Přestože podle většiny teoretických učebnic nemá zvykové právo na evropském kontinentu už větší význam, tento článek naznačuje pravý opak. A jsou to právě zvykové procesní postupy Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku, které znamenaly záhadný konec nadějím a podivnou ztrátu sporu řady českých občanů. Tento soud zřejmě navazuje na tradice předrevoluční monarchistické francouzské justice - nejdůležitější informace o jeho činnosti jsou tajné. Soud nekomunikuje dokonce ani s Českým rozhlasem.

Tento článek obsahuje autentický přepis rozhlasového pořadu Česká justice stanice Český rozhlas 6. Text není redakčně upravován. Titulky a komentář - Ejustice.cz

24.07.2004 21:10
Česká justice (ČRo 6) - archiv pořadu
Štrasburský soud - Jenom další Potěmkinova vesnice? - 3. díl

Při poslechu Šestky a pořadu Česká justice vás vítá Iva Jonášová. Začíná 3. díl seriálu o Češích u Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku.

V předchozích dvou dílech jsme se věnovali nejen tomu, proč se Češi obracejí na tuto mezinárodní instituci, jak úspěšní jsou v žalobách proti České republice a jak se jim daří s úředníky evropského soudu komunikovat. Zabývali jsme se rovněž tím, jak se podává stížnost a zda jsou kritiky činnosti evropského soudu ze strany stěžovatelů vždy oprávněné. Následujících 30 minut vysílání Českého rozhlasu 6 věnujeme tomu, jaké změny by čeští stěžovatelé u evropského soudu uvítali, zda jsou tyto změny proveditelné a zda by vedly k oživění této instituce nebo zda jde pouze o snílkovské výkřiky nespokojenců.

V průběhu několika měsíců, kdy jsem hovořila s českými stěžovateli u evropského soudu, jsem vyslechla mnoho životních příběhů a přečetla mnoho dopisů, ve kterých si občané České republiky stěžovali na českou justici a domáhali se, třeba i léta, slyšení. Někteří však nezůstali pouze u podání stížnosti k evropskému soudu. A vrhli se například na studium jeho jednacího řádu, či Úmluvy o ochraně lidských práv. Sami se pak snažili odhalit praktiky a zvyklosti ve Štrasburku. A dokonce předložili návrhy, jak tuto instituci reformovat. Na úvod si připomeňme, jak evropský soud funguje.

Hovoří stěžovatelé Radek Houf a Jan Roub

První kolo rozhodování - výbor 3 soudců

Radek Houf a Jan Roub
Předsedou soudu je soudce Wildhaber, je to Švýcar. A jeho úkolem, tedy s ohledem na naše stížnosti, je to, že pokud je evropskému soudu doručena stížnost, tak pan předseda soudu tuto stížnost musí přidělit jedné ze sekcí. Evropský soud má 4 sekce a je to z toho důvodu, že každá sekce je samostatně schopná rozhodovat, soudit ten případ a protože těch stížností k evropskému soudu přichází velké množství, tak aby soud zvládal všechno vyřídit, tak byly ustanoveny 4 sekce. Takže pan předseda soudu přidělí příchozí stížnost jedné ze sekcí.

V další fázi, poté co je stížnost přidělena jedné ze sekcí, je tam taková předfáze podle jednacího řádu, že o této stížnosti musí rozhodnout výbor 3 soudců, kteří se s tou stížností seznámí. A pokud uznají, že evidentně došlo k porušení lidských práv, tak potom stížnost soudem je přijata k projednání. Jejich úloha je podle jednacího řádu ta, že pouze rozhodnou o stížnosti, zda je přijatelná pro meritorní rozhodnutí nebo ne. Tudíž, jestli ta stížnost splňuje veškeré formální náležitosti, předepsané jednacím řádem.

