Ve druhém díle pořadu hovoří náměstek ministra spravedlnosti a zkušený soudce také o potřebě vstupu mladších soudců do justičního systému a o opatřeních, která by mohla přispět k přirozené obměně soudcovských kolektivů. Navrhuje také uspořádání veřejných slyšení k těmto kritickým otázkám.

Tento článek obsahuje autentický přepis rozhlasového pořadu Česká justice stanice Český rozhlas 6. Text není redakčně upravován. Titulky a komentář - Ejustice.cz

Zvukový záznam pořadu si můžete stáhnout ve formátu mp3
18.11.2005 21:10
Česká justice (ČRo 6) - archiv pořadu
Kolaja, Vyvadil - Soudní management v českém pojetí

Minulý pátek jsme v pořadu Česká justice hovořili o tom, jak se na Slovensku rozvíjí takzvaný Soudní management. Původně jsme chtěli navázat na toto téma a v dnešní půlhodině jsme chtěli porovnat, jak je na tom soudní management v České republice. Je však nutno přiznat, že zdaleka neurazil takový kus cesty jako na Slovensku a prozatím je ve fázi plánování a přípravy. Proto řeč v dnešním vydání Justice nezůstane pouze u analýz na českých soudech, ale budeme hovořit i o celkové reformě v české justici. A o tom, co znamená otevřená justice 21. století. Od mikrofonu Šestky vás zdraví Iva Jonášová.

Iva Jonášová, redaktorka
A ve studiu vítám své dnešní hosty, kterými jsou náměstek ministra spravedlnosti pan Jiří Vyvadil.
Dobrý večer.

Jiří Vyvadil, náměstek ministra spravedlnosti
Dobrý večer.

Iva Jonášová, redaktorka
A předseda sdružení Zákazníci české justice pan David Kolaja. Dobrý večer.

David Kolaja, Zákazníci české justice
Dobrý večer.

Iva Jonášová, redaktorka
A než se tedy dostaneme k tomu, jak se u nás rozvíjí soudní management, měli bychom si připomenout to, o čem jsme tady hovořili posledně. Tedy co to vůbec je a jak s tím souvisejí procesní analýzy na soudech a hlavně otázka k čemu je dobrý?

Súdny management“ a procesní analýzy

David Kolaja, Zákazníci české justice
Tak Soudní management v tom smyslu, jak jsem o něm hovořili v tom minulém díle je vlastně název projektu, který proběhl ve slovenské justici. A jeho součástí byly procesní analýzy, to znamená ta analytická část, kdy se posuzovaly ty procesy, procesní postupy v civilní justici, v trestní justici, určitě ještě i v dalších oblastech. Potom proběhla syntetická část, kdy se vlastně poskládala znovu ta představa, jak by soud měl procesně fungovat. A následně se zavedly informačnísystémy do soudnictví. To znamená včetně nějakých těch softwarů pro řízení jak toho civilního, tak toho trestního řízení. A následně se potom tahle ta fáze opět zase vyhodnocovala, prováděly se obdobné testy jako na začátku, ty analytické.

Iva Jonášová, redaktorka
My jsme se tady posledně seznámili s výsledky těch procesních analýz na Slovensku. Respektive s tím, jak tam funguje Soudní management. Ty výsledky jsou vcelku uspokojivé. Pane Vyvadile, vy tady zastupujete Ministerstvo spravedlnosti, je to ta instituce, která by měla iniciovat u nás ty procesní analýzy? Popřípadě je vůbec nutné je tady provádět?

Neefektivní organizace práce na soudech

Jiří Vyvadil, náměstek ministra spravedlnosti
Tak, víte já se domnívám, že v podstatě všichni víme, kde jsou ty problémy. Může být možná chybička v tom, že už to víme více let, například koncepce stabilizace justice, se kterou přišel pan ministr Čermák a ještě předtím reformní kroky ministrů Motejla a Rychetského, jsou známy dávno. A například o tom, že možná základním problémem, elementárním problémem české justice je to, že prostě ten český soudce není v postavení, jako je například každý advokát v České republice.

