Justice by na svou činnost měla dostávat pevné procento ze státního rozpočtu. Nikdo by pak soudcům neměl mluvit do toho, jak konkrétně tyto peníze využívat, protože to vědí nejlépe oni sami. Zákazníci české justice však mohli svobodně vybrat soud, kterému důvěřují a kterému svěří svoji věc-zakázku k vyřízení. Ne všechny soudy by v konkurenčním prostředí obstály.

Možnosti konkurence v soudnictví

… v jakékoliv společnosti se diskriminace zachovává v oblastech, které mají nejvíce monopolistický charakter, zatímco nejmenší je diskriminace … v těch oblastech, kde existuje největší svoboda konkurence.
Milton Friedman (Kapitalismus a svoboda, H&H, Praha, 1994, str.99)

Charakteristickým rysem jednání prostřednictvím politických kanálů je, že mají tendenci vyžadovat nebo vynucovat značný rozsah jednotnosti. Velkou předností trhu na druhé straně je, že umožňuje různorodost. Politicky vyjádřeno se jedná o systém poměrného zastoupení. Každý člověk může hlasovat pro tu barvu kravaty, kterou si přeje, a může ji dostat; nemusí se ohlížet na to, jakou barvu si přeje většina, a nemusí se podrobit, pokud se nachází v menšině.
Milton Friedman (Kapitalismus a svoboda, H&H, Praha, 1994, str.26)

Problém asymetrických informací v justici

Nejefektivnější činnost subjektu je - jak nám ukazuje zkušenost i jak spolehlivě prokázali mnozí teoretici - nejlépe zajištěna tlakem konkurence. Jak však zajistit společensky nejefektivnější činnost státních úřadů, které dnes obvykle nejsou konkurenci vystaveny? Snaha docílit toho kontrolou ze strany jiných úředníků je, jak se ukazuje na každém kroku, naprosto marná. Hlavní příčinou této skutečnosti jsou zejména nedokonalé (asymetrické) informace, které znemožňují správně posuzovat činnost úředníků a vyvodit tak přesnou odpovědnost za výsledky jejich činnosti. (viz poznámka 1)

Verifikace trhem

Jediným způsobem, jak toho dosáhnout, je tedy vytvořit ve státní sféře konkurenční prostředí, které zajistí „verifikaci“ trhem. Tedy přímou vazbu mezi činností úředníka a jeho hospodářskou situací. Nemohou-li v dané oblasti státu efektivně konkurovat soukromé subjekty, pak je nutno zajistit, aby si v ní konkurovali aspoň různé na sobě nezávislé státní úřady navzájem.

Monopol je třeba zrušit

V následujícím textu naznačíme, jak lze takové konkurenční prostředí vytvořit v oblasti, která je (a takřka vždy a všude byla) prakticky výhradním monopolem státu (a i většina liberálů se shoduje, že by ji stát zajišťovat měl) - v soudnictví. Současná praxe v této oblasti je, že každý případ je příslušný vždy právě a jen k jednomu určenému soudu (tzv. věcná a místní příslušnost). V praxi tedy vedle sebe existuje mnoho na sobě navzájem nezávislých státních úřadů (soudů), ale každý z nich má ve své oblasti monopol. A právě tuto skutečnost je třeba odstranit.

Jak motivovat soudce?

Není jediný důvod, proč by ten, kdo se obrací na soud se žádostí o rozhodnutí nějakého sporu měl být povinen obrátit se jen a pouze na jediný možný soudní úřad, proč by neměl mít možnost si vybrat mezi několika z nich (viz poznámka 2). Dnes mají soudy jen malou motivaci ke kvalitní a rychlé práci, neboť jejich příjmy jsou zajištěny bez ohledu na výsledek jejich práce. Pokud bychom však řekli: Na soudnictví budeme vydávat např. 1% státního rozpočtu(viz poznámka 3), které bude mezi jednotlivé soudní úřady rozděleno výhradně podle podílu jejich výkonů na celkovém výkonu soudnictví, pak jednotlivé soudy (v případě že nemají ani věcný či místní monopol, ale existuje mezi nimi konkurence) budou poměrně značně motivovány poskytovat co možná nejlepší služby (kupř. nejrychlejší a nejsprávnější posouzení každého případu). Aby tím maximalizovaly své výkony a tedy i vstupy (viz poznámka 4).

