Ve svém provokujícím vystoupení předseda Městského soudu v Praze poukázal na skutečnost, že v současnosti soudy nejsou schopny zabránit ztrátám či krádežím dokumentů ze soudních spisů. Podle něj nejsou poškozováni jen účastníci řízení, ale také pověst samotným justičních profesionálů a celé justice. Soudci však vidí i možné cesty ke zlepšení situace.

26. června 2007, Justiční akademie Praha
David Kolaja, Zákazníci české justice

Úvod

Dámy a pánové, dobrý den. Naše spotřebitelská organizace, která je organizátorem těchto setkání, se jmenuje Zákazníci české justice. Naším generálním partnerem je společnost IBM Česká republika a hlavními partnery jsou dále společnost Ness Czech a společnost ASPI, a. s., partnerem setkání je také společnost Adobe ve spolupráci s Fujitsu Siemens Computers.

Když jsme plánovali toto setkání, měli jsme několik nápadů, několik takových tipů, na které by se jednak naše desáté setkání mělo zaměřit. Konzultovali jsme tyto náměty také s justičními profesionály, soudci, státními zástupci. A musím říci, že vyhrál bezkonkurenčně ten nejtěžší námět. Jak jste si jistě všimli. A já pustím už tu hlavní prezentaci. Dnešní diskuse by se měla týkat velmi ožehavého tématu. Téma „Zabraňme únikům informací z policejních a justičních spisů“.

Zjistili jsme, že tyto jevy, které se v naší justici vyskytují, ale samozřejmě nejen v naší justici, že působí problémy nejen nám zákazníkům české justice, ale samozřejmě také justičním profesionálům. A jsme proto rádi, že se nám podařilo dosáhnout toho, že vlastně toto téma můžeme pojmout ve spolupráci se soudci. Spolupracujeme se Soudcovskou unií České republiky, s vedením mnoha důležitých soudů, tak také s mocí výkonnou, s Ministerstvem spravedlnosti a máme zde zástupce také Ministerstva vnitra, což si myslím, že je také subjekt, který patří do české justice v tom širším pojetí. Mám na mysli hlavně policejní složky (tohoto resortu.)

Představení přednášejících

Dovolte mi, abych představil naše dnešní přednášející. První příspěvek dnešního programu bude patřit panu doktoru Janu Sváčkovi, předsedovi městského soudu v Praze. Dobrý den.

Další příspěvek podle programu se bude týkat spíše takového zákaznického pohledu na tyto otázky. Ten si dovolím přednést zhruba v 10:30 já sám. A pokud se týká vize Ministerstva spravedlnosti, tak Ministerstvo zde bude zastupovat pan náměstek, doktor František Steiner, kterého zde vítám. Dobrý den. Dalším příspěvkem potom bude pohled Ministerstva vnitra, které zde zastupuje pan Igor Troch, kterého vítám. Dobrý den.

Co se týče odpolední části programu, tak tam došlo ke změnám. Bohužel se zde dnes nebudeme mít příležitost setkat se zástupci Policie České republiky ani se zástupci státních zastupitelství. Místo toho jsme pro vás připravili náhradní program. Ohledne detailů toho náhradního programu, to vám povím ještě v průběhu dopoledního programu v tom svém vystoupení. Dovolte mi, abych předal slovo doktoru Sváčkovi, jehož přednáška se jmenuje "Soudce jako garant spravedlivého procesu".

Jan Sváček: S pouhým apelem na zloděje nevystačíme

Jan Sváček, předseda Městského soudu v Praze

Dobrý den dámy a pánové, já doufám, že se slyšíme. Já jsem si na dnešek nepřipravil přednášku. Spíše několik provokujících témat, kterými bych chtěl navodit atmosféru možná trochu konfrontační a možná trochu provokativní, ale my se teď budeme bavit o konfrontačních a provokativních tématech.

Nejdříve ovšem musím poděkovat panu Kolajovi za toto setkání. Jak již řekl, v pořadí desáté. Ono je to velmi symbolické, protože moje první setkání s panem Kolajou bylo před již několika lety v době, kdy jako účastník řízení se na mě obrátil v pozici stěžovatele z toho důvodu, že se mu ztratilo něco ze spisu. A pan Kolaja se rozhodl nenechat to jen tak. Nespokojit se jen s odpovědí předsedy soudu.

A začal se o justiční otázky blíže zajímat, takže v tuto chvíli je jedním z nejvýznamnějších propagátorů modernizace českého soudnictví. Za což já jsem mu velmi vděčen, protože i díky němu se širší soudcovská veřejnost, širší justiční veřejnost a především širší občanská veřejnost dovídá o mnoha problémech, které bychom my samotní soudci nebyli ochotni a schopni prodat ven mezi lidi. Toto téma je jedním z nich.