To znamená ten český soudce, jakkoliv rozhoduje o lidských osudech, tak on nemá tu jednu svoji sekretářku a nemá toho jednoho svého spolupracovníka, mladšího právníka. Toto, o tom se mluví vlastně roky, všichni to svým způsobem ví, několikrát to bylo popsáno, ale musíme tedy konstatovat, že možná první momenty ke změně nastávají ještě v těchto dnech. Kdy například se v Poslanecké sněmovně prosazuje pozměňovací návrh na zavedení asistenta soudce nejenom u nejvyšších soudů, ale i u krajských, okresních a vrchních.

Kdo bude reprezentovat soudní moc?Jiří Vyvadil, náměstek ministra spravedlnosti

Jinými slovy, trošku ta cesta od toho, co všichni dávno ví, k tomu, aby se to konečně nějak řešilo, byla dlouhá. Tohle  já vnímám a proto bych řekl, že je třeba na tom (nesrozumitelné) daleko víc. Ta česká justice má v podstatě 3 okruhy problémů a všechny se týkají toho řízení.

První je, co děláte nahoře, v tom centru. Zda tam vznikne nějaký orgán, který bude komunikovat s tím Ministerstvem spravedlnosti. Nějaká Nejvyšší soudní rada, prostě něco takového vzniknout musí.

Odpovědnost, ale současně i pravomoc rozhodovat pro předsedy

Druhá, možná ještě důležitější věc je, a to já musím říct, že se s tím Slováci nepoprali, a v tomto nás možná inspiruje případ Holandska. Kdy máme pocit, že ten předseda soudu, okresního i krajského by si napříště měl říct tak, já za toto odpovídám, nechť si mohu určit, kolik budu mít soudců, kolik budu mít úředníků, kolik budu mít asistentů, a já ovšem zato taky odpovídám nějakým způsobem, že ten výkon, přece jde o to, aby se lidé daleko dřív té spravedlnosti dovolali, bude lepší.

Jiří Vyvadil, náměstek ministra spravedlnosti

Jmenování předsedů soudů na omezenou dobu

S tím zase souvisí jeden takový problém. Víte, já si myslím, že se to nemusí každému líbit, ale myslím si, že je nezbytné, aby předsedové soudů byli napříště jmenování na dobu omezenou, protože jinak neznám žádný jiný mechanizmus, než říct tak, pane předsedo, jste tam pět let, jak odpovídají ty výsledky. Čili to je ten druhý mechanizmus, který tam nějakým způsobem musím zavést.

Pracovní minitým pro každého soudce

A třetí teda ten minitýmek. Ale skutečně ho reálně vytvořit. A já vím, že mluvím dlouho, ale problém je prostě v tom, že soudci jsou nezávislými, ale do posledního detailu je jakýkoliv jejich krok předepsán buď procesními předpisy nebo vnitřními. Ten soudce v zásadě nemůže udělat žádný krok libovolně, protože v tom okamžiku něco porušil. I ta administrativa je svázána, v každé své kategorii prostě předpisy tak, že neexistuje to, že by soudce řekl své, já nevím, zapisovatelce nebo nějaké super sekretářce, Aničko, prosím podívej se mi na támhle těch dvacet spisů a podívej se…

Iva Jonášová, redaktorka
Kdo bude provádět procesní analýzy v Česku?

Jiří Vyvadil, náměstek ministra spravedlnosti
Takže vy jste tady začali o těch procesních analýzách. Na ministerstvu teď proběhlo výběrové řízení a mimo jiné bude zadáno, aby ta procesní analýza u dvou vybraných soudů byla provedena. Ale svým způsobem my chceme jenom to, aby nám v podstatě potvrdily nebo já bych řekl doklepli to, co všichni v zásadě cítíme, že ten systém je třeba svým způsobem rozbourat právě přes ty vnitřní předpisy. Ty vnitřní předpisy vlastně brání tomu, že funkčnost neexistuje.

Iva Jonášová, redaktorka
Ten první hlavní problém už jsme tady odstranili. To znamená víme co je špatně?

