostane za to nějaké zboží. Také se ty strany nevidí. Tak vlastně potom to souzení proběhne na podobném principu a ono vlastně na tom, z určitého pohledu nic nového není. Protože dnes třeba Nejvyšší soud nebo Ústavní soud i u nás tady řadu věcí řeší v podstatě dálkově, korespondenčně. Kdy člověk podá třeba dovolání k Nejvyššímu soudu a ten soud mu odpoví bez toho, aby ve věci nařizoval nějaké jednání. Takže jde o to, že ta odpověď je třeba doručena elektronickými prostředky, ale jinak ten princip je stejný. Takže on to zas takový průlom není. Je samozřejmě daleko pohodlnější, když si člověk může svoje věci vyřizovat z toho obýváku, z toho počítače. To určitě ano.

Je možné využít elektronické sudiště i v trestní agendě?

Vy jste mluvil o využití v obchodní agendě. Dovedete si ale představit, že by se elektronická sudiště dala využívat třeba i v oblasti trestní?

Ano, určitě. Já myslím, že ten pojem, elektronické sudiště není nijak definováno. Záleží tedy vlastně na každém, co si pod tím představí. A já si myslím, že je to svým způsobem návrat k tradicím evropským, které pocházejí ještě z antiky. Myslím teď tu veřejnost soudního jednání. Dřív se to soudní jednání odehrávalo někde na náměstích nebo v nějakém amfiteátru veřejně. Dnes se dá využít tady těch technologií a myslím si, že v zásadě je jedno jestli je to obchodní jednání nebo civilní nebo trestní. Pokud je to jednání veřejné, tak si myslím, že už to slovo veřejné, už ten pojem veřejnosti v sobě obsahuje takový nějaký úkol pro ty soudy nebo pro ten stát zajistit, aby to jednání bylo veřejné v nejširším možném smyslu. To znamená pokud třeba některé soudy v Americe třeba vysílají na internetu soudní jednání, myslím si, že je to výborná věc.

Myslím si také, že je třeba dát veřejnosti (k dispozici) potom archiv těch jednání. Není nikde řečeno, že by to muselo v reálném čase být přístupné. Jsou tam kolikrát námitky, že by to mohlo třeba ovlivňovat svědky a podobně. Ale myslím si, že dodatečně by takové záznamy měly být přístupné v každém případě, pokud se jedná o veřejná řízení.

Myslím si, že je to také dost velká šance i pro jednotlivce. Pokud třeba já, jako občan nebo zákazník justice nejsem spokojen s tím, jak se soudní jednání vyvíjí (s dodržováním základních procesních pravidel a s dodržováním pravidel férového procesu) tak si myslím, že úplně nejpřirozenější věc, kterou mohu udělat, je naskenovat ten celý soudní spis a dát všechny ty informace k dispozici na internet. A tím se vlastně dopředu vyloučí taková ta námitka, když někomu vykládáte o svých zážitcích se soudy, tak taková obvyklá reakce je my bychom vám věřili, ale kdo ví, jak je to doopravdy.

My přístup k těm informacím nemáme, my nevíme, co je v tom spisu. Takže tohle je možná to řešení. Ať se prostě kdo má zájem podívá, co v tom spise je. A možná bude docela překvapen. Myslím si, že to může mít i docela edukativní význam. Protože málokdo si dokáže představit, jak ty soudy opravdu fungují. Takže v tomhle bych viděl ten přínos elektronického sudiště, pokud to chápeme opravdu takto.

Veřejná soudní jednání na internetu - ukázka - Eliška Wagnerová

Vy jste svou odpovědí narazil na problém veřejnosti soudních jednání. A my si nyní pustíme krátkou ukázku rozhovoru, který jste vedl s místopředsedkyní Ústavního soudu Eliškou Wagnerovou. Ten rozhovor rovněž mohou posluchači najít na stránkách www.ejustice.cz.

Zvuková ukázka - (Dr. Eliška Wagnerová, Ústavní soud ČR)
Určitě, samozřejmě. To je totiž velmi zajímavá otázka, která tedy, úplně odbočím. Jestli tedy staří Řekové říkali, že obec má být tak veliká, aby na její konec dolehl hlas z angory. A tak dneska, při těch technologiích je to jakási legitimizace globalizace. Protože dneska k vám dolehne z druhé strany světa ten hlas v pár setinách vteřiny.