Iva Jonášová, redaktorka
Hovoří stěžovatelé Radek Houf a Jan Roub

Místo soudců rozhodují experti

Radek Houf a Jan Roub
Ty stížnosti se evidentně nedostávají podle jednacího řádu ani k tomuto výboru. Stížnosti, které soud obdrží, tedy zůstávají v české kanceláři, která má ve své pravomoci, vyřadit z těchto stížností ty které stížnosti, které prostě evidentně jsou, jak bych řekl, úplně mimo nebo z cesty. Evidentně nejsou stížnostmi proti porušování lidských práv nebo tam evidentně chybí všechny náležitosti. Tak tyto stížnosti mohou být vyřazeny pro zjevnou neodůvodněnost. Problém nastává ten, že do této hromádky naprosto scestných jakoby podání se dostává obrovské množství stížností, dokonce bych řekl drtivá většina těch stížnosti, které by soudem ale projednány měly být. O tomto selektování rozhodují takzvaní experti, jsou to vlastně právníci. A tito mají ve své pravomoci selektovat, co vlastně sami uznají za vhodné.

Téma evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku se postupem času stalo frekventovaným i v českých médiích. I když většinou ve formě zpráv o prohrách České republiky. Setkáme se ale i s rozsáhlými komentáři situace. Jedním z nich je teď Žebrání o spravedlnost, autora Martina Stína z 25. června z Revue Vulgo Net. Z něhož si nyní budeme číst.

Jakou úlohu má český stát?

Ukázka z článku Žebrání o spravedlnost, Martin Stín
Nabízí se podezření, že čeští občané jsou v řízení před ESPLP diskriminováni. Stát, jenž se dozví o diskriminaci svých občanů zahraniční institucí, by měl automaticky začít hájit jejich práva. V tomto případě se ovšem dostává do schizofrenního postavení, protože ve všech kauzách českých občanů je v postavení žalované strany. Čím hůře se tedy vede českým občanům v řízení u Evropského soudu pro lidská práva, tím lépe pro stát žalovaného. Na druhé straně povinnost státu chránit občany před diskriminací je nezpochybnitelná. Přesto se až dosud k přijetí této povinnosti žádný státní orgán dobrovolně nepřihlásil. Otázka příslušnosti pro výkon takové odpovědnosti není jednoznačná.

Zřizovatelem ESPLP není Evropská unie, jak se mnozí občané myslně domnívají, ale Rada Evropy. Tím jsou některé orgány z účinného jednání s ESPLP o této věci přímo vyloučeny. Snahy občanských sdružení nebo jednotlivých občanů o objektivní prošetření a nápravu věci jsou sice úctyhodné, ale nemají naději na rychlý úspěch. Evropský soud pro lidská práva je v podstatě závislý jen sám na sobě a je obtížné najít mechanizmus, jímž by byl přinucen občanům stěžovatelům přiznat pravý stav věci a popřípadě jej napravit. Úloha státu při obhajobě práv stěžovatelů v ESPLP je tedy nezastupitelná.

Rozsáhlé debaty jsou mezi českými stěžovateli vedeny o takzvané české kanceláři ve Štrasburku. A o tom, kdo patří mezi její zaměstnance. Hovoří Radek Houf.

Radek Houf
Zaměstnanci, kteří jsou tedy v kanceláři, tak ti jsou jmenováni Radou Evropy. Oni jsou najímáni jako zaměstnanci. Oni tedy nejsou delegováni Českou republikou, na rozdíl od soudce zpravodaje nebo tedy od soudce za členský stát, který tedy je navržený vládou a vybírá se ze 3 kandidátů.

Soudcem zpravodajem v české kanceláři u evropského soudu je Karel Jungwirt. Osazenstvo české kanceláře tvoří vedoucí kanceláře, jeho zástupce a další pracovníci. Vládním zmocněncem pro zastupování České republiky před Evropským soudem pro lidská práva je v současnosti Vít Schorm. Jeho hlavním posláním je přijímat oficiální oznámení vládě o podání mezistátních a individuálních stížností proti české republice. Zároveň také obhajovat Českou republiku při projednávání případů před soudem a v neposlední řadě vést jednání za účelem případného smírného urovnání záležitosti mezi stěžovatelem a Českou republikou.

