Soudci i Ministerstvo spravedlnosti se společně hledají cestu jak posílit soudy v  problémových oblastech. Zejména v Severočeském soudním kraji. Mohly by tak odstranit dlouholetou a tíživou diskriminaci mnoha zákazníků české justice, kteří dosud marně čekali na zlepšení hrozivé situace.

Tento článek obsahuje autentický přepis rozhlasového pořadu Česká justice stanice Český rozhlas 6. Text není redakčně upravován. Titulky a komentář - Ejustice.cz

Zvukový záznam pořadu si můžete stáhnout ve formátu mp3
03.06.2005 21:10
Česká justice (ČRo 6) - archiv pořadu
Kolaja, Průchová, Tilleová - Dlouhodobá krize severočeských soudů

Znělka Českého rozhlasu 6 otevírá pravidelný páteční pořad u jehož poslechu vás vítá Iva Jonášová.

V jednom z pořadů Česká justice hovořil předseda občanského sdružení Zákazníci české justice David Kolaja o tom, že nás, jakožto zákazníky české justice, nemusí vůbec zajímat v jakých podmínkách pracují soudci. Důležité je pro nás to jak rychle a kvalitně je vyřešen náš soudní spor.

Dneska se ale na situaci u českých soudů podíváme i z jiného úhlu pohledu a to a to právě očima soudců i Ministerstva spravedlnosti. Protože právě úkolem státu je, aby zajistil veřejné soudní služby. Slibuje to přímo v Ústavě České republiky a občanům tyto služby neposkytuje v žádném případě zdarma. V dnešním vydání České justice se zaměříme na české soudy, které patří v uvozovkách k těm „nejproblematičtějším“. Mám tím na mysli, že se potýkají s mnohými problémy, které jsou charakteristické pro české soudnictví. Jen se je v některých regionech daří řešit lépe, jinde hůře. U kterých českých soudů je tedy stav neutěšený a velmi nejasná je i jejich budoucnost? Co nejvíce sužuje české soudy? To jsou otázky pro následující necelou půlhodinu.

Mými dnešními hosty, kteří se budou muset nejen s těmito otázkami poprat, jsou předsedkyně Okresního soudu v Teplicích, paní doktorka Eva Tilleová. Dobrý večer.

Dobrý večer.

Dále paní doktorka Dagmar Průchová, zastupující ředitelka Odboru personálních věcí justice na Ministerstvu spravedlnosti. Dobrý večer.

Dobrý večer.

A taky předseda občanského sdružení Zákazníci české justice, pan David Kolaja. Dobrý večer.

Dobrý večer.

Abychom naznačili jak jsou na tom v současnosti české soudy, budeme tady prezentovat na úvod výsledky průzkumu, který se týkal právě českých okresních soudů. Ty byly vyhodnocovány podle výkonnosti. A autorem tohoto průzkumu je právě zde přítomný David Kolaja. V žádném případě nejde o komplexní nebo ucelené hodnocení. Tedy jakou charakteristiku českých soudů ten váš průzkum poskytuje a k jakým otázkám se naopak nevyjadřuje?

Na severu chybí soudci už od 80 let minulého století

David Kolaja
Tak já bych především chtěl říct, že to naše hodnocení bylo ze zákaznického pohledu, z hlediska běžného spotřebitele těch justičních služeb. Zkoumali jsme především to, v jaké době jsou soudy vůbec schopny rozhodnout. Vyšel nám nějaký žebříček, kde tedy na posledních místech bohužel byly soudy především ze Severních Čech. Například právě Okresní soud v Teplicích - ale musím dodat přímo ještě v této větě, že ani si sám nemyslím, ani to tak určitě objektivně není pravda, že by za tuto situaci mohli jenom soudci nebo třeba zaměstnanci soudů.

Je to výslednice všech faktorů, které ovlivňují činnost toho konkrétního soudu a třeba všech těch soudů v severočeském regionu. Ještě bych k tomu rád dodal 2 věci. Severočeské soudy mají smůlu dlouhodobou v tom, že tam je velmi málo soudců a že se tam ty věci hromadí, podle toho, jak jsem slyšel od pana magistra Jirsy, snad někdy už od 80 let, už za minulého režimu tam bylo soudců málo.