Vnitřní revoluce v justici

Jiří Vyvadil, náměstek ministra spravedlnosti
Zase buďme sebekritičtí. Buďme sebekritičtí. To víme třeba možná my právníci. Ale já se třeba domnívám, že by se měly zjednodušovat a zjednodušit jednotlivé formy administrativních pracovníků. Ale je to řekněme hypotéza. Předpokládám, že třeba ta procesní analýza patrně dospěje k tomu, že stačí na všechno jeden nebo maximálně dva typy administrativního pracovníka, zatímco dneska máte čtyři a jeden nemůže zastoupit práci druhého, zhruba řečeno. Čili solidní analýza to bude svým způsobem taková vnitřní revoluce. Já to říkám s jistým rozechvěním. My to víme, ale na to, abyste to zavedli, tak musíte svým způsobem principiálně změnit jednací řády soudů, kancelářské řády, říct úředníkům to, co jste dělali doteďka, tak teď naopak budeme moct dělat něco daleko více… To bude největší revoluce od Rakouska-Uherska. Takže abych byl upřímný, pro tu revoluci potřebujete takový nějaký daleko solidnější... bytelnou analýzu, kterou možná někdo zpracuje mimo tu justici.

Iva Jonášová, redaktorka
To je další otázka, na kterou určitě ještě budeme odpovídat. David Kolaja

David Kolaja, Zákazníci české justice
Mě se tady tohle to velmi líbí, jak pan doktor jmenoval ty body. Nejvyšší soudní rada, aby soudce, předseda soudu měl daleko větší odpovědnost i za to, jak ten soud je i vybavený, nejenom tedy za tu odbornou stránku a taky, že by ten jeho mandát měl být omezen na dobu určitou. A s tím, že to je obrovská revoluce, to s tím taky určitě souvisí.

Lidé soudům nevěří

Teď si myslím, že to řeknu možná provokativně. Možná bychom se měli zamyslet nad tím, proč to vlastně nejde. Proč není nějaký zatím konsensus nad tím, aby se třeba ustavila nějaká ta Nejvyšší soudní nebo soudcovská rada, proč to nejde. A já si tedy myslím, že jedna z těch příčin, proč to nejde, je, že ti soudci mají strašně malou důvěru ve společnosti. Že jim zkrátka velmi málo lidí věří. A že řada lidí má obavu, že pokud by dostali soudci ještě tyto kompetence, tak že by potom ta soudní moc byla úplně zcela nekontrolovatelná, což si myslím, že není úplně obava od věci. A myslím si, že právě soudci by měli postupovat tím směrem, aby tuto obavu rozptýlili, aby naopak to prostředí bylo co možná nejtransparentnější. A potom jakoby, svým způsobem jakousi odměnu nebo bonus, by potom určitě získali i tu důvěru lidí. A tady tyto instituce, o kterých je řeč.

Iva Jonášová, redaktorka
Co na to říkáte…

Jiří Vyvadil, náměstek ministra spravedlnosti
Ono to tak bude vypadat, že jsme se my dva domluvili. Tady existuje odborné grémium, které je složeno ze zástupců poslanců, senátorů všech politických stran a odborné veřejnosti. A prvá schůze už se konala na počátku listopadu a mimo jiné je zapotřebí najít konsensus , jaký ten model toho řízení má být a je třeba, aby se i politici domluvili.

A já samozřejmě vnímám jeden problém. A ten je základní. Stát se nemůže zbavit odpovědnosti za ten stav justice a pokud se vytvoří Nejvyšší soudní rada a ta Nejvyšší soudní rada nebude fungovat a my přece potřebujeme, aby ta justice byla efektivní, no tak občan bude ještě více rozdrážděn a právem bude rozdrážděn. On požaduje od státu proboha, zajisti mi dostupnou spravedlnost a rychlou a efektivní.

Musíme se naučit poslouchat i to, co bude třeba nespravedlivé

Čili já souhlasím s tím, že do všech těchto těch řešení musíme zatáhnout soudce, musíme zatáhnout jejich stavovskou organizaci, soudci se musí otevřít z té slupky a více komunikovat s veřejností. Být ochotni poslouchat i to, co třeba bude nespravedlivé, nebude možná správné. Ale lidé z vnějšku neznají ten stav. Oni ví, že ten soudce z 60 procent dělá práci naprosto nekvalifikovanou, přenáší spisy, píše nesmyslné poznámky, které všude jinde by automaticky dělala někdo se základním vzděláním, leckdy.

