Podle předsedy Nejvyššího správního soudu je veřejná kontrola práce každého soudce tím nejdůležitějším faktorem, který má vliv na její kvalitu. K dalšímu otevření justice navrhuje pan předseda několik systémových opatření, jaká u nás nemají obdoby. Jejich zavedení by nepochybně zásadně ovlivnilo vztahy soudů a veřejnosti.

Předseda Nejvyššího správního soudu odpovídá na otázku zástupce Štrasburského výboru - Jak odvolat opakovaně selhávající soudce.

Moderátor
... děkujeme jménem organizátorů za ocenění pro pana doktora Baxu a já bych mu předal slovo, aby se pohledem manažera soudu pokusil odpovědět nebo hlásí se ještě někdo jiný?

Existuje celá řada špatných soudců

Baxa Josef, předseda Nejvyššího správního soudu
Já jsem se nehlásil. Určitě nebudu mluvit za Ministerstvo spravedlnosti, ale nakonec jsem soudce a jsem předsedou soudu a možná tahle otázka je i na nás na soudce. Protože je to o nás, o soudcích. A než hledat nějaké recepty na to, jak na soudce, tak je možná lepší říci si to se soudci, přímo z očí do očí, jak to je.

Vlastně ano, určitě bude celá řada soudců, kteří jsou nekvalifikovaní, kteří jsou nepracovití, kteří nejsou prostě na úrovni doby. To určitě ano. Ale je otázka, jestli kvůli těmto, a já si myslím, že extrémním případům v justici, je třeba přemýšlet o celkové změně pravidel pro postavení soudců, pro postavení soudní moci.

V jakých podmínkách soudci pracují?

Uvědomme si, že česká justice pracuje nepříliš efektivně, nepříliš rychle a někdy nepříliš kvalitně. Ale pracuje v podmínkách, ve kterých by možná leckterý ctihodný a vážený soudce z ciziny shořel, zahynul a naprosto selhal. Uvědomme si, že česká justice pracuje v prostředí permanentní změny právního řádu. 15 let od listopadu 89 je vlastně permanentní změna právního řádu, naprostá neusazenost právního prostředí, naprostá neusazenost soudní judikatury.

Celková změna prostředí

Uvědomme si, že česká justice se musela vyrovnat za tu dobu s několika vlnami agend, které žádného kolegu soudce v zahraničí nepostihly a nikdy nepostihnou. Vlna rehabilitací, vlna restitucí, vlna amnestií, transformace ekonomiky a s tím spojený masivní nástup obchodních sporů při neexistenci pevných pravidel podnikání. Při neexistenci etiky v podnikání. To všechno byly otázky, které systémově byly zcela podceněny, které vlastně jsou možná většími příčinami toho dnešního stavu, než ti líní soudci.

Uvědomme si, že zejména na počátku 90 tých let se justice personálně prakticky vyprázdnila. Já to nezpochybňuji, bylo to nutné, bylo to zcela nutné. Řada lidí v justici nesměla dál působit a je dobře, že z justice odešla. Ale právě v tomto období přicházela velká změna právního řádu, přišla transformace ekonomiky, kdy bylo jasné, že bude zapotřebí nejenom nastavit pevná pravidla ale také maximálně pevné instituce vynucování dodržování pravidel, prosazování práva.

Je možné vidět příznivé trendy

A co se stalo? Na začátku devadesátých let to tehdy založené obchodní soudnictví bylo vlastně transformací bývalé hospodářské arbitráže, která vlastně se soudem neměla prakticky nic společného. To znamená, že ten systém se zde vytvořil velmi velmi slabý. A ty projevy, stav obchodního rejstříku, stav konkursního řízení, stav celé obchodní agendy, to je něco, s čím se justice dodnes potýká. Ale zase je třeba ty věci vidět ne ze dne na den. Je třeba vidět, že před 5 lety bylo v české republice asi 150 tisíc neskončených obchodních sporů. A dneska je jich možná polovina a myslím, že žádná soudní agenda se nevyvíjí tak příznivě.

Na spravedlnost se čeká dlouhé roky

Samozřejmě v té mase z těch stovek tisíc věcí, teď nemyslím jenom obchodní agendu ale i ostatní agendu, je pořád velké množství věcí velmi starých, kde na spravedlnost se čeká ne měsíce ale dlouhé roky. To jsou bohužel průvodní jevy, za které nemohou vždycky jenom ti soudci.

Dnešní uzavřený systém dovoluje ukrytí neschopných soudců

Já se nechci z druhé strany vymlouvat. Systém, který existuje, systém neobsazených soudů, systém poměrně složitých procesních pravidel, systém neodpovědnosti, neadresnosti a systém také uzavřené justice dovoluje, aby takoví soudci v justici působili. A oni nejsou vždycky dobře vidět. A nejsou tak rychle vidět.