A ta druhá věc, která mě k tomu napadá, myslím si, že teď je situace, kdy je chuť jak ze strany soudců, tak také ze strany Ministerstva se těmito věcmi opravdu do hloubky zabývat. Takže vidím to docela optimisticky, že by se snad mohlo podařit v tomto někam pokročit a že ten vývoj by se mohl zlepšit.

Já jenom doplním, že magistr Jirsa je prezident Soudcovské unie. Vy už jste mluvil o tom, že severočeské soudy dopadly nejhůř. O které soudy šlo a které soudy naopak velmi dobře obstály?

David Kolaja
Tak pokud se jedná o absolutní čísla, tak poslední v tom našem žebříčku skončil Okresní soud Chomutov. A teď nevím jestli druhý nebo třetí od konce byl Okresní soud v Teplicích. A na opačném konci byly soudy ve Středních Čechách, ve Východních Čechách a v Jižních Čechách. Nejlepší byla tedy Mladá Boleslav. Okresní soud v Mladé Boleslavi byl nejlepší.

Okresní soud v Teplicích skončil v žebříčku tedy na nelichotivém místě, co se týče podílu takzvaných nevyřešených trestních případů starších více než 3 roky. (Poznámka, chyba správně má být starších 2 let, 3 roky jsme sledovali u civilních sporů)

Já se tedy obrátím na předsedkyni tohoto soudu, paní doktorku Tilleovou. Vypovídá podle vás to umístění ve zmiňovaném žebříčku o situaci, která na vašem soudu panuje? Nebo jaké tam jsou problémy, kterým musíte čelit?

Eva Tilleová
O situaci, která tam panuje dneska, ta čísla nevypovídají. Spíše vypovídají o tom, co se na tomto soudu dělo, respektive v jakém stavu byl tento soud v letech minulých. V současné době je Okresní soud v Teplicích podle směrných čísel, stanovených Ministerstvem spravedlnosti naplněn soudci. Dokonce máme i nadstav - o jednoho. Ale tyhle ty staré věci jak na úseku trestním, tak na úseku občanskoprávním jsou z doby, kdy na soudech mělo být 25 soudců.

Jediný soudce pro trestní věci

Těch soudců bylo 10 nebo, když bylo dobře, tak 12. A na úseku trestním taky byla doba, kdy tam byl jeden jediný soudce sám. Takže samozřejmě nebylo možné průběžně vyřizovat žaloby a obžaloby. Žaloby občanskoprávní a obžaloby trestní. Zbývaly tam věci, které nebyly rozhodnuty a se kterými se vlastně vypořádáváme dodnes. A to jsou ty neskončené věci starší 3 a více let, totéž v občanskoprávním řízení, které nás řadí na ono poslední místo v žebříčku pana Kolaji.

Ono hodnocení justice je trošku komplikovanější než z toho pohledu zákaznického, i když plně chápu ten žebříček nebo tu snahu nějakým způsobem soudy hodnotit. Protože justice není klasická služba. Je to rozhodování. Je to práce s lidmi, kteří mnohdy absolutně nemají zájem spolupracovat. Nemají zájem o součinnost. Jsou tam stanoveny některé zákonné priority. V trestním řízení samozřejmě jsou prioritou řízení vazební. V občanskoprávním řízení jsou to dejme tomu věci, kde se jedná o výživné nebo péči o nezletilé děti. Čili už samotné tyhle ty věci svým způsobem dělají síto v těch jednotlivých žalobách, které na soud přicházejí. A zůstávají tam věci komplikované.

V občanskoprávním řízení, kde je třeba řízení komplikované, musí se spolupracovat s jinými soudci, protože svědci jsou třeba na druhé straně republiky. Znalecké posudky, musí se počítat i s tím vývojem legislativy, kdy se třeba mění právní řád a tím se mění i právní pohled na daný problém. Velice komplikovaná situace je ze zánikem a změnami právnických osob. Například zrušení Okresních úřadů vytvořilo situaci, kdy se muselo rozhodovat o spoustě změn účastníků v řízení, protože jednotlivé agendy okresních úřadů přecházely na jiné státní úřady a muselo se o každé té změně rozhodnout.

