Co se stane, sejdou-li se v jedné místnosti vedoucí představitelé soudcovské obce zároveň se svými největšími názorovými oponenty? Jak si porozumí soudci Libor Vávra, Jaromír Jirsa a jejich spolupracovník Karel Havlíček s Johnem Bokem a Zdeňkem Jemelíkem ze spolku Šalamoun? Budou ochotni komunikovat i s Lubošem Paterou z Justičního kanálu a také s Jiřím Fialou, zřejmě svým nejtvrdším kritikem?

Soudcovská unie pořádá už přes rok pravidelné tiskové konference na různá témata. Zástupci naší organizace Zákazníci české justice se těchto setkání pravidelně aktivně účastní. Zdálo se nám však, že by těmto debatám mohla přispět i účast dalších zájemců, kteří se problémy justice zabývají. Delší dobu už proto spolupracujeme s Lubošem Paterou z Justičního kanálu který pořizuje kvalitní videozáznamy těchto akcí. (viz www.justicetv.cz )

Vzhledem k mimořádně zajímavému a závažnému tématu, které zvolili soudci tentokrát, jsme se pokusili pozvat i ty, ke kterým se pozvánky soudců zatím zřejmě nedostávají přímo. Zejména aktivisty ze spolku Šalamoun, Johna Boka a Zdeňka Jemelíka. Díky Luboši Paterovi pak tentokrát pozvání doputovalo také k Jiřímu Fialovi, který je všeobecně znám, jako zřejmě nejostřejší kritik poměrů v české justici.

Takto tedy došlo k setkání lidí, kteří v minulosti rozhodně nešetřili vzájemnou kritikou, setkali se nad velmi ožehavými a léta neřešenými tématy. A jaký mělo jednání průběh?

Záznam:
(Duben 2007)

Spousta trestních oznámení

Karel Havlíček, moderátor
Dovolte, abych vás přivítal na šestnácté tiskové konferenci Soudcovské unie. Tentokrát jsme se nechali inspirovat novinovými titulky a událostmi posledních týdnů. Které se podle našeho názoru, možná pouze optického, začaly zdát jako týdny naplněné činností, která se pomalu možná stává hlavní náplní českého společenského prostředí, takovou hlavní společenskou zábavou.

Ta zábava spočívá v tom, že na sebe navzájem všichni podávají trestní oznámení a my jsme si zkusili v minulém týdnu udělal takovou malou rešerši novinových titulků a zjistili jsme, že zhruba v 86 případech, nezaručuji, že všechny ty případy jsou aktuální a nezaručuji ani to, že jsme v některých případech někoho nepočítali dvakrát, ale napočítali jsme 86 případů, kdy došlo v docela zajímavých společenských kruzích politických i ekonomických, kulturních, uměleckých a dalších k podání trestního oznámení. Tak nás to inspirovalo k takovému zamyšlení nad tím, jestli toho náhodou není příliš. K tomuto tématu vystoupí čestný prezident Soudcovské unie a předseda Obvodního soudu pro Prahu 1 JUDr. Libor Vávra.

Libor Vávra, předseda Obvodního soudu pro Prahu 1
Dobrý den

Karel Havlíček, moderátor
To by bylo hlavní téma dnešní tiskové konference a poté jsme si řekli, že bychom chtěli pokračovat v takové započaté tradici, že se budeme vracet k tématům, které tady otvíráme a pro tu dnešní tiskovou konferenci, že se tedy vrátíme k tématu, o němž se hovořilo v březnu. Šlo o téma v té době velmi často mediálně probírané. O téma exekuce na dítě. Protože se sice na tu tiskovou konferenci řada reflexí ve sdělovacích prostředcích objevila, myslíme si, že to je tak zajímavé a aktuální a tak závažné téma, že by bylo potřeba se k němu vracet.

Pokud budete mít k tomuto tématu nějaké otázky, odpoví vám na ně prezident Soudcovské unie Jaromír Jirsa anebo můžete využít samozřejmě času po skončení té oficiální části tady kolem toho hranatého stolu a rozebrat si oba pány k rozhovorům nebo interview, podle toho, jak budete cítit potřebu. Takže tedy k prvnímu tématu dávám slovo JUDr. Vávrovi.

Libor Vávra, předseda Obvodního soudu pro Prahu 1
Dobrý den. Ten problém, podle našeho názoru nebo aspoň mého názoru, tedy do jisté míry kopíruje vůbec způsob, jak už tu naznačil pan doktor Havlíček, způsob, jímž se dnes, a to i přes média, vlastně vedou spory, případně jednání, která sama o sobě nejsou ani trestními kauzami. Mnohdy dokonce to nejsou ani čistě právní záležitosti, ale pouze prostě nedohoda těch stran.

Trestní právo není prostředek pro řízení společnosti

A obecně ta společnost nebo vůbec teorie celého používání práva možná z dob římských spočívá na takové zásadě, že vlastně trestní právo nemůže nikdy sloužit jako prostředek k řízení vývoje společenských vztahů. To je jakási, říká se ultima racio, čili ta nejzazší obrana nebo dejme tomu nástroj v rukách státu z té moci, který má řešit skutečně jen ty nejextrémnější případy.

A pod tímto nástrojem, pokud bychom to vzali z hlediska té míry síly nebo násilí používaného v těchto věcech, je celá řada dalších možností, jak se mohou ti lidé bránit, domlouvat. Případně jiným způsobem vyřešit ten spor, který existuje. Bohužel již celou řadu let sledujeme, že velmi často je trestní oznámení využíváno nebo zneužíváno v obchodně právních vztazích.

