Lhaní je u českých civilních soudů považováno za normální prostředek komunikace se soudem. Vymýšlením stále nových a nových lživých konstrukcí je možné oddálit vynesení rozsudku o měsíce i léta. Zvukový záznam soudního jednání a jeho publikace na elektronickém sudišti však může tyto praktiky značně omezit.

Vážený pane redaktore,

předně se omlouvám, že se na Vás obracím anonymně (jméno není pravé), ale chtěl bych upozornit na problém a přitom nezavdat příčinu, aby se snad někdo cítil osobně napaden.

Domnívám se, že jde jen zdánlivě o maličkost.

Předkládám volný (tak, jak jsem si to zapamatoval) přepis začátku výpovědi účastníka řízení v jednom soudním jednání (konkrétně šlo o výživné na nerozvedenou manželku).

Musím mluvit pravdu? Nemusíte!

Soudkyně: (v rámci základního poučení) „... měl by jste mluvit pravdu ...“

Účastník: „Měl nebo musím?“

Soudkyně: „Nemusíte. Jako účastník řízení nemůžete být pro uvádění nepravd stíhán.“

Jsem naprosto přesvědčen a myslím, že v souladu s výrazně převažujícím obecným míněním, že u soudů musí mluvit pravdu každý a za úmyslné uvádění nepravd v závažných věcech (tedy nikoliv, když se někdo mýlí, něco si nepřesně pamatuje apod.) by měl nést důsledky.

Však i podle mých zkušeností (konkrétně v řízeních souvisejících s rozvodem) ale i podle zkušeností řady známých, je dnes u našich soudů nikým nikterak nepostihované úmyslné uvádění nepravd jakýsi „standart“, nad kterým se nikdo ani nepozastavuje.

Jinými slovy: Lže se tam o sto šest, nikomu to nevadí, žádné důsledky z toho vyvozovány nejsou a štěbetají si o tom už i vrabci na střeše.

Jak pak ale můžeme mít důvěru alespoň v nějakou spravedlnost soudů, když taková základní věc, jako je vyžadování uvádět pravdu, není zajištěna?

S pozdravem

Jiří František

Komentář Ejustice:

Podle mého názoru máte pravdu. V civilním řízení, o kterém také píšete, dochází velmi často k excesům. Jedna ze stran se snaží řízení co nejvíce prodloužit a pokud možno oddálit rozsudek jak jen to jde.

Jen těžko lze pak pochopit laxnost některých soudců, kteří nechávají beztrestně lhát takového účastníka či právního zástupce. Přestože v mnoha případech se dle mého názoru jedná vysloveně o pohrdání soudem, kdy např. účastník, poté, co byla jedna jeho lež vyvrácena, přichází zase znovu s další nesmyslnou konstrukcí. A tak pořád dokola. Soudní řízení se tak natahuje o měsíce nebo i o roky.

Mnohem pochopitelnější by bylo, pokud by se v civilním řízení sankcionovalo takové lhaní - a to i ztrátou sporu. Tak by byly procesy podstatně přímočařejší. O tomto tématu hovořil ve své známé zprávě také britský soudce Antony Colman. Článek, jeho zprávu najdete také na těchto stránkách.

Jak věc řešit?

Bude velmi záležet na tom, jakému soudci se věc dostane do rukou. Schopný soudce by měl odhalit pokusy o prodlužování a zdržování procesu poměrně brzy a svou autoritou by jim měl umět zabránit, popřípadě je omezit.

Nabízejí se však další metody. Hodně účinné je pečlivé zaznamenávání procesu na zvukový či záznam. Ono je totiž úplně něco jiného, pokud například advokát protistrany na vás "beztrestně snáší špínu" s vědomím, že se mu, například díky nečinnosti soudce, nemůže nic stát.

A když vám zůstává věrný zvukový záznam celého jednání. Záznam můžete přepsat a použít jej přímo v procesu jako argument dokazující věrohodnost tvrzení protistrany dalších excesů. A dokázat, jakou mělo vedení sporu úroveň, tedy vlastně i to, zda byl soudce, který soudil tu věc také k tomu kompetentní. Nebo zda to případně nezvládal.

Jiná - a velmi zajímavá možnost - je publikování takových záznamů ve zvukové podobě či v textu na webových stránkách. Tak vlastně poskytnete jakési zrcadlo protistraně. Dá se předpokládat, že její chování bude podstatně věcnější a slušnější. Veřejná kontrola je totiž zdaleka nejúčinnější nástroj, jak zajistit férový proces.

Další možností by byly elektronické soudní spisy - tedy veřejně pomocí internetu přístupné dokumenty ze spisu, například včetně zvukových nahrávek.

Elektronické sudiště

Nic vám nebrání, abyste si takové elektronické sudiště udělal na webu sám. Pokud byste potřeboval pomoc, dejte nám vědět, rádi vaše spisy publikujeme na našich stránkách v nové připravované sekci.

Děkujeme za námět - přesně tyto situace, které popisujete, jsou důvodem, proč Zákazníci české justice mají ve svém programu zavedení povinných zvukových i videonahrávek všech soudních sporů. Jedině tak bude v praxi zajištěno právo na spravedlivý proces.

Stejně jako se to dělá třeba ve Španělsku nebo připravuje u našich sousedů na Slovensku.

Soudní jednání je ústní

Paradoxní je, že soudní jednání jsou zásadně ústní - to jediné, co po nich zbyde, jsou však jen stručné zápisy, které vyhotovují sami soudci. A tyto zápisy mají stejnou úroveň, jako jejich tvůrci. Někdy jsou vynikající, někdy průměrně ale často také zcela zmatené.

A to nehovořím o podezřeních, které je možné mít k řadě soudců, kteří zjevně na svoji práci nestačí - v takových případech je stávající stav, kdy nelze prokázat, co se vlastně u soudu odehrálo, pro ně přímo životní nutnost, protože by jinak v soudním systému vůbec nevydrželi.

Váše téma jen dokazuje, že pomalost soudů není způsobena nějakými tajemnými a neuchopitelnými vlivy. Člověk asi nemusí studovat pránickou fakultu, aby pochopil, že bez verných audio a video záznamů ze soudního řízení nikdy neprokážete zpětně, jakou to řízení mělo úroveň. A zejména tehdy, když selhává člověk, který právě to soudní řízení má řídit - soudce samotný.