Problémem justice jako celku je ne nedostatek soudců ale nedostatek těch soudců na krátkou dobu, kdy by (relativně v letech krátkou dobu) bylo možné skončit ty věci neskončené. Které nám zbyly z doby, kdy nás na soudech bylo skutečně velice málo a jednak, kdyby došlo k určitému zjednodušení Občanského soudního řádu nebo Trestního řádu. Kdyby se odstranila ta zbytečná komplikovanost, někdy zbytečná, kdy se musí o každé jednotlivé změně rozhodnout a rozhodnutí účastníkům doručit. Účastníci většinou mají právo odvolání, kdy se přezkoumávají věci zcela zbytečné. A to všechno znamená čas.

Při našem posledním sezení ale David Kolaja představil našim posluchačům návrh jakéhosi řešení, které spíše tedy vypadá jako provizorní řešení. Šlo by o to, že by ty takzvaně méně problémové soudy mohly vypomoci soudům, které jsou dlouhodobě ve špatné situaci. Můžete upřesnit o co šlo?

Zákazníci justice by měli dostávat stejnou kvalitu služeb na celém území

David Kolaja
Já bych možná ještě předtím chtěl říct, že česká justice má řadu problémů, které jsou společné všem soudům. To, co tady paní předsedkyně říkala, třeba ta složitá legislativa. A pro ty severočeské soudy, tam je právě to specifikum té neobsazenosti nebo spíše té historické zátěže, kdy tam jsou takové ty obrovské balíky těch případů, které jsou staré řadu let a já si myslím, že prvním krokem by mohlo být vyrovnání těch podmínek tak, aby zákazníci české justice v Severních Čechách na tom byli přibližně stejně jako zákazníci na celém území. A vlastně by na tom měli být přibližně stejně i soudci. Také pro ně by to bylo asi fér, kdyby měli stejné podmínky pro práci.

A právě v průběhu toho našeho výzkumu, toho zjišťování jsme zjistili, že jsou i soudci, kteří by se třeba dobrovolně přihlásili a kteří by měli zájem pomoci justici třeba v těch Severních Čechách. A teď je otázka, jestli tohle by mohla být dobrá metoda jak třeba těm Severním Čechám pomoci a ty podmínky srovnat s těmi ostatními regiony.

My se ještě dostaneme k tomu, jak konkrétně by tito soudci mohli pomoci. Já ještě uvedu jeden příklad. Hovořili jsme tady o situaci na teplickém soudu. Na chomutovském soudu, který dopadl nejhůře v tom hodnocení v občanskoprávních sporech, se nahromadilo už téměř 10 tisíc nevyřízených kauz a tento soud trpí rovněž nedostatkem soudců. Naděje na vyřešení situace je přitom v nedohlednu, protože ze soudu ještě další soudci odcházejí. A v neposlední řadě soudní průtahy zmenšují ochotu lidí dodržovat zákony.

Takže na Chomutovsku se vytváří, mohli bychom říci, živná půda pro soudní kauzy. Pokud vím, tam Ministerstvo spravedlnosti se o jistou pomoc chomutovskému soudu pokouší nebo ji alespoň tedy navrhlo. Paní doktorko Průchová s jakým úspěchem nebo o jakou pomoc by mělo jít?

Ministerstvo vítá iniciativu soudců

Dagmar Průchová
Ministerstvo spravedlnosti uvítalo iniciativu Soudcovské unie prezentovanou též na tiskové konferenci v květnu tohoto roku a věří, že tedy členové Soudcovské unie půjdou příkladem v tomto směru a jednalo by se v podstatě o nabídku, jak to formuluje Soudcovská unie, stáží soudců z jiných soudů, které jsou lépe obsazeny nebo mají menší počet nedodělků ve vztahu k výpomoci soudům v Severních Čechách.

V tomto smyslu odešel i dopis Ministerstva spravedlnosti Soudcovské unii, kde v podstatě je řečeno, že uvítáme bližší představy Soudcovské unie o tomto záměru, který byl prezentován. O rozsahu a délce výpomoci, která by samozřejmě byla v podobě dočasného přidělení k tomu konkrétnímu soudu.