Poznámky k textu

1) K problému nemožnosti (neschopnosti) úřední kontroly úřadů viz. zejm. Parkinson, C.N.: Zákony profesora Parkinsona, Svoboda, Praha, 1995

Pokrok v dopravě umožní konkurenci

2) Místní příslušnost má zřejmě zabránit tomu, aby volba soudního úřadu prakticky neznemožnila druhé straně zúčastnit se soudního projednávání. Tento požadavek však dnes již díky pokroku v dopravě - téměř pozbyl významu. Kromě toho místní příslušnost nemusí být zrušena zcela, plně postačí když jednomu místnímu okrsku (který by vznikl sloučením několika současných soudních okresů) bude příslušet několik soudů (řekněme minimálně pět).

Pevné procento státního rozpočtu na justici

3) Proč je tak důležité, aby bylo stanoveno pevné procento výdajů státního rozpočtu na danou oblast? Skvěle to vystihuje Parkinsonův druhý zákon (Parkinson, C.N.: Zákony profesora Parkinsona, Svoboda, Praha, 1995). Jakákoli společnost může totiž na pokrytí svých „veřejných“ potřeb vydat pouze omezené množství prostředků (stejně, jako jednotlivci mají na krytí svých soukromých potřeb též jen omezené množství zdrojů). Požadavky, které jednotlivé úřady vykazují, však takovéto množství budou vždy převyšovat. Nemá smysl dohadovat se s úředníky o tom, jakou hodnotu své produkci přikládají oni sami, neboť každý člověk přikládá své produkci vyšší hodnotu, než tak (prostřednictvím trhu) činí její skuteční spotřebitelé.

Parlament jako tržní místo

Skutečným spotřebitelem produkce státních úředníků je společnost a trhem, na kterém se střetá poptávka a nabídka, je zde parlament. Naprosto však nemá smysl určovat jednotlivým institucím, jak konkrétně mají prostředky, které jsou jim přiděleny (konkurenčním systémem, viz. výše), využít, neboť informace, které jsou k tomuto rozhodnutí nutné, je třeba získat právě od nich. Jen úřad sám může vědět nejlépe, na kterou oblast své činnosti potřebuje finanční zdroje nejvíce.

A právě konkurence zajistí, že je využije skutečně co možná nejefektivněji. Úřad však musí fungovat zcela jako soukromý subjekt, tj. ze svých příjmů musí financovat veškeré své výdaje (mzdy, nájemné, odpisy, …), neboť žádné jiné dodatečné zdroje nezíská. Bude-li špatně hospodařit, může samozřejmě (stejně jako libovolný soukromý subjekt) i zkrachovat. Považovat to však za argument proti konkurenčnímu systému z důvodu, že by jeho (nezastupitelnou) úlohu pak nikdo nevykonával (třeba že by nikdo soudil), je zcela chybné.

Některé soudy možná zkrachují

Například pekaři vykonávají úlohu pro společnost stejně důležitou a možnost, že by některý z nich zkrachoval, nás nijak zvlášť neděsí. Prostě budeme pečivo kupovat od někoho jiného. Pokud zkrachuje jeden soud v daném soudním kraji, budeme prostě soudní případy řešit u těch zbývajících. Není třeba se obávat toho, že by zkrachovaly všechny soudy v daném kraji, stejně tak, jako se neobáváme toho, že by tam zkrachovali všichni pekaři. Naopak se můžeme oprávněně obávat špatného hospodaření monopolu. Řešením však není v úředních kontrolách, jež nejsou a ani nemohou být (jak nám jasně ukazuje praxe) dostatečně účinné. Řešením je rozbít monopol a vytvořit co nejdokonalejší konkurenční prostředí.