A to samozřejmě lidé neví a dráždí je to. A říkají si, ten soudce, co on tam vlastně dělá, vždyť je líný, fláká se. Čili já souhlasím s tímto, že je povinností soudců daleko více komunikovat s veřejností, poslouchat kritické poznámky. Také nejsou soudci neomylní. Soudci musí poslouchat, co si myslí o nich veřejnost, i když to třeba nemusí být správné. Ale od toho jsme otevřená společnost, čili já s tím jednoznačně souhlasím.

Iva Jonášová, redaktorka
A na druhou stranu je také asi třeba přiznat, že to rovněž dráždí a štve soudce, když nemají vytvořeny takové pracovní podmínky, jaké by asi očekávali například z jiných právnických profesí. Protože vy sám to na své vlastní zkušenosti můžete potvrdit.

50 procent úkonů je nesmyslných

Jiří Vyvadil, náměstek ministra spravedlnosti
Já vám mohu říct, že poctivě, že pokud já jsem sem šel na to ministerstvo, tak mimo jiné, že já jsem si kdysi před pěti lety, když jsem byl unaven z politiky, a já jsem si chtěl odpočinout. A teď jsem přišel do justice a pro mě to byl šok. Administrativní šok. Já jsem netušil, co se to ode mě může chtít. Přece od soudce, že já tam budu z 50 procent dělat naprosto nesmyslné úkony a že je musím do toho spisu psát a že nemohu někomu říct, zařiď to, toto lidé neví a právě proto, že mě to tak dráždí a právě proto, že zase chápu, že zase občané, protože o tom neví, tak to dráždí ty občany a dráždí to i ty politiky. Protože politici také říkají, tak proboha, jak to, proč to nejde? Proč to nefunguje. Proč máme u toho Štrasburku pořád ty problémy. A je to takový začarovaný kruh. A proto si myslím, že všichni o tom musíme hovořit. A trošku si víc naslouchat a pokusit se víc navzájem rozumět a i třeba takovéto pořady jsou velice dobré.

Iva Jonášová, redaktorka
Tak my už jsme se dostali teď dál, k otázce otevřenosti české justice. Já bych ale ještě na chvíli to téma zúžila. A zastavíme se u Soudního managementu a soudních analýz. Na Slovensku už proběhla nejen fáze analýz, ale dokonce tam je na všech okresních a krajských soudech funguje Soudní management.

Já jen připomenu, že první, testovací fáze tam na několika vybraných soudech probíhala od roku 1999 do roku 2001. A ta druhá tam probíhá právě v současnosti. A my si nyní pustíme záznam z telefonátu s tiskovým mluvčím slovenského Ministerstva spravedlnosti, který hodnotí, jaké výsledky tam Soudní management přinesl. Hovoří Richard Fides.

Více transparentnosti

Richard Fides, tiskový mluvčí Ministerstva spravedlnosti SR
Ta skúšobná prevádzka prebiehala najskôr na štyroch okresných súdov, na okresnom súde v Žiline, v Prešove, na okresnom súde Košice I, na okresnom súde Bratislava I. A výsledkom je dnes to, že na všetkých súdoch máme elektronickú podateľňu a elektronické súdne registre, že prideľujeme veci sudcom náhodným výberom tiež elektronicky, prostredníctvom generátora. Tiež podmienky na delegovanie práce zo sudcov na súdnych zamestnancov. Stransparentnili sme vlastne pracovné postupy a zrýchlili sme samotné vybavovanie vecí na súde.