Jde tedy o to, lidově řečeno, že by si jeden soudce sbalil věci a řekněme na rok odešel k soudu jinému? Nejde o to, že by určité případy z jednoho soudu byly předloženy k soudu jinému? Je nám jasné, že systémové řešení to není, ale pomohlo by podle vás? Pomohlo by například vašemu soudu?

Za pomoc bychom na severu byli vděčni

Eva Tilleová
Určitě by pomohlo, protože by kolegové, kteří by k nám přišli na stáž, mohli soustředit prostě na to, aby naši kmenoví soudci se mohli věnovat starým věcem. Dlužno říci, že každá takováto pomoc by byla nesmírně vítaná. Protože ať už se činí jakákoliv organizační opatření, která Ministerstvo spravedlnosti nějakým způsobem chystá, o kterých jsme informováni z jeho legislativních návrhů, rozhodování vždycky dělají lidé, rozhodnout musí soudce. Čili bylo-li by soudců více, tak by samozřejmě se daleko rychleji snižoval počet nedodělků. A pro nás by taková pomoc byla rozhodně vítaná.

Máte nějaké zprávy o tom, že soudci by byli ochotni? Paní Průchová?

Ministerstvo: Budeme nápomocni

Dagmar Průchová
Já musím reagovat i na vaše slova, kdy cituji jste řekla „sbalil by si kufry a odešel by k jinému soudu“ ono to není zase tak jednoduché řešení. Předpokládáme, že pokud Soudcovská unie s touto iniciativou přišla tak, že by se jednalo o souhlas toho kterého soudce s dočasným přidělením a současně by zde musel být i souhlas předsedy soudu, ke kterému by byl dočasně přidělen (a také) od kterého by vlastně odcházel. Zatím takovéto signály nemáme.

Je to iniciativa poměrně čerstvá, a proto jsme i Soudcovskou unii jednak ujistili v tom, že jí budeme v mezích zákona ve všem nápomocni a že ta iniciativa je vítána. Nebo respektive, aby soudci, kteří mají o toto dočasné přidělení zájem tak, aby se přihlásili svým předsedům a ministr spravedlnosti očekává pak předložení návrhů od příslušných předsedů krajských soudů i s vysloveným souhlasem.

Také by to asi znamenalo uvolnění finančních prostředků. Jaké by musely být podmínky pro toho soudce, který by pracoval?

Dagmar Průchová
Soudce, který je dočasně přidělen, má ze zákona nárok na svůj stávající plat. Předpokládám tedy, že by se jednalo o výpomoc soudům v první linii takzvaně, čili okresním soudům a že by se také jednalo o soudce z okresních soudů. Má samozřejmě nárok na svůj stávající plat, který pobíral u svého takzvaně domovského soudu. Pokud by nebylo možné denní dojíždění, tak má nárok na ubytování v místě dočasného přidělení a stejně tak i nárok na úhradu prokázaných cestovních výdajů.

Dalo by se vyčíslit kolik soudců by bylo k pomoci zapotřebí v současné situaci v České republice?

Eva Tilleová
Já se domnívám, že kdyby k teplickému soudu byli delegováni dva soudci na úsek trestní a minimálně tři na úsek občanskoprávní, bylo by to velice vítanou pomocí. Ale i kdyby přišel jeden jediný, tak za něj budeme samozřejmě vděční.

Na Českém rozhlase 6 posloucháte pořad Česká justice a mými hosty jsou předsedkyně Okresního soudu v Teplicích Eva Tilleová a zastupující ředitelka personálních věcí justice Ministerstva spravedlnosti Dagmar Průchová a předseda občanského sdružení Zákazníci české justice David Kolaja.

Ministerstvo spravedlnosti usilovalo o zrušení stop stavu a hodně si slibovalo od nástupu 55 nových soudců. Rozhodnutím prezidenta jich ale nastoupilo pouze 21. Co to znamená pro české soudy?

Eva Tilleová
Pro české soudy to znamená, že mohla být obsazena místa soudců, která u těch daných soudů obsazena nebyla. Čili naděje na to, že se naplní stavy jednotlivých soudů nebo se eventuálně i navýší zůstala lichou.

