Přístupem, který dává najevo, že jakoby zavinění rozvodu, opuštění domácnosti bez vážného důvodu, bezdůvodný rozvod apod., bylo snad něco „normálního“, diskriminací mužů a protiprávním zvýhodňováním žen (zejména matek) a tím mj. naprosto nelogická podpora skupiny, která se dnes chová zdaleka nejvíce pro rozvodově, tedy nejméně zodpovědně, je ve svém důsledku faktickou podporou vysoké, pro společnost přímo tragické rozvodovosti u nás.

Návody, jak uspět u soudu protiprávním, či velmi nemravným jednáním, tolerance podvodného lhaní, ale i nezaručení integrity soudního spisu (to známé vykrádání), nezaručení řádného záznamu z jednání, kdy není žádná jistota, že v protokolech z jednání je skutečně zapsáno, to, co u soudu zaznělo, příklady, kdy soudkyně např. mj. i přímo v odůvodnění rozsudku uvádí zjevné úmyslné nepravdy (opět se dá doložit konkrétními příklady), je pak ve svém důsledku jak faktickou podporou soudů k mravnímu rozvratu společnosti, ale i působení pro rozvodové , která dokonce dává návody, jak na rozvodech nečestně vydělávat. Např. toto tragické „právní“ prostředí umožňuje v důsledku i např. realizaci beztrestných a soudy dodatečně „legalizovaných“ sňatkových podvodů.

Lhaní a podvody před českými soudy. To, že účastník řízení může vlastně před českými soudy opakovaně beztrestně lhát, nabývá právě v rozvodových a souvisejících řízeních přímo zrůdných rozměrů. Soudy je prakticky tolerováno nejen zjevné a podvodně motivované uváděný závažných nepravd, ale i velmi vážná křivá obvinění.

Vzhledem k výrazné diskriminaci mužů a masivnímu zvýhodňování žen v těchto sporech, takové počínání neznamená zpravidla ani sankci neúspěchu v řízení. Pro ženu, která takto jedná, existuje snad pomalu jediné riziko: v nejhorším případě se prokáže, že podvodné lhaní a křivá vážná obvinění se nezakládají na pravdě a TO PRAKTICKY JE VŠECHNO!

Že o nějaké důstojnosti takového soudu nemůže být ani řeč, že tento stav znevažuje soudy i soudcovské povolání i jakoukoliv důvěru ve spravedlivý proces, soudcům a soudkyním zjevně nevadí (jejich plat to zatím neovlivňuje, tak co? Že, páni soudci a paní soudkyně). Můžu dokumentovat konkrétními příklady, jak jedné účastnici řízení byly soudy tak pro smích, že si troufla závažné nepravdy opakovat v dalších řízeních se zjevnou snahou získat nečestně výhody včetně majetkového prospěchu, přestože v předešlých soudních řízeních byly již několikrát vyvráceny!!!!

Porušuj zákon či dobré mravy a budeš odměněn. Zní to hrůzně? Ale je to naše rozvodová praxe a soudy, co toto lidem v podstatě říkají. Např.: Podle zákona o rodině jsou mj. manželé povinni žít spolu (§18 zák.). Ale pokud manželé spolu 3 roky nežijí, soud je bez dalšího rozvede.

Návod je jasný: Chceš-li se rozvést, porušuj §18 zák. o rodině alespoň 3 roky a lehce dosáhneš svého. Úmyslným porušením zákona je tedy možné u našich soudů snáze dosáhnout cíle!!! To je vskutku tragické právní prostředí, které nutně musí otřásat důvěrou v právo a spravedlnost.

Nebo: Rodiče mají mít při výchově dětí rovná práva. Ale pokud děti svévolně odveze někam matka (a tak si vlastně přivlastní protiprávně veškerá práva) a brání otci se s dětmi třeba i byť jen stýkat, stává se to pro ní výhodou u opatrovnického soudu. Soud pak zpravidla po čase prohlásí, že děti jsou v péči matky a dál to nebude měnit. Tak se prakticky únos dítěte stává výhodou u soudu!!!

Nebo: Znalci u opatrovnického soudu prohlásí (jde o konkrétní případ), že střídavá výchova by byla v zájmu dítěte. Matka však střídavé výchově lehce zabrání. Stačí odmítat jakoukoliv komunikaci s otcem, k tomu se snažit o co nejhorší vztahy mezi rodiči a soud střídavou výchovu nenařídí. A protože nechuť soudů měnit pro soudy pohodlnou zaběhnutou praxi svěřování dětí prakticky jen matkám, je všeobecně známá, matka má téměř jistotu, že uspěje.