Jak najít špatné soudce?

Proto si myslím, že na rozdíl od kolegy Horkého, který před chvíli říkal, že statistiky zveřejnit ano, ale v souboru, nikoliv u jednotlivců, já si myslím, právě naopak. Že má-li se soud chovat jako otevřená instituce, musí být vidět, jak pracuje každý soudce.

A jestliže by se zjistilo, že některý soudce má složité věci, řízení u něho trvá dlouho a jiný soudce soudí velmi rychle, pak vzniká logická otázka, a ty otázky musí být pokládány, je to dobře? Je předseda soudu na svém místě? Jsou tam pravidla rozvrhu práce dobře nastavena? Jak já, jako účastník řízení k tomu přijdu, že si nemohu vybrat svého soudce? Že jsem se dostal na stůl se svým spisem zrovna k soudci, který má samé složité věci a proto řízení u něho bude trvat dlouho. A nebo je to problém, protože ten soudce není tak kvalitní? Není výkonný, není pracovitý?

Prospěšný tlak

Vždyť ty věci, které soudům přicházejí, nejsou jenom samé jednoduché nebo samé složité. A v průběhu času se ty věci, pokud jsou správně nastavená pravidla, rozdělování soudní agendy, tak ty věci se přece musí nějak srovnat. Takže je to jistě tlak. Je to velký tlak na předsedy soudů, tlak na jednotlivé soudce a já si myslím, že ten tlak je prospěšný. Je to prospěšné pro délku řízení, je to prospěšné pro kvalitu rozhodování. Pochopitelně.

Spravedlnost poštou je příliš pohodlná

Píšu-li rozsudek s tím, že ten rozsudek bude vzápětí viset na webu v plném znění, třeba i s pravopisnými chybami, je to úplně jiný tlak, než když ten rozsudek píšu nějakému žadateli o azyl a pošlu mu ho poštou. Spravedlnost poštou je pohodlná, ale není příliš přesvědčivá. Z druhé strany co ta veřejnost vlastně ví o výkonu spravedlnosti?

Tady kolegové ze Slovenska říkali o těch stovkách tisíc nebo myslím, že to bylo v milionech soudních rozhodnutí, která jsou produkována za rok. I česká justice samozřejmě produkuje stovky tisíc rozhodnutí a dovolím si tvrdit, že drtivá většina jsou rozhodnutí, která jsou vydána včas. Jsou věcně správná, jsou zákonná, jsou spravedlivá, jsou dobře odůvodněná … ale prostě nikdo o nich neví. To už tak bývá, že pozornost budí spíš ty opačné.

Ohrožení důvěry ve výkon soudnictví

Myslím si, že není třeba vymýšlet nějaké zvláštní zákony pro postih soudců. Nakonec už platné zákony umožňují vést kárná řízení proti soudci pro jejich neodbornost. Jestliže jejich neodbornost se projeví tím, že je ohrožena důvěra ve výkon soudnictví, jde o kárné provinění. Kárné provinění je možné projednat.

Je třeba dívat se na celek

Ale pozor! Nebuďme až příliš zjednodušení, nebuďme schématičtí. Není určitě kritériem to, kolik věcí soudce rozhodne, není určitě kritériem to, kolik věcí soudci zruší třeba odvolací soud. Může se ukázat a ukazuje se to, že někdy jsou mnohem kvalitnější soudci na prvních stupních než na soudech odvolacích. Nechci se dotýkat vysokých soudů, Nejvyššího soudu, jehož místopředsedu támhle vidím, jak má už hlavu v dlaních z toho, co říkám.

Ale možná, že naváže na mě a možná se mnou bude polemizovat. Ale není to vždycky měřítko. Není ani měřítkem výsledek řízení třeba před Evropským soudem pro lidská práva. Zase uvědomme si, že pohyb, který justice zaznamenala, nejenom pohyb práva ale i pohyb personální, ta výměna. Znamená mnohdy, že to řízení, které trvalo od začátku do konce 7 let, tak že se na něm vystřídalo několik soudců.

A je otázka, jakého soudce vést k odpovědnosti a za jaké období. Do jaké míry on mohl ovlivnit tu délku řízení celkovou nebo v jejím průběhu nějakou etapu. Ty otázky jsou trošku složitější, ale tím nechci říkat, že by neměly být řešeny. Ten tlak veřejnosti na výkon spravedlnosti tady evidentně být musí.

Snažme se justici porozumět!

Ale znovu říkám, nehledejme jenom klacky, snažme se porozumět justici. A snažme se justice vážit, protože drtivé většina soudních rozhodnutí jsou rozhodnutí, která jsou v souladu s požadavky a s cítěním veřejnosti pro spravedlnost. Děkuji.

Moderátor
Pane předsedo, děkuji, že jste se ujal odpovědi na takto obtížnou otázku. A vidím už další dotaz.