Elektronická podatelna na každém soudu

S prvou zmenou sa vlastne občan, ktorý navštevuje súd, stretne hneď po vstupe do budovy súdu. Na každom okresnom a krajskom súde v Slovenskej republike bola zriadená elektronická podateľňa, vo ktorej kvalifikovaný pracovník prijíma všetky podania od občanov. Po zaevidovanie dostanete potvrdenie o jeho prevzatí, ale čo je zaujímavé už aj s prideleným číslom konania a s menom sudcu. Prideľovanie prípadov jednotlivým sudcom je náhodné, je riadené počítačom. Tento postup je úplne automatický a nikto nemá možnosť do neho žiadnym spôsobom vstúpiť, ani ho akokoľvek ovplyvniť. Celý proces pritom netrvá dlhšie ako dve tri minúty. V novej podateľni po zadaní údajov o účastníkov konania a ich právnych zástupcov súčasne vytvoria takzvaný elektronický spis. Údaje stačí pritom uviesť iba jedenkrát, pretože z databázy je ich možné kedykoľvek použiť aj pre také úkony, ako je vypisovanie formulárov alebo obálok, ktoré sa následne zasielajú účastníkom konania.

Racionální postup

Odbúrava sa tak nekonečné ručné vypisovanie obálok napríklad alebo formulárov, zvyšuje sa rýchlosť, presnosť administratívnej práce súdu a samotným využitím systému súdneho manažmentu zaberie pracovníkovi iba niekoľko sekúnd. Ďalej, čo je veľmi dôležité, že Súdny manažment úplne racionalizuje ďalší postup prace na súde tak, aby sudca dostal na stôl už administratívne hotový spis. To znamená, že v porovnaniu s minulosťou ide o výrazný posun, pretože značnú čas pracovného času sudca venoval predovšetkým rutinným administratívnym úkolom, ktoré v konečnom dôsledku môže zvládnuť aj ktorýkoľvek iný pracovník súdu. Čo je teda veľmi podstatné, že sudca má teraz viac času na štúdium spisu, môže sa odborne vzdelávať, môže sa pripravovať na pojednávania, na rozhodovanie vo veci samej. Pretože ostatné administratívne úkony robí iný kvalifikovaný pracovník súdu a nie sudca. Práca administratívnych síl, to znamená súdneho tajomníka a asistenta sudcu sa tiež stáva o veľa dôležitejšou a zodpovednejšou. Musím povedať, že už na všetkých okresných a krajských súdov takýto systém Súdneho manažmentu funguje.

Úplná reforma pracovních postupů

Keby sme to vlastne chceli strnúť, tak môžme povedať, že projekt Súdneho manažmentu vlastne priniesol úplnú reformu pracovných postupov na súdoch, administratívne posilnil, kompetenčne. Zároveň urobil prácu o veľa kvalifikovanejšou, odbremeňuje sudcov od činnosti, ktorá ich zdržiavala. A čo je veľmi dôležité, Súdny manažment za pomoci odbornej technickej vybavenosti skracuje vlastne samotné súdne konanie na prvom stupni až o dve tretiny.

Iva Jonášová, redaktorka
Hovořil tiskový mluvčí slovenského Ministerstva spravedlnosti Richard Fides. A vy stále na Šestce Českého rozhlasu posloucháte pořad Česká justice.

Mými hosty jsou dneska náměstek ministra spravedlnosti Jiří Vyvadil a předseda sdružení Zákazníci české justice David Kolaja.

Pan Vyvadil tady mluvil o jisté revoluci na českých soudech nebo v českém soudnictví. To, co tady pan Fides popsal vypadalo v podstatě na zásadní revoluci ve slovenském soudnictví. Vypadá to tak jenom? Nebo jak hodnotíte jeho slova? Pane Vyvadile?

Měli bychom si vyžádat podklady ze Slovenska

Jiří Vyvadil, náměstek ministra spravedlnosti
Asi bychom si měli vyžádat od našich kolegů na Slovensku ty výsledky. Oni někdy… a teď já to nechci snižovat… přeji každému, ale přeji to… přeji rychlou justici všem občanům celé Evropské unie. Se mi to zdálo tak super ideální, ale myslím si, že je to náš nejbližší soused, je zcela nesporné, že ty základy, procesní základy práva zde jsou zpočátku totožné a teď jsou velmi blízké. Rozhodně vám slibuji, že udělám jednu věc, že si nechám podat, je to věc, která spadá do mé kompetence, co nejpodrobnější informace, pokud by se skutečně ukazovalo, že to, co bylo řečeno, má svůj reálný základ, já nevidím důvod, proč bychom neměli se tím nechat inspirovat. A říkám to s jistou mírou drobné skepse.

