Běžná veřejnost, ale i justiční profesionálové dlouho hledali hybatele a nositele potřebných změn a vizí v celém českém průmyslu spravedlnosti. Pokud má ale pravdu poradkyně ministra, je nyní právě elektronizace a systémová modernizace tohoto oboru ve středu pozornosti současného ministerského týmu. Soudci prý navíc přecházejí k aktivnímu prosazování takových změn.

Iva Jonášová, redaktorka
Na Českém rozhlase 6 začíná pravidelný páteční pořad Česká justice, u jehož poslechu vás, tak jako obvykle, vítá Iva Jonášová.

Justiční profesionálové často hovoří o tom, jak podstatná je při prosazování některých kroků v oblasti justice komunikace soudců a státních zástupců s Ministerstvem spravedlnosti. Soudě podle složení týmu poradců současného ministra, by tato komunikace nemusela váznout. Nejen o činnosti týmu poradců ministra spravedlnosti bude v následující půlhodině hovořit můj dnešní host. Pozvání do pořadu Česká justice přijala předsedkyně Okresního soudu pro Prahu-východ a zároveň poradkyně ministra spravedlnosti Jiřího Pospíšila, paní Martina Kasíková.

Dobrý večer, vítám vás ve studiu.

Martina Kasíková, předsedkyně Okresního soudu pro Prahu-východ a poradkyně ministra spravedlnosti
Dobrý večer

Těch otázek, týkajících se činnosti Ministerstva spravedlnosti je před námi opravdu hodně. Přesto si na úvod dovolím jinou otázku. Baví vás více být předsedkyní soudu, respektive soudkyní a nebo poradkyní ministra spravedlnosti?

Já jsem si jako svoji celoživotní kariéru vybrala kariéru soudkyně a ta mě baví více. Ale není nezajímavé na určité období té kariéry vedle toho být i poradkyní ministra.

Vize a změny pro budoucnost

Kdybyste měla popsat v čem je ten největší rozdíl?

Tak největší rozdíl je v tom, že ta práce soudkyně nebo předsedkyně soudu je každodenní práce s lidmi, se spisy. S určitým reálným a viditelným výsledkem. Práce poradkyně je samozřejmě o vytváření nějakých vizí a změn, které se projeví až v budoucnu.

Zástupci soudcovské profese zde často mluví, myslím zde v pořadu Česká justice, o soudcovské samosprávě, o tom, že by moc soudní neměla být závislá na moci výkonné. A právě Ministerstvo spravedlnosti je tady častým cílem, do kterého se strefují. Vy právě, soudě podle toho, čemu se věnujete, byste spíš měla ty strany asi sbližovat než rozdělovat. Je to tak?

Samospráva justice zatím nedosažitelná

Je to tak. Je to asi jeden z mých hlavních úkolů. Já sama jako soudkyně jsem zastánkyně samosprávy, nicméně uvědomuji si současnou realitu, kdy ta samospráva asi není v nějakém blízkém čase reálně dosažitelná. Proto si myslím, že pro zlepšení podmínek justice, myslím tím její výkonnosti, zkracování délky řízení, se bez komunikace s ministerstvem neobejdeme.

Dostáváme se tedy k práci týmu poradců ministra spravedlnosti. Jak ta práce vypadá?

Poradci, kteří působí při Ministerstvu spravedlnosti, respektive u ministra spravedlnosti, především mají připravit nějaké změny v těch oblastech, ve kterých působí. Které by posunuly justici blíže tomu kýženému cíli kratšího řízení, větší transparentnosti a tak dále. To je samozřejmě ta obecná vize. V reálu to samozřejmě znamená, že my sami komunikujeme s jinými odborníky v těch oborech a snažíme se hledat ta řešení, která by se dala legislativně zpracovat, respektive, kde by se nějakým tokem těch finančních prostředků dalo docílit těchto vizí.

Jak pracuje tým?

Máme si tu práci představit skutečně jako týmovou práci nebo spíše jako činnost jednotlivých odborníků, kteří se specializují na specifické oblasti v justici?

