Lhaní je u českých civilních soudů považováno za normální prostředek komunikace se soudem. Vymýšlením stále nových a nových lživých konstrukcí je možné oddálit vynesení rozsudku o měsíce i léta. Zvukový záznam soudního jednání a jeho publikace na elektronickém sudišti však může tyto praktiky značně omezit.

Zákazníci soudů, kterým se ztratily důležité listiny ze soudních spisů, dosud neměli mnoho reálných možností, jak se proti těmto praktikám bránit. Nyní však na pomoc přichází vedení Ministerstva spravedlnosti a otevírá tuto Pandořinu skříňku. Na nutnost nápravy situace a systémových opatření přitom dlouhodobě upozorňují také někteří čeští soudci. Ejustice.cz jako jediné médium přináší v tomto článku úplný text ministrova projevu.

Text od našeho čtenáře Jiřího Kráma neúprosně otevírá Pandořinu skříňku. Má vůbec smysl existence soudů v podmínkách, kdy se ztrácejí důkazy ze spisů, důležité listiny nejsou ani očíslovány a neexistuje žádný spisový přehled? Je ale ještě jiný pohled. Mohou snad být pádnější argumenty pro procesní analýzu soudních postupů? Pro nasazení moderních informačních systémů na soudech?

Projev premiéra k soudcům během jejich celostátního setkání byl velmi otevřený. Paroubek částečně pojmenoval i jeden ze dvou nejhorších problémů současné justice. Poprvé se na tak vysoké úrovni hovořilo i o otázce těch soudců, kteří se do této elitní právnické kategorie dostali omylem a selháním celého justičního systému.

Státní soudci mají mimořádnou pravomoc ovlivňovat lidské životy. Naštěstí jsou zde pravidla, která omezují možnost zneužití tohoto privilegia. Na arogantní či neslušné chování kteréhokoliv soudce si můžete stěžovat kdykoli, dokud je tento soudce ve svém úřadu. A ještě 12 měsíců potom. O vaší stížnosti rozhodne orgán, kde mají nesoudci i neprávníci  významné zastoupení. Finální posouzení náleží Nejvyššímu soudu, jeho průběh můžete online sledovat v televizi či na Internetu.

Ve druhém dílu našeho seriálu jsme se zabývali průmyslovou digitalizací soudních spisů. Nyní se na podobnou problematiku podíváme pohledem individuálního uživatele soudních služeb. Budeme skenovat soudní spis přímo v soudní kanceláři a následně vyrobíme první elektronickou verzi živého soudního spisu podle moderních standardů

Ve starém Římě hrozil úplatnému či zjevně podjatému soudci soudci i trest smrti a nebo náhrada čtyřnásobku škody. Jak je tomu ale s odpovědností soudců za evidentně špatná rozhodnutí dnes? Za co soudci naopak určitě nemohou? Vymyslí někdo spravedlivé řešení tohoto odvěkého problému? Mohou odvolání opravdu účinně napravit všechna pochybení soudců v prvním stupni řízení? Nad těmito obtížnými otázkami se opět zamýšlejí justiční profesionálové, které už znáte z pořadu Česká justice a také samozřejmě ze stránek Ejustice.cz

Zákazníci české justice ze Severních Čech jsou diskriminováni. Dostávají justiční služby v mnohem horší kvalitě než obyvatélé ostatních regionů. Paradoxně však za tuto situaci nemohou soudci. Naopak, klíč k řešení situace je v rukou výkonné moci.

"Ve chvíli, kdy česká justice začne brát opravdu vážně práva každého jednotlivého občana, nevyhnutelně musí dojít k prudké a nevyhnutelné modernizaci české justice, tak jako tomu bylo v západní Evropě." Na pravdivosti těchto slov místopředsedy Ústavního soudu České republiky Pavla Holländera se shodli účastníci konference o modernizaci českého justičního systému z cyklu Ejustice pod názvem "Zabraňme únikům informací ze soudních a policejních spisů - II. část", která se ve čtvrtek konala na INVEXu.

Dobrý nebo dokonce výborný soudce nemá příliš motivaci, aby účastníkům řízení zabraňoval pořídit si zvukový záznam soudního řízení. A naopak, pro odborně neschopného a/nebo pro emociálně nevyzrálého, agresivního jedince je to jediná šance, jak vůbec prodloužit své působení v justičním systému. Nelze mu pak prakticky totiž nic prokázat. Je tedy zřejmé, že na eliminaci špatných soudců bude v budoucnu potřeba vymyslet speciální strategii.

Text tiskové zprávy Ministerstva spravedlnosti ČR, která se týká naší pondělní akce na brněnském Invexu, přetiskujeme v plném znění. Současně děkujeme ministerstvu za spolupráci při přípravě celého setkání.

Opatrovnícké soudní řízení týkající se pana Patery se vleče českými soudy již řadu let. Nešťastný otec však nesleduje dění na soudech pasivně. Aktivity, které organizuje, naopak nastavují justici zrcadlo, se kterým se naši soudci vyrovnávají různým způsobem. Mohly by někdy obě strany usednout k jednacímu stolu?