Dále pak zajišťovat výkon rozsudků v České republice v souladu se závaznými postupy. Vládního zmocněnce jmenuje a odvolává vláda. A návrh na jmenování tohoto zmocněnce předkládá vládě ministr spravedlnosti po předchozím projednaní s předsedou Ústavního soudu. V usnesení vlády o statutu vládního zmocněnce je rovněž věta o trvalé spolupráci kanceláře vládního zmocněnce s Ústavním soudem.

Vraťme se ale k české kanceláři u evropského soudu. Na jejíž bedra se snášejí četné výtky jejich stěžovatelů. Podle vás jde přímo o problém v tom, jak funguje česká kancelář a nebo i u jiných národních kanceláří u evropského soudu panují stejné poměry?

Západní Evropa jde mílovými kroky na východ

Radek Houf
My si klademe stejně tuto otázku, protože zásadní je pro nás vědět, jestli toto porušování práv evropským soudem způsobují jenom čeští zaměstnanci a nebo je to otázka celého soudu. Protože českým stěžovatelům se odpovědi absolutně nedostává, ať tam někdo píše, ať tam dojde osobně, vždycky je to se stejným výsledkem, nedozvíme se nic. Proto jsem požádal já a požádali i někteří další kolegové, požádali třeba Kanaďany, Angličany, Němce, to znamená občany jiných národů, aby se pokusili zjistit totéž u svých vlastních kanceláří. A musím říct, že zarážející je, že se nedozvěděli vůbec nic. Prostě ta situace je úplně stejná. Angličané si ztěžují úplně stejně jako Češi.

Oni také navrhují rekonstrukci soudu. Stěžují si na to, jak to u toho soudu vypadá. Připadá mi, že Východní Evropa, teďka po vstupu do Evropské unie, jde kulhavým krokem na západ a Západní Evropa součastně jde mílovými kroky na východ. Připadá mi, že na to, že soud pro lidská práva se nachází v místně civilizovaném světě, tak se mi zdá, že ta situace, jaká u toho soudu je, připomíná spíš... (nesrozumitelné)

Je evropský soud v krizi? Hovoří stěžovatelé Radek Houf a magistr Čapek, zastupující u evropského soudu své dva klienty.

Radek Houf
Formulovali byste to dokonce tak, že vidíte určitou krizi ve fungování evropského soudu jako celé instituce? Nebo jde jen o nějaké dílčí problémy, které se dají vyřešit právě tedy, jak říkáte, změnou jednacího řádu a podobnými změnami?

Menší zemětřesení na soudu

Já si myslím, že i dokonce způsobilo to, že se hodně Čechů obracelo na evropský soud, tak že způsobilo to menší zemětřesení u tohoto soudu, protože na internetových stránkách už tedy se objevila tisková zpráva, že soud si je tedy vědom, že nepracuje správně, že se s tím musí něco dělat. Otázka je, jestli tito lidé vůbec jsou schopni, když tedy tolerovali tolik let toto podvodné jednání, jestli vůbec jsou schopni jakoby samoregulací nějakou změnu zajistit. Já se domnívám, že je nutné evropskému soudu dělat ostudu, obracet se na média, naprosto nezbytné je, aby stěžovatelé, kteří byli neoprávněně postiženi, aby znova zaútočili na evropský soud, aby se bránili a domáhali se svých práv, aby se nevzdávali.

A pan Čapek?

Minimální požadavek - nepřijatelnost stížnosti řádně odůvodnit

Magistr Čapek
Tak já osobně si nemyslím, že by tamní soud měl být v krizi. I když je pravdou, že jsem tento termín v některých článcích na adresu Evropského soudu pro lidská práva zachytil. Já věřím tomu, že úpravou jednacího řádu a případně přijetím dalších norem, které by upravovaly činnost tamního soudu, by se dala situace vyřešit ke spokojenosti stěžovatelů. I pro případ, že určitá stížnost by byla takzvaně seznána nepřijatelnou, tak by měla být (tato skutečnost) minimálně řádně odůvodněna, aby ta dotčená osoba věděla z jakých důvodů její stížnost je nepřijatelná. Což se dneska neděje.