V obou rovinách. Samozřejmě každý z nás je odborníkem v daném dílu své profese. Takže například státní zástupci i lidé z akademického prostředí jsou zastoupeni. A připravujeme změny v jednotlivých oblastech, ale ty musí být vzájemně propojeny. Takže nejenom připravujeme každý sám své materiály, ale samozřejmě se koordinujeme. Máme schůzky, na kterých se domlouváme, které ty úkoly jsou společné a které můžeme řešit separátně.

Poradci ministra spravedlnosti

Vy už jste naznačila, z jakých oblastí přišli vnější poradci ministra spravedlnosti. Mohla byste být konkrétní, kdo v tom týmu pracuje?

Tak já myslím, že tou zastřešující osobou je profesor Gerloch, děkan Právnické fakulty v Praze. A vedle něj ještě státní zástupkyně doktorka Bradáčová, doktor Springer, kolega soudce z Německa, ale vedle toho na jednotlivé problémové otázky, na které nikdo z nás není specialistou, se do toho týmu přibírají, nebo na ty konkrétní úkoly, se přibírají i další kolegové, kteří jsou odborníky na ty jednotlivé věci.

Čemu se v týmu poradců ministra spravedlnosti věnujete vy?

Já jsem civilní soudkyně, takže já se věnuji oblasti civilního práva, možná spíš bych řekla oblasti netrestního práva. A zároveň se zabývám otázkou fungování soudců jako takových.

Mohla byste říci, co zatím považujete na největší úspěch? Třeba váš osobní nebo týmu celkově?

Devadesát procent věcí jsme splnili

Já v tom týmu pracuji od doby, kdy se pan ministr stal ministrem. Takže od září loňského roku. A mohu říci, že za největší úspěch považuji to, že vlastně ten tým pracoval v tom časovém období té první vlády a jejího časového horizontu tří měsíců. Tehdy ten výhled nebyl delší a devadesát procent těch věcí, které slíbil, že v těch 3 měsících provede, tak splnil. Což mě i samotnou překvapilo, to relativně vysoké procento, protože ten čas byl poměrně krátký. Ale ty cíle, které jsme si tehdy vytkli… byly, nechci říci, že byly minimalistické, ale byly reálně vzhledem k tomu času, který té vládě byl vymezen. A byly splněny.

Elektronický platební rozkaz

A o jaké cíle šlo konkrétně?

Šlo v podstatě o to, připravit novely zákonů. A to třeba elektronický platební rozkaz, ten je v současné době připraven. Třeba ztransparentnit kárné řízení. Kárná řízení od listopadu loňského roku, všechna rozhodnutí jsou na stránkách Ministerstva spravedlnosti. Dalším vytyčeným úkolem bylo zpřístupnit soudy více studentům právnických fakult. Myslím, že po určitých změnách kancelářského řádu je to jednodušší a studenti opravdu reálně na soudech pracují. Další je otázka zákona o vyšších soudních úřednících a úřednících státního zastupitelství. Návrh je připraven. Takže jenom v takto krátkém výčtu, myslím, že to se podařilo, ale teď samozřejmě před námi stojí jiné, další úkoly a možná s dlouhodobější vizí konečně pro nás.

Kam směřuje česká justice?

My se ještě k těm konkrétním bodům, o kterých jste teď mluvila nebo které jste zmínila, ještě dostaneme a budeme se jim v dnešním pořadu věnovat podrobněji. Když se bavím s lidmi a když čtu třeba korespondenci, která přichází do pořadu Česká justice, tak se mi nezdá, že by lidé neregistrovali některé konkrétní změny, které v české justici nastávají. Ale mám dojem, jakoby neměli jasnou představu o tom, kam česká justice směřuje. No je možná velmi těžké to vymezit, ale pokusíte se o to?

Kolegium předsedů krajských soudů

Je to opravdu velice těžké to vymezit. Já se… pokud mluvím s těmi kolegy, kteří jsou jaksi uvnitř, tak ti tento pocit možná mají také. Ale já tam vidím takové to blýskání na lepší časy v tom, že česká justice se podle mě za poslední 23 roky mimořádně emancipovala. Máme tady kolegium předsedů krajských soudů, které přišlo s nějakou svou jasnou vizí. Prezentovalo ji i mediálně. Máme tady grémium předsedů okresních soudů, které zase řeší ty problémy, které trápí okresní soudy.