Cílená kompromitace lidí

Jakým způsobem zabránit únikům informací z policejních a justičních spisů? Já se domnívám, že odpověď na tuto otázku bychom měli rozdělit do dvou základních částí. První problém se týká informací o probíhajících trestních řízeních, kteréžto informace mohou kompromitovat některé osoby, které si to nezaslouží.

A druhá část problematiky se týká úniku informací a konkrétních ztrát písemných částí spisů tak, jak se s tím bohužel stále ještě na soudech setkáváme.

K té první části. Všichni z nás sledují pravidelně média, rozhlas, televizi, večerní zprávy na různých televizích a dovídáme se o různých probíhajících trestních a civilních kauzách. Ty informace jsou pro nás zajímavé, někdy více zajímavé a někdy senzační. Málokdy si uvědomíme, co za tím vlastně stojí. Do jaké míry jsou ty informace skutečně seriozní a do jaké míry sdělovacími prostředky předávány nejširší občanské veřejnosti legálním zákonným způsobem.

Co vše lze uveřejnit?

Ten legální zákonný způsob je trochu komplikovaný v tom, že naše trestně právní nebo občanskoprávní předpisy výslovně neupravují, s výjimkou osob mladistvých, co lze a co nelze zveřejnit. Ta úprava je velmi kusá, neúplná a není to chyba zákonodárce.

Etická rovina

Ono se toto skutečně dá velmi těžce upravit. Asi nelze zakázat sdělovacím prostředkům, aby zveřejňovaly informace o probíhajícím trestním řízení, pokud se jedná o místopředsedu vlády. Na druhé straně je to citlivá záležitost. Ta ustanovení příslušných pasáží trestního řádu, jak říkám, to skutečně neřeší a spíše se pohybujeme tady v etické rovině.

Slýchávám spoustu informací o tom, že orgán činný v trestním řízení, policista, státní zástupce a bohužel i soudce byl ochoten se z nějakých důvodů velmi aktivně podělit o své informace se sdělovacími prostředky. Je otázkou, co tím sledoval. Jestli zájem veřejnosti na tom, aby byla dokonale informována o probíhajícím trestním řízení, nebo svůj vlastní prospěch. Všechno toto nechávám bez odpovědi, protože ji neznám. Nicméně vím, že pravidelně k těmto únikům z různých částí justičního světa ve prospěch médií dochází.

„Televizní“ trestní oznámení

Dovolte mi jeden konkrétní případ. Probíhal velmi komplikovaný a finančně velmi náročný soudní spor v obchodním soudnictví. Šlo skutečně o desítky miliard korun a jedna strana, jedna významná advokátní kancelář v průběhu tohoto probíhajícího sporu podala zcela nesmyslné trestní oznámení na soudce, který podle názoru příslušné strany vedl spor tak, že důkazní situace této procesní straně příliš nenahrávala.

Zmíněný iniciativní navrhovatel a publikovatel tohoto trestního oznámení v ten samý den, kdy došlo trestní oznámení na policii, zařídil, aby trestní oznámení obdržela v plné formě i jedna z televizních společností.

Následující večer proběhla v televizi rozsáhlá reportáž o tom, jak je soudce pravděpodobně zkorumpovaný. Jak je soudce pravděpodobně ovlivňovaný jednou stranou a jak běží jeho trestní stíhání, které v té době běželo tím, že ono trestní oznámení, o kterém mluvím, dostalo prezentační razítko na příslušném oddělení policie. Soudce byl velmi skandalizován. Na tu reportáž navazovaly novinové články.

Zhruba do tří týdnů bylo toto trestní oznámení na policii jako zcela nedůvodné odloženo. To je ta nejjednodušší forma toho, jak to spláchnout ze stolu. Prostě nebyly tam žádné podklady svědčící o nějaké vině. Nešlo to procesně dál, ani prosím do zahájení trestního stíhání. Trestní stíhání vůbec nebylo zahájeno.

Mohou se postižení bránit?

Veřejnost se nikdy nedověděla o tom, že trestní věc tohoto soudce tohoto soudce byla odložena jako zcela nedůvodná. Na tom soudci ulpěla spousta špíny. A my nemáme mechanismy a neumíme ve spolupráci se sdělovacími prostředky toto uvést na pravou míru. A pokud jsou zde zástupci ze sdělovacích prostředků, ptám se, je to pro ně zajímavá informace?

Že nic nebylo prokázáno, že věc byla odložena. A byl by tomu věnován takový prostor, jako oné senzační informaci, že se tady proti dotyčné osobě něco získalo nebo našlo? Myslím, že máslo na hlavě máme my, kteří to neumíme prodat. I sdělovací prostředky, pro které to z různých důvodů není atraktivní téma. A pokud jde o důvody komerční, já je chápu, nemají o to zájem.