Takže například lidé, kteří mají několik stížností, které přicházejí postupně k tamnímu soudu, tak se vlastně nemohou ani poučit, kde je chyba a vlastně podají svoji další stížnost bez toho, že by předem byli informování o tom nemá to cenu, proto a proto. Takže další náklady zbytečně vyletí do vzduchu, například za ty překlady. Za vypracování stížnosti a tak dále.

Není to podle vás způsobeno tím, že evropský soud je zahlcen a že by potřeboval dvojnásobek zaměstnanců, aby, jak říkáte, byly odůvodňovány ty nepřijatelné stížnosti?

Pro Čechy jen tisíce cyklostylovaných dopisů

Z české kanceláře dopis, který chodí a je označen jako zamítnutí, (oznámení o) nepřijatelnosti stížnosti, ten neobsahuje žádné vysvětlení a dokonce je totožný pro všechny tisíce stěžovatelů. Tam se jenom změní adresa a jméno stěžovatele. Tak z německé kanceláře například, když přijde odůvodnění zamítnutí, tak je na šesti listech. A je dokonale vysvětleno proč.

Na Českém rozhlase 6 posloucháte pořad Česká justice. A nyní si poslechněte, jaké změny by navrhovali čeští stěžovatelé. Radek Houf.

Eliminovat zlovůli pracovníků

Radek Houf
Domnívám se, že je naprosto nutné odstranit systémovou chybu u soudu. A to je především tedy úprava úmluvy, respektive jednacího řádu, kde jsou tak velké tolerance pro chování soudce a celého soudu, že jde tam velice snadno zneužit jakoby svého postavení. A vše se přitom odehrává v souladu s jednacím řádem. Takže nezbytné je změnit jednací řád. Těch změn by nemuselo být mnoho, ale jde o to, aby se eliminovala taková ta zlovůle pracovníků u soudu. Já teďka nepůjdu k jednotlivým bodům, protože by to možná bylo únavné nebo nezajímavé, ale řešení by se našlo velice snadno.

Personální změny jsou nezbytné

Jako druhou věc, kterou bych viděl jako naprosto nutnou, jsou personální změny. To znamená, lidé, kteří porušují zákon, ať jsou to čeští pracovníci, jsou to bohužel i někteří soudci, by měli být ze svých postů sesazeni. Nemluvím o tom, že vidím jako naprosto nutné připravit, a už se na tom pracuje, trestní oznámení na několik osob, protože tady nejde jenom o zneužívání pravomocí těchto osob, ale je tady ten důležitý moment, že bylo neoprávněně z České republiky odmítnuto 3 tisíce stížností.

Češi přišli o desítky milionů korun

Když si uvědomíme, že stěžovatel, za tu stížnost, kterou třeba podává prostřednictvím advokátní kanceláře, zaplatí 20 tisíc korun, tak ta škoda, která je stěžovatelům způsobena neoprávněně Evropským soudem pro lidská práva, tak to jsou desítky milionů korun, nehledě tedy ke ztrátě za morální zadostiučiní ve finanční výši. Za třetí, a to je dost důležitý bod, je to požadavek na revizi zamítnutých stížností. Je naprosto nutné, aby stížnosti, které byly neoprávněně zamítnuty, aby znovu byly soudem projednávány. Tak aby stěžovatelé mohli znovu předstoupit před soud a ta stížnost byla projednána v souladu se zákonem. A pokud je oprávněná, aby tedy stěžovatelé obdrželi morální zadostiučiní ve finanční výši.

Hovoří magistr Čapek

Podáme návrh novely jednacího řádu

Magistr Čapek
Já se totiž domnívám, že se jedná o systémovou chybu vyřizování stížností stran, která má svůj základ pravděpodobně v nesprávné nebo neúplné nebo nerozumné, to už záleží na nás, jak se k tomu postavíme, úpravě jednacího řádu. Ten jednací řád má v sobě opravdu zásadní nedostatky, které by se měly odstranit. Odstranit je můžou ve svém plénu soudci tamního soudu, ovšem ta otázka jim musí být předestřena. Proto jsem se ve spolupráci například s panem Houfem rozhodl, že předložím takový svůj vlastní návrh alespoň těch zásadních bodů změn jednacího řádu. A tento návrh jistě i jiní dotčení případně doplní a předložíme ho, předložíme ho soudcům ve Štrasburku a tajemníkovi tamního soudu.