Aktivní přístup

A je jednoznačně vidět, že v rámci justice jsme dnes schopni identifikovat ty problémy, dokonce se nám i daří o nich mluvit v médiích a výrazně jsme schopni se podílet i na té změně. A já si myslím, že tam by ta česká justice měla směřovat. Měla by směřovat k tomu, že sama popíše své vlastní problémy a bude se výrazně podílet na jejich řešení.

Takže vlastně cílem by měla být ideální justice s krátkým řízením, přívětivá veřejnosti a tak dále. Ale to je samozřejmě cíl, který nedosáhneme nikdy. To je vždycky cíl, ke kterému se budeme blížit. Takže jenom chci říci, že tady já vidím tu roli těch lidí uvnitř justice, kdy v současné době už nejsou jenom v té defenzivě, kdy na ně někdo útočí, že dělají něco špatně, že řízení je pomalé a tak dále. Ale že si problémy sami uvědomí, hledají ty příčiny a navrhují řešení a podílí se na jejich přijetí do praxe.

A při definování této vize se shodujete i s ministrem spravedlnosti Jiřím Pospíšilem? Má podobnou představu?

Já myslím, že určitě, protože on spolupracuje s představiteli justice velice často. Takže samozřejmě nemusí se vždycky shodovat na tom, jak ty problémy řešit nebo i na tom, kde ten problém je. Ale rozhodně se shodnou představitelé justice s ministrem na tom, že je potřeba v justici cosi řešit a jsou tady vzájemně otevřené ruce k té pomoci. Takže já tady vidím, že ministr komunikuje se soudci nebo představiteli soudů velice často a velmi detailně řeší některé problémy i těch konkrétních soudů.

Nemusíme mít stejný názor

Například teď severočeská justice je téma, které se teď momentálně řeší. A je to o řešení těch konkrétních, nejvíce zavalených soudů, takže je vidět, že ta komunikace funguje. Ale předestírám, že to vždycky nemusí být o tom, že vždycky všichni mají stejný názor na stejnou věc a budou ji řešit stejnými prostředky. Ale ta komunikace funguje.

Vy jste zmínila problém severočeských soudů, respektive to, jak jsou zavaleny případy, my jsme se tomuto tématu věnovali v české justici už několikrát. Proto by mě zajímalo, jak se dál bude v této věci postupovat?

Do 4 let konec krize v severočeské justici

Kdyby to bylo jednoduché, tak byste se tomu nevěnovali již několikrát předtím. A bylo by to dávno vyřešeno. Samozřejmě ona sama severočeská justice se v tuto chvíli výrazně lepší tím, že se daří obsazovat místa soudců. Hledají se asistenti, hledají se noví čekatelé. Ale vedle toho ministerstvo přišlo s tím, že by ten problém a srovnání té severočeské justice do nějakého průměru celorepublikového mělo být vidět v horizontu nějakých 3-4 let.

Takže hledají se jiná řešení, uvažuje se o odklonu některých agend ze Severních Čech na jiné soudy. Uvažuje se o tom, že by byl zaveden institut soudce juniora, který by mohl být po dobu až 3 let přesměrován někam jinam než na ten svůj domovský soud. A třeba právě do těch Severních Čech. Uvažuje se právě o tom, jak navýšit Severním Čechám počet funkčních míst nad nějaká ta, která byla zatím stanovena.

Pomocí všech těchto jednotlivých prostředků dospět k nějakému lepšímu výsledku v těch Severních Čechách, aby tam soudci pracovali s nějakým reálným množstvím těch nedodělků jako, nechci říkat v těch nejlepších krajích, ale alespoň jako v těch průměrných krajích českých.

Vy už jste tady mluvila o tom, co se povedlo týmu poradců ministra spravedlnosti, ale také jste naznačila, že teď je třeba věnovat se novým úkolům. Jedna věc jsou třeba taky, jak už jste tady na to narazila, kroky, realizovatelné v kratším než v tom čtyřletém funkčním období. Druhá věc jsou ty nutné změny v české justici, které probíhají podstatně déle.