Na Českém rozhlase 6 posloucháte pořad Česká justice, jehož hostem je David Kolaja.

Proti krádežím ze soudních spisů

My jsem tady dneska mluvili o internetu jako o velmi dobrém prostředku na šíření informací v oblasti justice. Vidíte ale také nějaká nebezpečí? Je tady vždycky možnost zneužití informací. Zeptám se ještě jinak, jaký je rozdíl mezi tím, když dokument přijde klasickou poštou a emailovou poštou?

Tak emailovou poštou je to samozřejmě mnohem rychlejší a levnější, to jsou asi dvě základní věci. A jestli je tam možnost zneužití? To určitě ano. Ale ta možnost je i u běžné papírové pošty. A pokud jsou ty informace v běžném papírovém soudním spisu, tak ta možnost zneužití je podle mého názoru větší. Bohužel podle mého názoru hodně často se stává, že s těmi papírovými soudními spisy je manipulováno. Některé ty informace z nich mizí, některé tam naopak přebývají, dostávají se tam jaksi navíc a nikdo není schopen vlastně vystopovat odkud se tam ty informace vlastně dostaly.

Když se bavím se soudci, tak tohle to není v žádném případě vzácný případ. Soudci opravdu tohle to potvrzují. Že tam něco zmizelo nebo naopak, že se tam objevila třeba složka plná dokumentů, které tam dříve nebyly. A opravdu není možné zjistit, kde se tam vzala. Protože tam neexistuje žádný „log“ nebo deník, kde by bylo zaznamenáno, že k tomu spisu třeba někdo přistoupil. Pokud soudní administrativa k tomu nepřistupuje pečlivě, což se bohužel tedy stává.

Pokud ty spisy jsou v elektronické podobě a jsou dobře zabezpečeny, dobře chráněny, tak tam to není takhle jednoduché. Jistě by se to dalo také zneužít, ale ta pravděpodobnost je zlomková, je to snad 1 : milionu (ve srovnání s běžnými spisy). Mám takový příklad, třeba banky vedou účty klientů také elektronicky a velmi málo se stává, že by ty prostředky z účtů někam zmizely. A podobně by měly být chráněny i ty soudní spisy, protože tam jde o porovnatelné hodnoty. Jde tam o tisíce, milióny, miliardy, vlastně ono to odpovídá těm hodnotám, které jsou chráněny v těch bankovních sejfech v těch bankách.

Manipulace se soudními spisy, na soudech se běžně uplácí a soudy pracují pomalu, to jsou nadpisy některých textů, které si můžeme přečíst na stránkách www.ejustice.cz. Jak se dostáváte k informacím, které se určitě ne všem líbí a které, tedy alespoň ty názvy textů, které jsem tady jmenovala, mohou působit kontroverzně?

Tak některé ty situace sám prožívám. Vy jste třeba řekla ten titulek manipulace se soudními spisy. To musím říct, že jsem to zažil na vlastní kůži. Ztratily se mi dokumenty z mého vlastního spisu. Myslím si, že jsem proto udělal, co se dalo. Notářsky jsem nechal prověřit ten soudní spis a opravdu se zjistilo, že tam mají být dokumenty a ty dokumenty tam nejsou. Takže v dalším průběhu řízení jsem použil tady tento notářský zápis a pokud vím, tak to bylo úplně poprvé v ČR, kdy někdy něco takového takovýmto silným způsobem dokázal. Že se to opravdu už nedá přehlédnout a nedá se nad tím mávnout rukou a nedá se to zamést někde pod koberec. Protože je to samozřejmě prokázáno tím nejsilnějším způsobem, jaký u nás existuje.

A ty další věci... Samozřejmě teď, co jsem publikoval tyhle věci na internetu, tak mi řada občanů posílá různé náměty, které pak využívám jednak zase na tom internetu, ale kromě toho připravuji různé náměty nebo scénáře pro různé televizní reportáže na různých televizních stanicích. Pokud má někdo nějaký zajímavý námět, tak jsem samozřejmě velmi rád. Zejména pokud se tím dá vykreslit nějaký ten systémový problém v té justici. To mě velmi baví a jsem rád, že se lidé na mě takto obracejí.