Třináctá komnata štrasburského soudu

Aby byl zahájen proces, proces opravy, když použiji tohoto výrazu. Správně bych se měl vyjádřit novelizace tohoto jednacího řádu. Pravděpodobně by bylo zřejmě potřeba přijmout u tamního soudu, přijmout takzvaný kancelářský řád v našem pojetí. Neboli nějakou normu, která by také upravovala postup pro jednání jednotlivých zaměstnanců těch jednotlivých sekcí. Protože i tam se domnívám, že bude spousta nedostatků. Ale nejsem si v tom jistý, protože na mé otázky, jak jsem již předestřel, bylo odpovídáno "To je tajné". No, to víte, když je něco tajné, tak se to nemůžete dozvědět, že ano.

Mluvíme-li o nutných změnách u evropského soudu, jakožto mezinárodní instituce, měli bychom také jedním dechem mluvit také o změnách v postupech českých stěžovatelů.

Eliminovat možnost manipulace s dokumenty

Takovým prvním předpokladem, který by eliminoval možnost manipulace se stížnostmi pracovníky kanceláře, by bylo to, že by jednotliví stěžovatelé si svoje dokumenty předkládali už v úředním jazyce. Bylo tady řečeno dneska, že takovýto postup je postupem nákladným, protože překlady jsou věcí, která se musí samozřejmě překladateli zaplatit. Ovšem domnívám se, že pokud se už někdo rozhodne k tam důležitému kroku, jakým je stížnost k evropskému soudu pro lidská práva, již ve vlastním zájmu by si ty překlady měl zajistit. Není vyloučeno, že by se našel mechanizmus, jak by se případně tyto náklady, které v současnosti nese tamní soud, daly reparovat těmto lidem, neboli tamní soud by například, proti nějakému účtu stěžovateli hradil. Ale to je můj názor, možná, že se najde i lepší řešení.

Jsou soudci ESPLP opravdu neovlivnitelní?

To bych považoval, ty vlastní překlady, za první důležitý krok. A potom bych viděl možnost nápravy v tom, že by jednací řád přijal takové změny, které by zaručovaly, že soudcem zpravodajem, to jest soudcem, který je určen k tomu, aby připravil tu věc k posouzení tamními soudci, aby v žádném případě nebyl současně soudcem, který byl navržen k tomu soudu z té země, která je tedy napadena tou stížností. To znamená, aby se už tímto postupem vyloučilo nějaké ovlivňování, protože nemůžeme si zastírat, jestliže je někdo navržen určitou vládou do tak významné funkce, tak že by nebyl potom té vládě nějakým způsobem zavázán a nebyl by prostě ovlivnitelný. Víte jak to tady chodí, někteří naši lidé jsou někdy z vlastní…(???)

Je otázkou, zda by změna jednacího řádu vyřešila výše uvedené problémy. A také, zda není současná podoba jednacího řádu zcela účelová, sestavená benevolentně tak, aby umožňovala volný pohyb podle potřeby. Hovoří postupně doktorka Chovancová a stěžovatelé Radek Houf a Karel Mauer.

Kdo by podle vás měl platit škody, které vlastně Česká republika musí v důsledku rozhodnutí evropského soudu platit českým občanům?

Marta Chovancová, právník
Konkrétní soudce, který rozhodoval nezákonně. A to soudce obecného soudu, protože je nutné, aby v České republice se pracovalo odpovědně a z praxe je vidět, že soudci zaměňují nezávislost za svévoli.

Čili v současné chvíli jdou všechny tyto náhrady z kapsy daňovým poplatníkům?

V současnosti ano a není to správné

V jakém řádu tedy jsou ty náhrady, které se dostávají k českým občanům? Tedy k těm, co byli úspěšní u evropského soudu?