Já doufám že, a přeji to hlavně justici, aby, neříkám tento ministr, ale aby nějaký ministr spravedlnosti vydržel déle, než průměrnou dobu jednoho roku. Protože je vždycky potřeba ty změny nastartovat a nějakou dobu v nich pokračovat. Takže v tuto dobu to vypadá alespoň dobře v tom, že se nějaké změny začnou. A půjde o to, aby alespoň ty další, řekněme 3 roky v nich bylo stabilně pokračováno. A já samozřejmě jenom můžu přát, aby ti další ministři spravedlnosti pokračovali zejména třeba v tom obklopování soudců kvalifikovanými lidmi, pokračovali v nějakém trendu zvyšování kvalifikace těchto lidí a tak dále.

Připravil koncepci - a byl vyměněn

Ale při mých reálných zkušenostech z justice, kde opravdu jsme se pohybovali v tom, že když inistr připravil nějakou změnu a koncepci, tak než ji stačil rozjet, tak byl vyměněn. Tak já nevím, jestli v tuto chvíli je vůbec na místě a přímo nějak bytostně se bráním tomu, uvažovat v nějakých dlouhodobých horizontech, protože ta moje reálná životní zkušenost je o přesném opaku. Takže já snad v tuto chvíli si můžu přát, aby tyto změny, o které se pokoušíme, aby se podařilo dotáhnout do konce a pak v nich bylo pokračováno.

Protože jen ta samotná, třeba legislativní změna, je jenom počátek toho. Takže všechny ty změny, které jsou teď plánovány, jsou plánovány na další období a jenom jde o to, na ně pak získat třeba i ty finanční prostředky a pokračovat v nich.

A víte o některých konkrétních oblastech nebo bodech v justici, u nichž by mohl nastat ten problém, že napříč politickým spektrem se nenajde shoda?

Nikdo nepředkládal návrhy

Já nejsem odborník na naše politické spektrum. Ale obecně mohu říci, že v těch otázkách, které se týkají justice, nebývá až zas tak velká neshoda. Tady já si myslím, že v minulosti mnohem větším problémem bylo, že ty změny nebo ty návrhy nebyly vůbec předkládány. A řada těch návrhů nebo těch změn, byla předložena ze strany poslanců, nikoliv právě ze strany právě Ministerstva spravedlnosti.

A tudíž třeba i ta diskuze byla i o to kratší. Protože se vlastně jednalo o poslanecké návrhy, které neprobíhají tím standardním připomínkovým řízením, takže vlastně soudy k nim potom přišly jako slepí k houslím. Takže já bych byla ráda, kdyby tím, kdo bude posunovat ty změny, bylo to Ministerstvo, protože se tím nevynechá to připomínkové řízení. Zohlední se připomínky praxe ještě před tím, než ta norma vůbec vejde do toho schvalovacího legislativního procesu.

Politická vůle existuje

Ale pokud bych se měla vyjádřit k tomu, zda je politická vůle prosazovat nějaké změny v justici a zda je na tom většinová politická shoda. - Myslím, že ano.

Co je největší brzdou těch nutných změn momentálně?

Nebyla vize

V minulosti to bylo především to, že neexistoval někdo, kdo by jednotně a dlouhodobě prosazoval nějakou vizi. V současné době vidím problém v délce legislativního procesu a v nedostatku financí.

Hostem dnešního vydání České justice je předsedkyně Okresního soudu pro Prahu-východ a poradkyně ministra spravedlnosti Martina Kasíková.

Laici i justiční profesionálové se často ptají, kde by se dalo v justici ušetřit. Kdybyste vy mohla ušetřit, kde by to bylo a kam byste naopak přidala?

Zjednodušení procesních předpisů

Já si myslím, že ušetřit lze docela dobře zjednodušením procesních předpisů. Protože naše pověstné doručování je nejenom dlouhé, ale mimořádně drahé. Takže tam určitě ta úspora bude. Samozřejmě pokud se provedou příslušné změny.