4) Definice výkonu je pouze technická záležitost (byť nepochybně poměrně složitá a rozsáhlá), ale pro potřeby této práce se jí není třeba zabývat.

Literatura:

Armentano, D.: Proč odstranit protimonopolní zákonodárství, Megaprint, Praha, 2000
Bastiat, F.: Co je vidět a co není vidět, LI, Praha, 1998
Buchanan, J.M.: Konstituce ekonomické politiky (v: Nobelova cena za ekonomii, Academia, Praha, 1993)
Coase, R.: Institucionální uspořádání výroby (v: Nobelova cena za ekonomii, Academia, Praha, 1993)
Friedman, M.: Kapitalismus a svoboda, H&H, Praha, 1994
Friedman, M.: Metodologie pozitivní ekonomie, Grada Publishing, Praha, 1997
Friedman, M.: Za vším hledej peníze, LI, Praha, 1997
Friedmanovi, M.a R.: Svoboda volby, H&H, Praha, 1992
Fromm, E.: Mít či být, Naše vojsko, Praha, 1994
Fromm, E.: Strach ze svobody, Naše vojsko, Praha, 1993
Hampl, M.: Byrokracie a její chování v pojetí W.A.Niskanena (v: Vybrané problémy ekonomické teorie a hospodářské politiky, VŠE, Praha, 2000)
Hampl, M.: Trojí přístup k veřejným statkům (v: Vybrané problémy ekonomické teorie a hospodářské politiky, VŠE, Praha, 2000)
Hayek, F.A.: Cesta do otroctví, Academia, Praha, 1990
Hayek, F.A.: Kontrarevoluce vědy, Liberální institut, Praha 1995 Hayek, F. A.: Právo, zákonodárství a svoboda, Academia, Praha 1994
Hayek, F.A.: Troufalé zdání znalosti (v: Nobelova cena za ekonomii, Praha, Academia, 1993)
Hazlitt, H.: Ekonomie v jedné lekci, Megaprint, Praha, 1999
Heyne, P.: Ekonomický styl myšlení, VŠE, Praha, 1991
Holman, R.: Ekonomie, Ch.H.Beck, Praha, 1999
Hope, H.H.: Soukromé poskytování obrany (v: Právo a obrana jako zboží na trhu, LI, Praha, 1999)
Inciardi, J.A.: Trestní spravedlnost, Victoria Publishing, Praha, 1994
Kinkor, J.: Trh a stát: k čemu potřebujeme filozofii, Svoboda, Praha, 1996
Kirzner, I.: Jak fungují trhy, LI, Praha, 1998
Machiavelli, N.: Vladař, Ivo Železný, Praha, 1997
Malý, K.: České právo v minulosti, Orac, Praha, 1995
Mill, J.S.: Úvahy o vládě ústavní, Svoboda, Praha, 1992
Mises, L.: Liberalismus, Ekopres, Praha, 1998
Mises, L.: Byrokracie, LI, Praha, 2002
Molinari, G.: Trh a poskytování bezpečnosti (v: Právo a obrana jako zboží na trhu, LI, Praha, 1999)
Niskanen, W.A.: Bureaucracy and Public Economics, Elgar, Brookfield, 1996
Parkinson, C.N.: Zákony profesora Parkinsona, Svoboda, Praha, 1995
Popper, K.: Bída historicismu, Oikoymenh, Praha, 1995
Ratzinger, J.: Pravda, hodnoty a moc, CDK, Brno, 1996
Rawls, J.: Teorie Spravedlnosti, Victoria Publishing, Praha, 1995
Rothbard, M.: Ekonomie státních zásahů, Megaprint, Praha, 2001
Samuelson, P.A., Nordhaus, W.D.: Ekonomie, Svoboda, Praha, 1992
Smith, A.: Pojednání o podstatě a původu bohatství národů, SNPL, Praha, 1958
Šíma, J: Trh v čase a prostoru, Megaprint, Praha, 2000
Šťastný, D.: Protekcionismus: Ptolemaiovský systém populární ekonomie, Politická ekonomie, Praha, 2/2001

Autor působí jako výzkumný spolupracovník Liberálního institutu