Soudní management je v České republice zakázán a soudní marketing prakticky vůbec neexistuje - tak reaguje na předchozí článek a názory ekonoma Dušana Třísky soudce Jiří Gottwald z Okresního soudu v Ostravě. Soudci jsou v podstatných otázkách zcela odkázáni na milost výkonné moci. Systémová debata o modernizaci justice zatím zcela chybí.

Tento článek napsal soudce Jiří Gottwald původně na webu jako svoji reakci v diskuzní sekci pod článkem Dušana Třísky. Závažné argumenty nás vedou k tomu, že jsme jej zařadili i jako hlavní článek.

Originální text:

Názory pana Třísky jsou jistě zajímavým pohledem ekonoma frustrovaného z dnešního stavu soudnictví.

Budování nové justice

Není však bez významu uvědomit si, co, proč a jak se v období, kdy se budoval v této zemi nový ekonomický řád, se vlastně v justici stalo.

Justice byla u příležitosti ekonomických změn vystavena do té doby nevídanému nápadu obchodních věcí, což však nebylo provázeno adekvátními manažerskými kroky. Ty nemohl udělat nikdo z justice, žádný předseda soudu, ale buď jen parlament (zejména co do platových otázek, kdy zareagoval až s "drobným" zpožděním 6 let v roce 1995) nebo ministerstvo (vybavení soudů, kdy například otázka vybavení soudů počítači byla řešena až prakticky od roku 2000 a není vyřešena dosud).

Dobří soudci odešli

Došlo k tomu, že dobří soudci (pomíjím teď ty, které jejich vztah k bývalému režimu diskvalifikoval) odešli do advokacie, kde otázka jejich příjmů byla dobře upravena již od roku 1990 a soudy sice jako budovy stály, ale práci v nich už neměl kdo dělat.

Soudní případy - jenom kusy a čárky

Dodnes se soudnictví nezabavilo toho, co se tenkrát z nutnosti naučilo - být běžícím pásem a případy počítat prakticky jen na kusy či čárky. Není tak vzdálená doba, kdy jeden soudce obchodních věcí řešil až 1200 případů současně (v Chomutově to dodnes není o moc lepší) a jesti měl věc rozhodnout alespoň trochu kvalitně, pak se k ostatním rychle nedostal.

Management soudů v Česku zakázán

Přitom v soudnictví je dodnes zakázán jakýkoli reálný management soudu. To předseda soudu vůbec nesmí. To může v celém státě jen a pouze osvícený ministr. Předseda soudu tak má objem peněz "X", a to i v kapitole "mzdy", ale pokud mu odejde soudkyně na mateřskou dovolenou, NESMÍ za ni přijmout náhradu, i kdyby věděl, že (vzhledem k přirozenému úbytku) bude mít pro tuto náhradu práci a místo i za 3 roky. Je-li soudkyně na MD, předseda soudu nesmí ani za takto ušetřený plat přijmout zapisovatelky (byť na dobu určitou), byť i to by mnohým soudům pomohlo.

Samostatný rozpočet pro soudce?

Tento příspěvek si neklade za cíl být perfektním článkem, možná však stojí za úvahu, zda by soudnictví namísto neustálých reforem (kolik již už bylo naplánováno?) nepotřebovalo jen, abychom ho nechali fungovat, centrálně ho sice kontrolovali, ale neřídili ho - bez jakékoli znalosti. Dáme-li mu nějaké peníze, ať se samo předvede, jak s nimi umí hospodařit a jakou efektivitu vynaložených prostředků dokáže vyvinout.

17 let nám nikdo nepomohl

Soudci (soudy) sice od toho přímo nejsou, ale už zjistili, že za posledních 17 let jim nepomohl nikdo a nejlepší manažer soudnictví (osoby si dosaďte sami) nebyl ten, kdo pomohl (což má konec konců v popisu práce), ale ten, kdo nejméně uškodil.

Kdy se dočkáme opravdového řízení?

Má-li nás slavný manager srovnávat s průmyslovým podnikem a jeho fungováním, ať srovnává srovnatelné. Tedy i vytvořené podmínky pro to, aby soud (a i soudnictví jako celek) vůbec někdo mohl ekonomicky a personálně vést. Pak bude teprve čas na diskuze o tom, jestli se tak dá učinit i podle stávajících zákonů o soudnictví (i panem Třískou tak odsuzované definitivy) a pouhé "vnitřní" kontroly a nápravy, když to konečně bude někdo opravdu řídit manažersky. Anebo zda je potřeba opravdu něco měnit "z gruntu" a vůbec jak.

Bylo by mu nevolno

Myslím si, že kdyby si pan Tříska opravdu prohlédl dnešní management a konec konců i marketing justice, nebyl by ani schopen podobné články psát, jak by mu z pohledu skutečného manažera bylo nevolno.