Iva Jonášová, redaktorka
Takže to vypadá, jako byste to hodnotil, že zde, tedy na Slovensku, tedy přání bylo otcem myšlenky?

Jiří Vyvadil, náměstek ministra spravedlnosti
No, abych byl upřímný o takovémto zázraku zatím jsem do této doby neslyšel. Ale buďme… vnímejme to, pokud by to bylo i jenom zčásti pravda, a samozřejmě u nás celá řada… jsou soudy, kde toto existuje, jsou soudy, kde automaticky máte na obálkách toto, o čem se hovoří, samozřejmě existuje

Iva Jonášová, redaktorka
Myslíte české soudy?

Jiří Vyvadil, náměstek ministra spravedlnosti
České soudy. Pouze, že by to bylo na všech třeba soudech, tak to říci nemohu. Skutečně si některé ty postupy asi budu muset nechat ověřit, zda tomu tak je, pokud to tak je, nevidím důvod, proč bychom se nemohli inspirovat.

Iva Jonášová, redaktorka
Co na to říká David Kolaja?

Měli bychom se podívat na Slovensko

David Kolaja, Zákazníci české justice
Já si myslím, že na to Slovensko bychom měli určitě zajet, třeba do té Bánské Bystrice a udělat tam rozhovor s paní předsedkyní, která tedy byla shodou okolností také generální ředitelkou celého toho projektu. To si myslím, že by nám určitě otevřelo oči a určitě bychom tam zjistili spoustu zajímavých věcí…

Iva Jonášová, redaktorka
Pokud se dneska chceme bavit také o tom, že české soudy by měly být otevřené, pak, pokud to dobře chápu, procesní analýzy, o kterých jste tady hovořili nebo slyšeli jsme tady to repo ze Slovenska, jsou takovým pravdivým vyložením karet na stůl. Že veřejnost by se vlastně jejich prostřednictvím dozvěděla, kde jsou slabá místa na soudech, co justici vlastně trápí.

Jmenování soudů na dobu určitou

Jiří Vyvadil, náměstek ministra spravedlnosti
My musíme do budoucna se zamyslet ještě nad jiným momentem. A to tím, zda nezvážit do budoucna, byť by to představovalo změnu ústavy, do budoucna možná nejprve jmenování soudců na určitou dobu, protože, víte, teprve po 5 letech se třeba ukáže, má na to, nemá na to. A teprve, když má na to, tak ať je to doživotně. Tak to je, řekl bych ta jedna fáze. A potom možná se někdy musíme ještě zamyslet ke konci v každé lidské činnost i u soudu někdy nastane, že někdy v nějaké fázi vyhasnete. Budete-li dělat něco 30 let. Někdo je schopen do 80 být brilantní, někdo po 25 letech už nemůže. A já mám pocit, že tam se musíme možná zamyslet.

Vysoké důchody pro soudce?

To bude velmi i politicky citlivé. Ale prostě jasně říkám, že možná, tak jako se diskutuje o výluhových důchodech pro policisty a podobně, do jaké míry by nestálo za úvahu říci, ano možná nazrál čas, že soudce v nějaké fázi, když už sám bude cítit už prostě nejsem schopen tomu dát něco dál, může odejít na velmi zasloužený odpočinek. Já vnímám jedno, jakmile to řeknu, tak někdo řekne, co to znamená? Vysoké důchody pro soudce? Já si potom v nějaké fázi, víte, já to nadhazuji a to jako téma.

Do jaké míry třeba tento prostředek by nebyl k tomu, že každý z nás jsme v nějaké fázi sebekritičtí. A do jaké míry by tohle naopak umožnilo, řekl bych čerstvou sílu, lidi, kteří mají daleko už větší znalosti, daleko větší invenci tak, aby na druhé straně se zase umožnilo ten důstojný odchod těch, kteří vnitřně si říkají, já už možná na to nemám. Už bych měl možná dřív odejít.

Iva Jonášová, redaktorka
David Kolaja?