Znamená to tedy, že zůstává v současném stavu i rychlost vyřizování jednotlivých případů, které soudy musí projednat a rozhodnout. Paní doktorka Průchová?

Dagmar Průchová
Já bych ve vztahu k tomuto kroku se zmínila i o způsobu, jakým vlastně dochází k obsazování (míst) soudců v rámci rozpočtového moratoria, kterým je také Ministerstvo spravedlnosti vázáno a stop stavu. Čili my můžeme vlastně navrhnout ke jmenování tolik soudců, kolik máme rozpočtově zajištěno míst. Při přerozdělení této rozpočtově zajištěné rezervy se v každém případě sleduje i procentuální obsazenost jednotlivých krajských soudů a v žádném případě nezapomínáme tedy na Severočeský kraj.

Takže při posledním přerozdělení té rezervy v podstatě jsme se snažili o dorovnání té procentuální obsazenosti. Pokud jde o ústavní právo prezidenta republiky jmenovat soudce, samozřejmě je akceptujeme. Nicméně pokud jde dejme tomu o Severočeský kraj, tak zas ten počet nenajmenovaných soudců nečinil to gró z těch nenajmenovaných. Týkalo se to sedmi osob. Samozřejmě to ve svém důsledku představuje pomalejší obsazování rozpočtově zajištěných míst. Nyní máme připravenu 88. etapu jmenování, kde je zařazeno zatím 15 návrhů u osob starších 30. let.

Budou červnové zkoušky, po kterých opět bude možné zpracovat další etapu ke jmenování. A ta místa, rozpočtově zajištěná pro Severočeský kraj, zůstávají nadále tomuto kraji. Jakmile budou vhodní kandidáti, budou navrženi ke jmenování do tohoto kraje.

Hovořili jsme tady o dvou způsobech jak lze zlepšit situaci u severočeských soudů. Jednak o dorovnání počtu soudců, taky o takzvané výpomoci soudců z jiných okresů. Já bych se nyní obrátila na Davida Kolaju, jaké jsou zkušenosti s podobnými kroky ze zahraničí? Řešila se někde podobná situace takovýmto způsobem, například tou výpomocí?

Využijme zkušeností z Východního Německa

David Kolaja
Tak já jsem byl nedávno na tiskové konferenci Soudcovské unie a tam byla řeč o tom, že podobným způsobem se řešil nedostatek soudů ve východním Německu, kde tedy německé ministerstvo vypracovalo systém určitých pobídek, finančních a dalších. Zajistilo například byty a podobně. A tak se ten propad tam podařilo, podle tedy pana doktora Vávry, docela dobře zvládnout. A to je taky i trošku vzor i pro naše soudce. Představuji si, že by se podobným způsobem mohla řešit situace u nás.

Paní doktorka Tilleová

Já bych se chtěla trošku vrátit k tomu, co tady říkala paní doktorka Průchová. Samozřejmě ten proces jmenování soudců popsala zcela věrně a správně, ale já bych chtěla upozornit na jednu věc, že onen plánovaný počet soudců na jednotlivé soudy byl stanoven někdy v roce 2000 naposledy a dneska už je vzhledem k rozsahu pravomocí soudů a vzhledem k nápadu... Ten nápad znamená, že počet žalob k rozhodování je již neaktuální. Čili Ministerstvo spravedlnosti činí vše k tomu, aby se dorovnal stav soudců, ale bylo by možná potřeba, aby se velice rychle zamyslelo nad tím, jestli ten stav soudců, který je takzvaně normován, možná ten pojem není zcela přesný, by se měl změnit ve smyslu bohužel navýšit.

Připravujeme další systemizaci

Dagmar Průchová
Ano. Paní předsedkyně má samozřejmě pravdu, že vlastně ten plánovaný počet soudů vychází někdy z roku 2000 ze systemizace, která je tedy staršího data. Nicméně právě jak již jsem hovořila o stop stavu a rozpočtovém moratoriu, tak v současné době nebyly podmínky, ani prostor pro to, aby k nějaké další systemizaci došlo.