Ale pak se samozřejmě dá ušetřit, samozřejmě poté, co se vynaloží peníze na elektronizaci české justice. Tak pak se tedy na té elektronizaci dá ušetřit. Ale to je tedy otázka takového toho krátkodobého a dlouhodobého financování.

Soudům chybějí vzdělaní lidé

A kde já bych určitě nešetřila, tak to jsou personální zdroje. Teď nemyslím samozřejmě osoby soudce, ale myslím ten personál, který má soudce obklopovat. Nejenom, že je ten počet v České republice nedostatečný, ale ta kvalifikace těch lidí, kteří se pohybují kolem soudce je nedostatečná. Já myslím, že bychom se měli odklánět od toho trendu, kdy na soudech budou ty zapisovatelky, v uvozovkách přepisovatelky. Ale vlastně by vedle soudce měl být někdo, kdo bude ty jednoduché úkony dělat za něj.

Já myslím, že to je obecně známý problém, o kterém se mluví neustále dokola, ale teď se blýská na lepší časy, ale pořád to ještě není dostatečné. A tady je dlouhodobě potřeba nejenom ty lidi vybírat s vyšším vzděláním, tudíž je samozřejmě i lépe zaplatit, ale právě i kontinuálně je i lépe vzdělávat a to je samozřejmě také docela drahá záležitost.

Co je soudcovská solidarita?

Při svém nástupu na post ministra spravedlnosti Jiří Pospíšil mluvil o odstranění jisté soudcovské solidarity. Můžete přiblížit, co měl tím na mysli?

Tak to je takový termín, který je obvykle vztahován ke kárným řízením. Samotný fakt, že kárné řízení pro nějaká pochybení soudce provádí jenom soudci, já osobně jako soudkyně v tom problém nevidím. Ale chápu, že veřejnost má pocit, že je to určitá asi opravdu profesní solidarita. Takže v tuto chvíli je připravován v rámci změny zákona o soudech a soudcích i návrh, aby v kárných senátech působili nesoudci, právníci nesoudci.

A kde se právě veřejnost může dozvědět o tom, jak ta řízení proběhla, pokud se může dozvědět?

Dnes se může dozvědět prostým nahlédnutím na webové stránky Ministerstva spravedlnosti, kde na zelené liště vlevo najde kolonku kárná řízení. Má tam přímo rozhodnutí kárných senátů v anonymizované podobě, včetně vazby na odvolací řízení.

Našel se už hybatel?

V rozpočtu Ministerstva spravedlnosti na rok 2007 se počítá s elektronizací justice. To je další téma, kterému se tady v pořadu Česká justice věnujeme dosti často. Objevují se jednotlivé snahy v této oblasti. Mluvili jsme tady o zavádění elektronických podání, elektronických spisů. Donedávna se ale tvrdilo, a tvrdili to právě i hosté české justice, že té elektronizaci chybí nějaký výraznější hybatel. Posunulo se to někam? Nebo změnila se ta situace?

Elektronizace hýbe celým ministerstvem

Já si myslím, že mě kdybyste si sem pozvali před půl rokem, tak bych tvrdila totéž. A možná, že i kolegové soudci to do této chvíle vnímají stejně. Já tím, že bych měla mít více informací z ministerstva, tak já mám pocit, že ministerstvo v tuhle chvíli na tomto projektu elektronizace justice velmi intenzivně pracuje. Řekla bych, že to je něco, co tím ministerstvem v tuto chvíli hýbe a protože na to byly získány na podzim peníze. Docela velký objem peněz.

A myslím si, že ta příprava na ministerstvu v tomto případě je mimořádně důležitá. Protože to jsou věci, se kterými si ty jednotlivé soudy v tomto případě nemohou poradit. A bylo by zásadně špatně, kdyby si s tím snažil poradit každý soud zvlášť. Takže tady je nezbytné, aby Ministerstvo spravedlnosti připravilo ten projekt se vším všudy. A aby s těmi soudy samozřejmě komunikovalo během té přípravy a pak ho jednotně zavedlo na všech soudech. V jednotném režimu.