Někteří si vysoké důchody nezaslouží

David Kolaja, Zákazníci české justice
Já si myslím, že to je velmi racionální úvaha, umožnit ten racionální odchod těm lidem, kteří jsou natolik sebekritičtí, že sami uznají, že bude lépe, když budou působit někde jinde. Ale obávám se, že v současné situaci je v tom systému řada lidí, kteří sebekritičtí za prvé nejsou a za druhé si to ani nezaslouží. Myslím si, že tam by hrozil poměrně silný odpor veřejnosti, protože, domnívám se, že vzhledem k tomu historickému vývoji ze začátku 90 let, že skutečně tam jsou lidé, kterým já osobně bych tady takovéto jakoby výhody nepřál. Myslím, že napřed je potřeba tu justici nějakým způsobem, nebo tu personální stránku nějakým způsobem stabilizovat

Soudci jsou jako lékaři

Jiří Vyvadil, náměstek ministra spravedlnosti
Víte v devadesátých letech nebo zpočátku nastalo to značné personální zemětřesení, značná obměna, je třeba říct, že dneska vlastně drtivá část už jsou vlastně soudci, kteří byli přijímání zcela nově. Čili já trochu tady nesdílím představy pana kolegy v tom, že soudci by byli špatní. Já pouze beru takovou tu přirozenou stránku lidského děje, která nastává všude. Ale tady je prostě dána ještě tím, že ten soudce rozhoduje o zásadních věcech lidských osudů.

Uvědomte si, že on je něco jako lékař a lékař pomáhá… zatímco soudce, to je jediná činnost… kde může i velmi negativně zasahovat do lidských osudů. A proto je to věc, kde si myslím, že po určité době by soudci měli mít možnost toho odchodu.

Soudce potřebuje ochranu, aby mohl rozhodovat

Tady pan kolega říká, já bych se nějak… stabilizaci… já souhlasím, tu stabilizaci ale mimo jiné mám pocit, že příliv nových sil, je možná daleko žádoucnější. Takže myslím si, že i stávající soudci jsou dostatečně… oni sami dovedou si říct, tenhleten kolega už na to nestačí… to oni sami dovedou říct. Protože oni to v tom soudním kolektivu dovedou posoudit, tento kolega objektivně už 2-3 roky, vždy evidentně víme, že není schopen toho, co jsme schopni my. Ale, pořád nezapomínejme, že ten soudce v nějaké fázi spíš potřebuje ochranu, spíš potřebuje podporu, aby mohl rozhodovat.

Jak překonat falešnou solidaritu?

Ale na druhé straně posilme ty vnitřní mechanizmy a oni soudci to ví, aby byli schopni vnitřními mechanizmy se rozejít s těmi, o kterých ví, že zcela zjevně těm požadavkům nedostačují. Nemyslete si, že to soudci neví. Jde možná jenom o to, navzájem v nějaké fázi, aby byli schopni překonat falešnou solidaritu nebo ať to nazvete jakkoliv.

Iva Jonášová, redaktorka
Ještě David Kolaja a blížíme se ke konci dnešní České justice

V Holandsku trvala justiční diskuze 10 let

David Kolaja, Zákazníci české justice
Já to teď cítím tak tedy, že si myslím, že to určitě není tak, že bychom měli s panem doktorem opačný názor. Já si myslím, že to, co teď říkal, tedy umožnit ten důstojný odchod třeba i těmi penězi, těmi finančními pobídkami, si myslím, že to je jeden z těch nástrojů, který by určitě mohl pomoci. Ale co si myslím, že tady chybí, je taková nějaká širší diskuze tady o těch velmi citlivých otázkách. A tady bych chtěl navázat právě na tu reformu, kterou pan doktor zmiňoval v Holandsku.

Psychologická stránka věci

Já jsem hovořil vlastně loni s holandskými soudci a oni mi říkali, že právě tady ta psychologická stránka, že byla zdaleka nejtěžší a že jim to právě těch 10 let trvalo, než se naučili ti soudci komunikovat vlastně se širší veřejností i o takto citlivých tématech. A tady cítím, že jsme někde na počátku a že tento rozhovor, pokud já alespoň vím, je jeden z prvních, který se vysílá takhle v obecných médiích.