Systemizovat se bude z nápadu roku 2005 v roce 2006 na rok 2007. A tam se vlastně zohlední nápad novely ať již Občanského soudního řádu, trestního řádu a podle toho tedy uvidíme, zda ty dosud naplánované stavy, které zatím ani nejsou tedy obsazeny vzhledem na nedostatek finančních prostředků, budou dostačující, či by v rámci nějakých cca desítek mohlo dojít k navýšení.

Je určitě dobré, že existují tyto plány, ale paní doktorka Tilleová mluvila o tom, že váš soud je plně personálně naplněn. Je tam 26 nebo 27 soudců…

Eva Tilleová
Plánovaný stav je 26. My máme jmenováno 27 soudců, ale 4 nám nepůsobí, nejsou aktivní. To znamená, buď jsou kolegyně na mateřské dovolené a nebo jedna z nich je na dlouhodobé stáži u krajského soudu…

To znamená, přestože je plný stav, tak vlastně prakticky je ten počet soudců nedostačující? Nedosahuje ani onoho plánovaného počtu…

Ale to souvisí s tím, že justice je značně feminizovaná a tenhleten pohyb na mateřské dovolená a zpět je samozřejmě přirozený u každého soudu. Nejsme výjimkou v tomto směru. Ale přesto díky tomu nemáme ten plánovaný počet soudců naplněn. V tomto směru nemáme ani naději, protože teď v té vlně jmenování, kde pan prezident odmítl některé čekatele, tak pro teplický soud nekandidoval žádný čekatel na soudce…

Vraťme se k té myšlence pomoci soudců. Neobávali by se neproblematické soudy, že jim odejdou například dobří soudci někam jinam? A že náhle by v tom žebříčku pana Kolaji upadly někam jinam?

Co čeká dobrovolníky na severu?

David Kolaja
Já si myslím, že by se určitě obávaly, to je asi logické. Že ano.

Ale já bych se ještě rád vrátil k tomu jádru té dnešní debaty. Myslím si, že by bylo účelné, pokud by se nám tady podařilo trošku jakoby upřesnit tu nabídku a poptávku. To znamená jaké tedy ty podmínky by bylo možné... by Ministerstvo mohlo tabídnout těm dobrovolníkům, kteří by se přes tady tyhle negativní věci přesto přihlásili…

Co ti soudci, co by takový soudce mohl očekávat, že tam tedy najde? Jestli si tak třeba může vyřešit alespoň na nějakou dobu bytovou otázku. Protože je řada soudců, kteří třeba nemají kde bydlet a už jen tohle to by pro ně byla velice silná motivace.

Tedy to je přímo otázka na paní doktorku Průchovou

Dagmar Průchová
Tak já v této iniciativě očekávám v podstatě solidární výpomoc kolegům z jednoho kraje do druhého kraje. A samozřejmě, že můžeme očekávat určitý nesouhlas předsedy soudu, z něhož by ten soudce dočasně odcházel a byl přidělen jinam. Ale předpokládám, že tedy jde o zaměstnání na tak vysoké prestižní úrovni, že si tuto otázku mezi sebou soudci a předsedové soudů vyřeší a že ta pomoc bude nezištná a kolegiální.

Rozhodně od toho není možné očekávat vyřešení nějaké bytové otázky. To znamená současný stávající plat, možnost ubytování, přiměřeného. A cestovní náhrady.

V podstatě by šlo o jakési nadšence, kteří by to brali opravdu jako poslání. Asi by se jednalo o soudce, kteří mají nějakým způsobem vyřešenou rodinnou situaci, protože i ty osobní důvody by mohly vést k tomu, že soudce nebude chtít jít vypomoci někam jinam.

Neklademe si žádné podmínky

Eva Tilleová
Samozřejmě nelze očekávat, že by soudkyně, která má doma malé děti, se rozhodla jít na druhý konec republiky a tam vykonávat funkci soudce, protože jí to rodinné poměry nedovolí. Já si myslím, že v daném okamžiku se musí rozhodnout ten který soudce sám. Zvážit všechny okolnosti, zvážit klady a zápory, které mu to přinese a sám za sebe nabídnout svoje znalosti a schopnosti. Nabídnout tomu, aby mohl být dočasně přidělen třeba některému ze soudů třeba Ústeckého kraje, respektive bývalého Severočeského kraje.