Tragické na tom je, že uspěje počínáním proti vlastnímu dítěti!!! (nekomunikace a špatné vztahy mezi rodiči je pro dítě rána, kromě toho brání tím po rozvodovému uspořádání, které by bylo pro dítě dobré - to potvrdili i znalci). Pokračování o tragédii našeho soudnictví příště.

Dále všichni víme, že v řízeních souvisejících s rozvodem jsou výrazně diskriminováni muži a masivně zvýhodňovány ženy, zejména jsou-li v manželství děti. S tím je třeba postupně skončit. A zase, tvrdíme-li, že vysoká rozvodovost je tragická, musíme si uvědomit, že v ženách vlastně zvýhodňujeme skupinu, která se dnes chová výrazně nejčastěji pro rozvodově (ze statistik vyplývá, že minimálně 2x častěji než muži). Podpora žen tedy působí dnes výrazně pro rozvodově a podporuje pro společnost tragický jev, kterým vysoká rozvodovost nesporně je.

Samozřejmě, také ne všichni muži se chovají zodpovědně, ale vzhledem k nenahraditelné důležitosti otcovské postavy pro výchovu dětí, je třeba naopak muže nabádat k péči o děti, ne je odrazovat a ubíjet diskriminací, kterou již dnes mnozí nazývají doslova soudním terorem vůči otcům a vůči dětem. A zodpovědným otcům, plným zájmu a lásky, je třeba naopak dát daleko více podpory.

Je třeba přehodnotit současný postoj soudů ke střídavé výchově, dát možnost rozsáhlým stykům s dětmi, třebas i každodenním, nesvěřovat děti tupě jen matkám, jak se dnes děje atd. Je nasnadě, že tím právě na straně žen tak ubude celá řada pro rozvodových motivů a tím se otevře šance pro omezení rozvodovosti, kterou dnes i pan Jirsa již označuje za doslova tragickou.

Především, tvrdíme-li, že rozvodovost nabývá přímo tragických rozměrů (viz. např. slova pana Jirsy z článku) a je to pravda, trápí-li nás to, jako velmi negativní společenský jev, pak se nemůžeme v praxi tvářit, že rozvod je něco normálního, něco na co máme "normálně", jen tak bez mimořádně vážného důvodu právo. To by se snad ještě s přimhouřením obou očí dalo tolerovat u bezdětných manželství. Ale tam, kde jsou děti, jde také o jejich osud.

Dětmi v podstatě přibývají další účastníci rozvodu a to účastníci, kterých se to velmi vážně týká, kteří rozvodem rodičů v naprosté většině trpí, kteří mají obrovskou citovou potřebu mít tátu a mámu pospolu atd. a kteří jsou v tom všem Z PRINCIPU NAPROSTO NEVINĚ!!! Říkáme přece, že děti mají právo na svou rodinu, ale to především znamená na svého tátu, svou mámu. Pak se tedy také tvářit, že na rozvod máme právo je protimluv, který vypovídá, jak na práva dětí ve skutečnosti zvysoka kašleme.

Z toho všeho vyplývá, že ten, kdo se lehkomyslně rozvádí nebo rozvod zavinil, jedná velmi nezodpovědně, nemravně a jedná také proti svým vlastním dětem!!! A z toho je třeba vyvodit důsledky u soudů. Nestačí aby soudkyně znuděným hlasem, z kterého je patrné, že jen cosi formálně odříkává, říkala účastníkům, aby se dohodli, aby měli rozum apod.

Soudy mají dávat jasně najevo, že zavinit rozvod je špatné, důsledně zjišťovat vinu a viník musí být minimálně v rozvodovém řízení a řízeních souvisejících (tedy např. ty různé spory o výživné na druhého z manželů, o majetek, ale i o děti (ten, kdo rozvod zavinil, jednal již přece velmi závažným způsobem proti jejich zájmu) jednoznačně v nevýhodě.

Vážený pane redaktore, děkuji za Váši odpověď a názor. Ta problematika je složitější a existuje celá řada věcí, které ve svém důsledku působí pro rozvodově. Určitá rozporuplnost, taková vnitřní rozpolcenost je vidět i přímo v zák. o rodině. Další skutečností je, že i dobrých ustanovení zákonů se nevyužívá nebo využívá zcestně. Nyní tedy zmíním jen několik základních myšlenek, v dalších dnech se k tomu můžeme vrátit.