Udělejme veřejná slyšení se soudci

Jiří Vyvadil, náměstek ministra spravedlnosti
No jestli bych na to zase pozitivně mohl navázat. Já osobně se domnívám, že tady vznikly možná zbytečné přehrady mezi jednotlivými právními profesemi. Mezi soudci, advokáty, státními zástupci. Osobně se domnívám, že je dobré, aby se dělala i veřejná slyšení, kde si navzájem ty profese řeknou a i před veřejností, ať se toho zúčastní i laická veřejnost, včetně toho, že tam může mít někdo názor až možná radikalistický.

Ať si navzájem vyříkáme, co máme představu, co si soudci myslí o advokátech, advokáti o soudcích, soudci o státních zástupcích a naopak laická veřejnost… ať tam přijde někdo z Helsinského výboru nebo z jakéhokoliv a řekne já mám tu představu, že ta situace je taková… V tomhle tom je ta otevřenost skutečně chybí, abychom si i byli schopni navzájem trošičku postavit sami sobě to zrcadlo a tam jakýkoliv dialog je třeba uvítat.

Iva Jonášová, redaktorka
Já teď položím záměrně rýpavou otázku. Pan Vyvadil tady mluvil o tom, že vlastně už dlouho ví, nebo se obecně ví, kdy jsou ty problémy na soudech. Říkal také, že soudci mezi sebou poznají toho, kdo už 2,3 nebo více let je nějak nevýkonný. Přesto ti soudci stále soudí a přesto to na soudech vypadá stále, nechci říkat stejně, protože k tomu posunu, jak jste říkal, tam dochází, ale co je tedy třeba teď udělat, aby nastala nějaká ta změna, ta v uvozovkách revoluce? Pane Vyvadile?

Co je třeba udělat?

Jiří Vyvadil, náměstek ministra spravedlnosti
No, tak ta základní bude spíš skutečně týkající se té vnitřní dělby práce, protože upřímně řečeno, ta vnitřní dělba je natolik špatná, ta stávající, že i kvalitní soudce nemůže kvalitně a rychle rozhodovat. Čili to je ten základní problém.

Vám potom, jestli já to chápu, vadí, že skutečně tam mohou být soudci, kteří nedostačují, kteří už to neplní. Tam já se domnívám, že musí být do budoucna zákonná úprava a musíme se zamyslet… Ale za spoluúčasti patrně soudcovských kolektivů nebo za předpokladu, že bude například ustanovena ta Nejvyšší soudní rada, protože vždycky to je na druhé straně delikátní problém a i ústavně složitý problém, když výkonná moc má například v takových situacích rozhodovat.

Těm, řekl bych samočisticím mechanizmům, je třeba věnovat pozornost a ve spolupráci se soudci samými, Soudcovskou unií se nad tím zamyslet, jak to udělat, protože upřímně řečeno, aby nám to fungovalo si nepřejí jenom tady zákazníci české justice ale justice sama.

Iva Jonášová, redaktorka
A jaká budou závěrečná slova David Kolaji?

Soudci potřebují více prostoru v médiích

David Kolaja, Zákazníci české justice
Já hodně věřím právě těm veřejným diskuzím. Jakmile se začne diskutovat a dostane taková diskuze prostor, třeba někde, dejme tomu i v televizi, protože tam si myslím, že je velký nepoměr mezi tím, jaký prostor mají ty politické strany a jaký prostor má justice jako taková, jako třetí větev vládnutí v Česku, tak pokud by dostala alespoň část toho prostoru, tak si myslím, že by se začaly dít věci velmi rychle a že by to snad nemuselo trvat ani těch 10 let.

Iva Jonášová, redaktorka
Z dnešní Justice je to už opravdu všechno, já děkuji náměstkovi ministra spravedlnosti panu Jiřímu Vyvadilovi a předsedovi sdružení Zákazníci české justice panu Davidu Kolajovi, takže děkuji a nashledanou

Nashledanou
Nashledanou

Iva Jonášová, redaktorka
Přeji hezký večer a nezapomeňte, že i příští pátek v 21:10 bude připraveno další vydání České justice. Na slyšenou se těší Iva Jonášová.