Pro Česko je výhodné se nechat odsoudit ve Štrasburku

Radek Houf
Pohybuje se to v desetitisících, maximálně ve statisících korun. Já se domnívám, že tyto částky jsou směšné, když si uvědomíme, že odškodnění jde stěžovatelům, kteří například se nezákonným rozhodnutím soudu nemohli domoci svých majetků, které mají mnohdy hodnoty v milionech, v desítkách milionů. A to zadostiučinění, které tedy je naprostým zlomkem, nemůže stěžovatele uspokojit. Zdá se mi s podivem, že evropský soud ve Štrasburku přistupuje vůbec na takto nízké vypořádání. A potvrzuje tuto situaci i názor pana Schorma, zmocněnce české vlády, který v tisku přímo zveřejnil, že pro českou vládu je výhodné nechat se odsoudit štrasburským soudem.

Mě teď napadá otázka, jestli vůbec má cenu pro občany České republiky, obracet se k evropskému soudy. Ty satisfakce jsou žádné a nebo velmi malé a asi spousta lidí vkládá naprosto zbytečné naděje v to, jak funguje tato instituce.

Karel Mauer
Čím více těchto stížností českých občanů půjde do Štrasburku k soudu pro lidská práva, tím více bude zvýrazňováno to, že v České republice jsou porušována lidská práva. A Česká republika jako taková se stydí toto přiznat. A pokud by i soud ve Štrasburku pracoval správně a co nejvíce těchto stížnosti označil za přijatelných, projedná-li by je a odsoudil by Českou republiku k vyplacení satisfakce a nikoliv nějakých 30 tisíc, ale aby to bylo dejme tomu řádově půl milionu, milion nebo více, potom by Česká republika byla nucena si udělat takzvaně ve vlastní kuchyni pořádek. Aby české soudy a české ústavní orgány a ostatní státní instituce, aby pracovaly správně a precizně tak, jak to ukládá zákon.

Advokát jako hlavní překážka spravedlnosti

Zatím to vypadá tak, že si tady prostě v té republice konkrétní osoby, jednající jménem státního orgánu, dělají sami co chtějí. A to je potom příčina toho, že lidé si stěžují do Štrasburku, případně i v České republice, ale je takzvaná mlčící většina a ta mlčící většina prostě má strach. Jednak se ozvat a když by se chtěla ozvat, tak neví jak. Poněvadž když si chce dát ten občan stížnost k Ústavnímu soudu, musí absolvovat dva obecné soudy a soud nejvyšší. A aby si mohl podat stížnost k Nejvyššímu soudu, případně dovolání, jak se to správně nazývá, musí být zastoupen advokátem. A když si chce podat ústavní stížnost, musí být zastoupen advokátem. Jsou občané České republiky, kteří si nemohou dovolit takovou stížnost podat, poněvadž nemají na toho advokáta.

Čteme opět z textu Martina Stína Žebrání o spravedlnost.

Ukázka z článku Žebrání o spravedlnost, Martin Stín
Stát by se měl ujmout svých občanů, i když mu to může vynést zvýšení počtu prohraných sporů u evropského soudu. Právo občana totiž má přednost před právem státu jako instituce, protože stát je zde pro občany, nikoli občané pro stát. A měl by se do věci vložit navzdory okolnosti, že rozsah skutečného poškozování práv českých stěžovatelů bude možná mnohem menší, než se oni sami domnívají. A jeho příčiny mohou být dočasně omluvitelné.

Evropský soud - bez advokátního monopolu

Musíme si totiž uvědomit, že Evropský soud pro lidská práva je v chování vůči občanům demokratičtější než vrcholné justiční instituce České republiky, to je Nejvyšší soud ČR a Ústavní soud ČR, což mu přináší určité těžkosti. Na domácí půdě se český občan smí obrátit k nejvyšším soudním orgánům pouze prostřednictvím advokáta, dovolání k Nejvyššímu soudu ČR je zpoplatněno a stěžovatel musí uhradit náklady neúspěšného řízení o dovolání paušální částkou 10 tisíc korun. Mezi občanem a justiční institucí tak stojí finanční překážka řádově v 10 00 korunách českých, kterou ne každý překoná.