Videozáznamy úředního řízení také na policii

Nyní uděláme ještě jeden odkaz na www.ejustice.cz, nyní si poslechneme ukázku rozhovoru, který jste dělal s ředitelem policejní správy Brno, plukovníkem Jaroslavem Vaňkem. O čem ten rozhovor byl?

Ono to trošku navazuje na ten předchozí vstup, já si právě myslím, že nejkritičtější (v soudnictví i na policii) je už to samotné pořizování těch primárních záznamů, těch primárních dokumentů. Jednak na soudech, pokud jde třeba o záznam toho soudního řízení. Tam pokud už ten primární záznam je špatný, pokud soudce třeba neúmyslně nebo v některých případech i úmyslně ten záznam zkreslí, tak je to potom problém, který se pak prakticky nedá zachránit, nedá se napravit. Podobný problém je vlastně i na policii. Tam u těch primárních výslechů těch podezřelých, tak když dojde k nějakým problémům se záznamem, tak už se to později také nedá napravit. Pokud není žádný objektivní záznam. A pan ředitel České policie v Brně má právě takový plán, jak tady tomu zamezit.

Tady to je - tady to máte nahrané!

Zvuková ukázka - (plk. JUDr. Jaroslav Vaněk, Policie ČR Brno)
Podívejte se, tady je ta místnost, kde bude sedět ten obviněný, podezřelý, ten kdo bude provádět ty výslechy. Tady všude budou kamery, přibližovat to různě a tak podobně. A tady bude psycholog, státní zástupce soudce, OPD třeba tam může být a kdokoli, kdo je orgán činný v trestním řízení nebo znalec, koho přivolají. Tady budou obrazovky a budou to řídit. Bude to propojené přes počítač. Řídit výslech bude tady ten. Třeba ten státní zástupce. Nebo ten soudce. A to všechno se bude dokumentovat. Rozumíte, to bude příjemná místnost se vším všudy, tak jak má být na úrovni. (A ty záznamy?) To bude součást, to budeme připínat k tomu spisu.

Tady to je, tady je to nahrané. Jaký nátlak? Řekněte, kde policie dělá nátlak? Tady to máte! Stoprocentně nařídím určité trestné činy, ty nejzávažnější, zejména násilné, vydírání a takové. No a samozřejmě napřed jim to připravím. Vy jste jeden z prvních, komu to ukazuji. Zatím si to nikdo nedovede uvědomit. Já když to řeknu, oni řeknou, co zas ten Vaněk vymýšlí. Ale budou čumět, budou čumět. Já to mám dobře vymyšlené.

Na Českém rozhlase 6 posloucháte pořad Česká justice a mým hostem je David Kolaja. Vy kromě toho, že provozujete stránky www.ejustice.cz pořádáte také pravidelná setkání soudců, advokátů, státních zástupců, politiků, novinářů a veřejnosti. Jak tato setkání probíhají a na jaké další setkání se můžeme v blízké době těšit?

Nyní připravujeme už čtvrté setkání, které se bude konat opět v budově Městského soudu v Praze a tématem bude opět otázka „Proč jsou soudy pomalé?“, bude to pokračování minulého dílu a budeme se zabývat informačním propojením agend policie, státních zastupitelství a soudů.

Třicet minut dnešní České justice bude už za chvíli vyčerpáno. Pokud vás dnešní téma zaujalo, můžeme vám slíbit, že se k němu v pořadu Česká justice ještě určitě vrátíme. Například prostřednictvím záznamu ze semináře „Do Evropské unie s výkonnou a efektivní justicí, který se na Městském soudu v Praze uskuteční 27. dubna. Pro ty, koho zajímá, co se děje v české justici, jsou tady kromě našeho pořadu na ČRo6 jsou tady kromě našeho pořadu i stránky www.ejustice.cz, kde mimo jiné najdete spoustu odkazů, nejen na české soudy. Provozovatelem je David Kolaja a já mu v tuto chvíli děkuji za návštěvu ve studiu.

Děkuji za pozvání.

Od mikrofonu se loučí Iva Jonášová a přeji hezký poslech dalších pořadů šestky.