Elektronické spisy se blíží na soudy

Takže ten zastřešující projekt je zatím na ministerstvu a vůči soudům se projevuje zatím jenom těmi elektronickými spisy na blížícím se insolventním řízení. V současné sobě máme už elektronizací spisů na Obchodním rejstříku. Teď se spouští projekt elektronické podatelny. Zatím jenom ověřovací provoz, zatím jenom na Krajském soudu v Praze a na našem soudu. A zase v Hradeckém kraji se bude spouštět projekt elektronického trestního spisu. Kde by ten spis měl putovat od policie až na soud, takže tam je potřeba se propojit i s tím resortem Ministerstva vnitra.

Samozřejmě, že ta elektronizace justice bude vždycky jenom o těch jednotlivých krocích, které postupně budou soudy s tou elektronizací seznamovat. Já se přiznám, že naopak já jsem zastáncem toho, aby na ty soudy všechny tyhlety náročné věci šly postupně. Takže bude-li se soud nejprve seznamovat s elektronickým spisem na insolventním řízení, později s elektronickým platebním rozkazem, tak pokud potom až následně přijde elektronizace na další agendy, bude s tím mít výrazně méně problémů, než kdybychom spustili najednou elektronizaci spisů na všech agendách.

Protože na tom soudu už budou odborníci, byť ve vedlejší kanceláři, kteří už s tím pracují a budou moct poradit, pomoci. A ten soud to vlastně nejprve zažije v malém a teprve pak to zažije ve větším a určitě to nebude vadit funkčnosti toho soudu.

S doktorem Springerem jste připravovali návrh elektronického platebního rozkazu?

Elektronický platební rozkaz vlastně reaguje po německém vzoru na to, že česká justice začíná být zahlcena obrovským množstvím hromadných žalob. Hromadné žaloby se teď stávají určitým fenoménem, se kterým si Ministerstvo spravedlnosti musí poradit. A proto i Ministerstvo spravedlnosti v rámci toho projektu elektronizace justice přistoupilo na to, že bychom zavedli systém, že by žalobci, a skutečně to budou ze začátku ti hromadní žalobci, soud osloví elektronicky. V tom není takový problém, protože elektronická podání jsou soudy schopny zpracovat.

Formuláře zjednoduší pracovní postupy

Ale tady by výhodou bylo to, že by to podání bylo na určitém elektronickém formuláři, který by schválilo Ministerstvo spravedlnosti. A pokud by byl přesně vyplněn ten formulář ve všech kolonkách, tak by, po schválení rozvrhem práce samozřejmě na tom konkrétním soudu, byl vytvořen počítačový program, který by na základě toho formuláře rovnou vydával rozhodnutí. Vydával by ten elektronický platební rozkaz, aniž by vlastně to podání muselo být vytištěno, aniž by někdo musel zkontrolovat jeho  správnost v tuto chvíli.

Je to v tuto chvíli problém, nad kterým soudci v tuto chvíli váhají, jestli takto lze tu justici praktikovat. V Německu se to osvědčilo a teprve tam, kde by ten žalovaný uplatnil odpor, tak tam by samozřejmě proběhlo plné soudní řízení se všemi možnostmi provádění dokazování, opravnými prostředky a tak dále. Takže vlastně uvažuje se tady o takovém zautomatizování těch nesporných řízení, protože opravdu v řadě případů víme, že ty žaloby jsou podávány jenom proto, že je někdo v platební neschopnosti, nemůže platit, nesporuje to, že dluží.

A v takovou chvíli, bude-li souhlasit s obsahem platebního rozkazu, je asi velkým luxusem, aby se tím zabýval soudce nebo vyšší soudní úředník, máme-li tady ty technické prostředky. Ale je to samozřejmě určitá filosofická změna uvažování, nahlížení na to rozhodování soudu. Protože pokud by tam ta lidská ruka už nebyla, tak je to něco, co soudci... nad čím už začínají v současné době uvažovat.