Jednoduchá osnova pro podání

V souladu se zásadou, že peníze nesmí být překážkou dosažení spravedlnosti, evropský soud přijme stížnost v mateřském jazyce stěžovatele, bez poplatků a nepožaduje její podání prostřednictvím advokáta. Zastoupení právníkem je nutné až při ústním jednání. Zatímco naše vrcholné justiční instituce ponechávají na advokátech, aby se vyrovnali s podáním a textem podle jejich libosti a řadu podání pak pro formální vady odmítají, evropský soud požaduje, aby se při vypracování stížnosti řídil závaznou osobou. Je tedy snazší podat stížnost evropskému soudu než dovolání nebo ústavní stížnost. A tato lehkost může svádět k nadužívání tohoto nástroje. Chodit do Štrasburku se proto stává takřka módou.

Já bych se ještě zastavila u jednoho kroku, který jste navrhovala, když stěžovatelé u evropského soudu nejsou spokojeni s prací a s aktivitami této instituce.

Marta Chovancová, právník
V případě, že by se prokázalo, že pracovníci Evropského soudu pro lidská práva způsobili další škodu stěžovatelům, tak by stěžovatelé měli možnost se obrátit k obecnému francouzskému soudu a žalovat francouzskou republiku a nebo Evropský soud pro lidská práva přímo u obecného soudu ve Francii. V případě, že by se prokázalo, že jde o manipulace nebo i trestné činy pracovníků Evropského soudu pro lidská práva, tak by byla možnost se obrátit na příslušné státní zastupitelství Francie nebo příslušné oddělení policie, ředitelství policie a tak dále. To už bude záviset na konkrétních materiálech a nedostatcích. To by muselo být doloženo.

Vypadá to, jakoby se v poslední době stalo až módou obracet se do Štrasburku či k jiné mezinárodní instituci. Jaký to má význam? Pokračuje Martin Stín, z jehož textu Žebrání o spravedlnost čte Hana Vohryzková.

Pořádek si udělejme nejprve doma

Ukázka z článku Žebrání o spravedlnost, Martin Stín
Nevidím v usilování o nápravu stavu Evropského soudu o lidská práva k českým stížnostem nejúčelnější směr vymáhání spravedlnosti pro oběti justičních přehmatů. Cesta k nápravě poměrů u evropského soudu bude nesmírně namáhavá a zdlouhavá. Výsledky jsou v nedohlednu. Nástroje ke zjednání nápravy jsou málo účinné. Považuji za účelnější soustředit energii a intelektuální potenciál žebráků o spravedlnost na nápravu domácích poměrů. Je špatné, že ti, kteří si stěžují na českou justici skutečně oprávněně, nedojdou spravedlnosti doma a musí se obrátit na vzdálenou nadnárodní instituci.

Zdá se mi, že tlak na nápravu chování národní soustavy orgánů vynucování práva má větší naději na úspěch než boj za odstranění nešvarů v činnosti evropského soudu. Musíme si totiž uvědomit, že stejných podivností, kterých se dopouští evropský soud, se lze dočkat také od národních institucí. Je nesmysl dělat pořádek v zahraničí, když stejný problém nedokážeme vyřídit doma.

Pořád Česká justice, kterému jsme jako obvykle v pátek věnovali 30 minut, je pro dnešek u konce. Už příští pátek uslyšíte známou znělku, která ohlásí další vydání České justice. Přepisy i audio všech 3 dílů o Češích u evropského soudu najdete na stránkách www.ejustice.cz. Nyní se od mikrofonu loučí Iva Jonášová…

A Karel Mauer

Přestože se redaktorka Českého rozhlasu snažila získat přesnější informace a některá tvrzení diskutujících potvrdit či vyvrátit, evropský soud odmítl našemu rozhlasu poskytnout informace - jak dokazují i texty prvních dvou dílů tohoto štrasburského miniseriálu.