Ať již je to soudce mladý nebo starší zkušený, já si myslím, že příprava čekatele na justiční zkoušky je velice kvalitní, takže i sedmadvacetiletý mladý muž či mladá dáma, která projde nesmírně obtížnými justičními zkouškami a vydrží jako čekatel na soudu tři roky, má všechny předpoklady, aby kvalitně rozhodovala případy, které jsou jí přiděleny. My, jako soudy, které by mohly očekávat takovouto výpomoc, nebudeme klást jakékoli podmínky, jakákoliv kritéria, věku, zkušenosti, funkčních let či jiná. Věříme tomu, že všichni naši kolegové jsou stejně kvalitní.

Ještě tady otázka, zda by mohli vypomoci soudní čekatelé?

Dagmar Průchová
Tady nejde o soudní nebo justiční čekatele ve vztahu k výpomoci. Možná tedy i tato cesta by byla schůdná, ale není to samozřejmě to postavení soudce. Nicméně chci říci, že jak zmínila paní předsedkyně, ta příprava justičních čekatelů je skutečně velmi kvalitní. Takže i soudce v tom kterém věku by byl schopen té výpomoci. A máme samozřejmě případy, kdy s ohledem na finanční prostředky není možné jmenovat a přidělit soudce ke svému domovskému soudu, co by justičního čekatele. Tak tito samozřejmě souhlasí se svým přidělením k výkonu funkce soudce třeba i do toho Severočeského kraje. Nebo Severomoravského kraje či Jihomoravského kraje. Tedy kraje, které jsou nejhůře vlastně obsazeny.

Náš dnešní pořad Česká justice se blíží k závěru. On měl vést také k tomu, aby zde došlo k setkání moci soudní a moci výkonné. Aby se eventuálně nějak urychlilo řešení. Přispělo to k tomu podle vás?

Eva Tilleová
Já si myslím, že mezi justicí a Ministerstvem spravedlnosti, justici myslím mezi systémem soudů, abych byla přesnější, v problému naplnění soudcovského stavu nejsou závažné rozpory. Jak Ministerstvo spravedlnosti, tak předsedové jednotlivých stupňů všech soudů jsou velmi dobře seznámeni s tím, jaký stav je, jaké jsou možnosti a jaké jsou schopnosti státu nějakým způsobem problém řešit.

Myslím si, že tenhle pořad byl velmi důležitý proto, že byli posluchači seznámeni s tím, že počet soudců není vůbec jednoduché nějakým způsobem stanovit, zvyšovat, měnit. Že to je proces, který má určitý legislativní základ, že nelze jít nad ty možnosti, které zákon dává. A že to rozhodně není proces jednoduchý. A nelze označit prstem viníka. Protože těch subjektů, které spolupracují, je samozřejmě více než ten dejme tomu jeden, byť pracovník Ministerstva nebo některý z předsedů soudů nebo někdo další.

David Kolaja?

Já si myslím, že ta dnešní debata se pohybovala hlavně v rovině, aby byly srovnatelné soudní služby k dispozici po celém území naší země. Myslím si, že by bylo možné potom pokračovat dále, třeba tím způsobem, co se dá udělat pro to, aby byla justice všeobecně mnohem výkonnější. Že tam je ještě všeobecně celá řada otázek, kterým bychom mohli věnovat spousty debat. A těším se, že to snad bude možné. A že tím nějak přispějeme i z tohoto pohledu k výkonnosti justice.

Hosty dnešního vydání České justice byli předsedkyně Okresního soudu v Teplicích Eva Tilleová, zastupující ředitelka odboru personálních věcí justice Ministerstva spravedlnosti Dagmar Průchová a předseda občanského sdružení Zákazníci české justice David Kolaja. Já všem v tuto chvíli děkuji za návštěvu ve studiu a přeji hodně zdaru ve vaší práci. Nashledanou

Nashledanou.

U mikrofonu byla Iva Jonášová.

Těším se zase příští pátek ve 21:10 při pořadu Česká justice.