Josef Havelka zažaloval soudce OS z Jablonce nad Nisou Pavla Vlacha, který mu měl odcizit dokumenty přímo ze soudního spisu. V prvním kole sporu na ochranu osobnosti žalobce neuspěl. Kde jsou ale pravé příčiny podobných situací? Poslechněte si věrný zvukový záznam z průběhu soudního řízení.

Justice by na svou činnost měla dostávat pevné procento ze státního rozpočtu. Nikdo by pak soudcům neměl mluvit do toho, jak konkrétně tyto peníze využívat, protože to vědí nejlépe oni sami. Zákazníci české justice však mohli svobodně vybrat soud, kterému důvěřují a kterému svěří svoji věc-zakázku k vyřízení. Ne všechny soudy by v konkurenčním prostředí obstály.

Datové schánky, doručování, protokolace, zvukové záznamy soudního jednání - největší změny v justici za dlouhou dobu, tak mnozí označují témata, která byla obsahem první tiskové konference nové ministryně spravedlnosti. Českou justici chystá přiliv elektronických dokumentů, který nemá obdoby. Vydrží to justiční systém? K tomuto tématu se vrátíme tento pátek také pohledem soudců.

Ve svém provokujícím vystoupení předseda Městského soudu v Praze poukázal na skutečnost, že v současnosti soudy nejsou schopny zabránit ztrátám či krádežím dokumentů ze soudních spisů. Podle něj nejsou poškozováni jen účastníci řízení, ale také pověst samotným justičních profesionálů a celé justice. Soudci však vidí i možné cesty ke zlepšení situace.

Pokud by soudci nepsali zbytečná a sáhodlouhá "slohová cvičení" do svých rozsudků, zrychlila by se soudní řízení minimálně o 1/4. To je však jen jedno z několika důležitých systémových opatření, o kterých hovořil předseda Městského soudu v Praze

Některé systémové vady soudního systému se nedají bez znalosti celého spisu vůbec prokázat. Naštěstí ale máme k dispozici  přístup do spisu v kauze, která s neúprosnou otevřeností odhaluje, kde jsou skryty ty nejhlubší příčiny nevýkonnosti naší justice. Jako první v Česku publikujeme opravdu obzvlášť závažná svědectví ze soudního zákulisí.

Léta nejistoty na soudech ukončilo rozhodnutí Ústavního soudu. Elektronická podání již nemusí být dosílána papírovými "originály" dokumentů. Poprvé je k dispozici férový prostředek pro běžného zákazníka, jak lze precizně doložit obsah soudního podání. Lze se tak účinně bránit vykrádání soudních spisů nebo častým "ztrátám" důkazů. Díky kvalitním důkazům mohou takto postižení uspět i v řízení o náhradu škody proti soudům samotným.

Předseda Krajského soudu v Hradci Králové Milan Bořek odkrývá dosud přísně tabuizovaná témata. Mladí soudci přinášejí na soudy spíše pozitivní impulsy. Mnohem horší problém však paradoxně mohou představovat soudci, působící v systému už radu let. V devadesátých letech totiž justice v nouzi "brala do svých řad téměr kohokoli". A tak vznikly dnešní velké problémy...

Český ombudsman (a dříve též předseda Nejvyššího soudu ČSSR 1968-70, ČSFR a současné ČR) vystoupil na nedávném sněmu Soudcovské unie ČR v Benešově s výrazným projevem. I když podporuje soudce v jejich snaze o „vytunelování“ Ministerstva spravedlnosti, tedy o přesun některých jeho kompetencí soudcům, zároveň je varuje před jednostranným a korporativistickým viděním jejich poslání v justici.

Statisíce zákazníků justice jsou dlouhá léta traumatizovány zbytečnými cestami pro výpisy z Rejstříku trestů. Tyto výpisy by si lidé už dávno mohli pohodlně obstarat ze svého domácího počítače. Pokud by ovšem byla pravdivá pohádka o elektronickém podpisu, který měl znamenat konec bariéram mezi občany a úřady.  Nyní se však zdá, že se v dohledné době konečně podaří dosáhnout zlepšení.

Slovenská justice je díky systémovým opatřením podstatně rychlejší a výkonnější než česká. Čeští soudci zatím mohou slovenským kolegům tyto pracovní podmínky jen závidět. Naše ministerstvo spravedlnosti však slibuje podstatné zlepšení neutěšené situace již do konce tohoto kalendářního roku.

První díl rozhlasové trilogie podle příběhu paní Křečkové ukazuje jak také mohou vypadat vztahy běžného zákazníka české justice a jeho vlastního právníka či obhájce-advokáta. Paradoxně je to právě právník paní Křečkové, který dodal svoji nic netušící oběť stovky kilometrů z Chebu rovnou do ostravského vězení. Během několika hodin tak hrdinka příběhu ztrácí půdu pod nohama. A nemůže využít většinu možností, které teoreticky má pro svoji vlastní obranu každý svobodný člověk v naší zemi