Ochrana soukromí vs. informovanost veřejnosti

To je onen konkrétní případ, který mě vede k otázce - do jaké míry korigovat únik informací z trestních spisů? Budu rád, když toto setkání dá nějakou odpověď na toto téma. Rozchází se nám tady dva základní společenské zájmy. Zájem na informovanosti osob a zájem na ochraně soukromí a dobrého jména jednotlivce. Tak trochu se nám to tu tluče. Budu rád, když toto setkání nějakým způsobem nasměruje tuto debatu, jakýže zájem by to měl tady převládnout. Pokud vůbec lze tady dát konkrétní odpověď na takovou otázku.

Konkrétní ztráty listin nebo soudních spisů

Ta jednodušší záležitost, ta druhá část problematiky dnešního setkání, to jsou konkrétní ztráty spisů, které my máme na soudech, které jsou na státních zastupitelstvích apod. Bohužel, čas od času řeším tu otázku. Pro ty z vás nezasvěcené, jak to probíhá.

Kdokoliv, kdo má právo nahlížet do spisů, účastník řízení, zúčastněná osoba, obžalovaný, obhájce se dostaví do civilní kanceláře, do trestní kanceláře příslušného soudu, kde je mu spis zapůjčen a on má možnost si z toho spisu dělat poznámky.

Listiny není možné uhlídat

S tím spisem si tam m§že hrát třeba hodinu nebo dvě a poté jej vrací vedoucí kanceláře, která samozřejmě nemá čas ani prostor, aby po celou dobu dotyčného sledovala. A když se po nějaké době zjistí, že v tom spise něco chybí, nedej bože originál závěti, směnky, prohlášení apod., malér je na světě.

Jakým způsobem si s tím poradit? No, pokud jde o apel na ty, kteří se toho dopouští, tak s tím asi nevystačíme. Domnívám se, že zde, a toto téma s tím přímo souvisí, by řešení celkové situace hodně nahrávala jakási komplexní elektronizace soudnictví. Jestliže ten spis bude vypracován nikoli písemnou, ale elektronickou formou a lze pořizovat záznam a kopii ve prospěch toho, nikoliv tedy uchvácení originálu té příslušné listiny, bez které nelze ten spor dále vést k úspěšnému konci, jsem přesvědčen, že by z větší části byla tato problematika vyřešena.

A zase mi dovolte jeden konkrétní příklad. Díky pochopení Ministerstva spravedlnosti a po komplikovaných jednáních, vznikl a byl dokončen na podzim minulého roku justiční areál na Míčánkách. Jeho provoz je nestandardní oproti jiným justičním pracovištím.

Míčánky lepší organizace práce

Nestandardní v tom, že spisy se nechodí prohlížet do jednotlivých civilních kanceláří, ale existuje tzv. spisovna nebo studovna, do které se příslušný zájemce, který má právo nahlížet do spisu , dostaví, ten spis je mu z kanceláře krátkou cestou předložen, přinesen a pod dohledem několika zaměstnancům, kteří nemají na starosti nic jiného, studuje spis. Zde je ta možnost odcizení části spisu, důležitých příloh a originálů v podstatě - nechci říct anulována - ale velmi výrazně snížena, protože konkrétní lidé mají konkrétní náplň práce kontrolovat, zda kdo a jakým způsobem a zda skutečně jen studuje.

Narozdíl od té vedoucí kanceláře, která musí v průběhu toho, kdy tam někdo sedí za zády vyřizovat ještě desítky dalších záležitostí a povinností. Jsem přesvědčen, že právě touto moderní formou, která by, pokud na to budou peníze, časem mohla přirůst v další justiční pracoviště, lze nějakým způsobem uvedený problém úniku informací a ztráty částí spisů vyřešit.

S pouhým apelem na zloděje nevystačíme

Dámy a pánové, jsem přesvědčen, že nejen apel na ty osoby, kterých se to týká, kteří nám únik informací způsobují, ale i příslušné zabezpečení ze státního rozpočtu ve prospěch toho, aby k tomu docházet nemohlo, velmi prospěje atmosféře naší společnosti. Velmi prospěje názorům lidí na to, zda soudnictví a justice je transparentní a poctivé, nebo zda se zde dějí věci, které se běžným a řadovým občanům nám občas nedaří vysvětlit. Přeji si, abychom v nejbližších několika letech toto téma vyčerpali takovým způsobem, že by pořádání jakýchkoli setkání a konferencí na uvedené téma bylo už zcela zbytečné. Tolik asi na úvod a děkuji vám za pozornost.

Pane Kolajo, předávám vám slovo.