Uvidíme, zda to soudci přijmou

V Německu to funguje už několik let. Uvidíme, jestli soudci to přijmou. Já bych byla ráda, kdyby to přijali, protože je to jedna z možností, jak obřemenit pracovníky soudů. Samozřejmě nemluvě o tom, že ty stroje jsou dnes schopny tedy ta rozhodnutí obálkovat, sáčkovat, distribuovat a tak dále. Takže tím chci říci, že by vlastně až do té fáze předání poště by soudy byly schopny to zajistit bez dotyku, téměř bez dotyku lidské ruky.

Vy se pohybujete v soudcovské oblasti a navrhovala jste přímo tento elektronický platební rozkaz. Tedy předpokládám, že budete zastánkyní elektronizace justice. Ale asi budete mít zprávy také o tom, kolik soudců opravdu protestuje a vnímají to jako velký zásah. Taky často tvrdí, že soudci jsou přeci jen tvorové konzervativní. Jak to bylo v Německu?

Pokud vím, tak v tom Německu takto neuvažovali. Možná u nás i vlivem rozhodování Ústavního soudu jsme velmi obezřetní. A možná i vzhledem k naší historické minulosti jsme velmi obezřetní na dodržování práv účastníků řízení, takže možná proto to cítíme více než jíní. Já v tom vidím… a je to opravdu možná pragmatický přístup. Já v tom vidím řešení valícího se množství žalob, kde více či méně k té elektronizaci stejně přistupujeme. A myslím si, že tam, kde by ten platební rozkaz byl doručen účastníkovi, který ho bude sporovat, tak tam musí být vždycky zaručena plná revize té žaloby a plný proces se všemi procesními právy.

Soustředíme se na opravdové spory

Takže v tuto chvíli justice musí být obřemeněna od těch „nesporů“, aby se mohla věnovat těm sporům. To znamená, tam, kde se někdo nechce sporovat, nechce soudit, uznává, že dluží a je třeba vlastně jenom vytvořit exekuční titul do další exekuce, tak tam se snažme minimalizovat zásahy soudu. A naopak ty soudy obřemenit a nasměrovat je na ta řízení, kde se lidé chtějí soudit, kde mají vážné námitky, proč chtějí čelit žalobě a tam by soudce měl upřít svou pozornost. Nebo celý soud. A tam by díky tomu došlo ke zkrácení řízení. V těchto opravdu sporných věcech.

S čím určitě nemůže být spokojena veřejnost nebo dosud nebyla, to je nepropojenost justice s akademickým prostředím a právnickými fakultami. V pořadu Česká justice jsme se od studentů právnických fakult například dozvěděli, že přesto, že se ucházeli o profesi soudce, za celou dobu studia soud vůbec nenavštívili. Ale vy už jste naznačila, že k nějakým změnám by mělo dojít?

Studenti pražské právnické fakulty na pražské soudy

Já sama jsem byla u zrodu projektu „Studenti pražské právnické fakulty na pražské soudy“, takže já jsem velkým zastáncem tohoto. A v současné době jsme i úpravami kancelářského řádu umožnili, aby na každém soudu studenti pracovat mohli a nebyl v tom problém. Protože to samozřejmě bylo potřeba i nějak takto administrativně zpracovat. A pokud já vím, tak pražská fakulta nemá problém s tím, že by studenti mohli být umístěni na pražské soudy a soudy ve středočeském kraji.

Ovšem je to samozřejmé limitováno počtem těch míst. Protože studentů právnických fakult je poměrně hodně. Takže to je v podstatě nakonec výběrový předmět, kam se dostanou jenom ti nejlepší. A ti pak rok působí, půl roku na civilním a půl roku na trestním úseku jednotlivých okresních soudů. Jdou se podívat i na krajské soudy a nebo na Městský soud v Praze.

Hostem dnešního vydání České justice byla předsedkyně Okresního soudu pro Prahu-východ a poradkyně ministra spravedlnosti Martina Kasíková. Já vám děkuji za návštěvu a taky za čas, který jste si udělala pro pořad Česká justice. Nashledanou.

Nashledanou

A s posluchači se v tuto chvíli loučí rovněž Iva Jonášová. Na slyšenou se budu těšit zase příští pátek ve 21:10. Dobrý večer.

Podle zvukového záznamu zpracovala Anna Swannová