Logická reakce podnikatelů

Připusťme, že možná je to i logická reakce našich podnikatelů na to, že nejsou nebo nebyli spokojeni s rychlostí řešení jejich sporů v rámci běžného obchodního soudního řízení. Nicméně dnes ta praxe v řadě případů je taková, že není plněno ze smlouvy a než aby tedy ten, kdo se cítí krácen v rámci toho smluvního závazku, podal obchodně právní žalobu, tak věc oznámí policii s tím, že se má jednat o podvod, zpronevěru, zneužívání informací v obchodním styku atd.

Trestní oznámení jako nástroj konkurenčního boje

A v podstatě očekává, že státní orgány za peníze nás všech daňových poplatníků, zjistí skutkový děj, zajistí veškeré dokumenty atd. Čili i když ve finále se dospěje k závěru, že to dokonce žádné trestní jednání nebylo, tak nepochybně pro toho oznamovatele je to velká ekonomická výhoda. Neřku-li, že tímto způsobem může poškozovat toho trestně stíhaného, tím i tu firmu nebo její představitele, skandalizovat je a tímto způsobem třeba si vytvářet jiné výhody v tom konkurenčním prostředí.

Fakt je, že tato praxe byla poněkud skrytá médiím, protože jen v málokterých případech je to zas až tak atraktivní téma pro to, aby se to média dozvěděla, aby s těmi informacemi pracovala, případně, aby si takové informace vůbec u policie, potažmo státního zastupitelství opatřovala.

Trestní oznámení jako výhodný a levný nástroj také v politice

Nicméně není tomu tak dávno, kdy v podstatě podobná, a řekl bych ještě i racionálnější praxe, a ta už média nepochybně zajímá, byla zavedena i v politických debatách. V politických střetech, kdy ti z nás, co to vydrží anebo dokonce je to zajímá a sledují ty pravidelné nedělní debaty na různých našich televizích, tak při některých těch debatách prakticky padne minimálně 3-4krát od jednoho, druhého či třetího politika, že v této věci je to trestný čin. A podávám nebo podám neprodleně trestní oznámení apod.

Policie musí vyšetřit vše

Což za situace, kdy si do toho promítnete zákonnou povinnost policie a státního zastupitelství stíhat cokoli, o čem se dozvědí, tak lze předpokládat, že pokud by 10 procent policistů sledovalo takovou nedělní debatu, tak vlastně každý z nich by v pondělí, když přijde do práce měl založit papír do stroje, potažmo otevřít stránku ve svém textovém editoru a začít šetření v takové věci a totéž by mělo udělat třeba těch deset nebo méně nebo více procent státních zástupců, kteří na tu debatu koukali také.

Přitom ve většině případů, pokud se nad tím zamyslíme anebo rozkryjeme to pozadí, tak se jedná prostě o spor dvou koncepcí případně spor mezi dvěma politiky o tom, jakým způsobem tu konkrétní situaci řešit. Zda se má vyhláška vydat nebo zrušit. Případně, zda má být jiná nebo že ten který politik má jiný názor na to, jak má být obsah té které konkrétní věci řešen právě v rámci nějaké vyhlášky, návrhu zákona či jiného opatření v rámci politiky.

Zatahují policii do politiky

Čili, jedná se o naprosto běžný politický střet, a přesto ti politici tedy se zaštiťují v rámci jakési, podle mého názoru, zvýšené agresivity těch debat tím, že na sebe navzájem podávají trestní oznámení.

A tady chci zdůraznit jednu věc. To už je úplně jedno, jestli někdo to trestní oznámení potom formálně napíše, jestli ho někdo odešle té policii. Už ve chvíli, kdy taková slova padnou, tak v podstatě zákon předpokládá, že by orgány činné v trestním řízení měly začít pracovat.

A pak si stěžují

Na druhou stranu v posledních dnech zejména slýcháváme stesky politiků, že je policie zatahována do politického života, respektive dokonce že pracuje na politickou objednávku. No ano, pokud ji takto řeknou dokonce na kameru, no tak to do jisté míry je trestní stíhání nebo minimálně šetření ve věci, které můžeme označit, a není v tom nic temného, nic zákoutního, tak můžeme označit takové šetření ve věci skutečně za politickou objednávku. Protože kdo to vyvolal? Ten politik. A obrátil se rovnou na policii.

Přeci pokud někde vznikne dluh, škoda, jsou pochybnosti o nějaké veřejné zakázce, výběrovém řízení apod., tak Česká republika, jako každý stát koneckonců, disponuje celou řadou orgánů, ať už státní zprávy, ústředních orgánů, které jsou povinny vyšetřit, proč a jak došlo k takové potencionální škodě. Případně jak probíhala taková veřejná soutěž a teprve poté, kdy shromáždí ty odborné podklady, tak se předpokládá, že pro případ, že zjistí, že tam došlo k nějakému protiprávnímu jednání, tak věc předají policii.

Ale to je přeci právě opačný postup, než se nám implikuje vlastně v těch vyjádření těch politiků, kdy oni rovnou začínají tou policií, čímž minimálně podle mého názoru celý ten systém jednak relativizují z hlediska nezávislosti, ale zároveň rovnou zatahují (policii) do těch politických bojů.

Ostatně, všimněme si tak populárního výroku nejmenovaného místopředsedy vlády z poslední doby. Tuším, že to bylo v rámci redakce Blesku, tak to můžeme hodnotit jakkoli, z hlediska ať už právního nebo osobního názoru na tu věc, jestli to byl úmysl, jestli to byla neobratnost nebo co stálo za tím, že ty slova byla poskládána zrovna tak, jak byla a jakou odezvu ta slova vzbudila.

Ale tak jaká by měla být mírnější formulace, aby to byl přestupek? Aby se to projednávalo v rámci nějakého kárného řízení nebo jiného obdobného řízení v rámci senátu, kde je místopředseda vlády senátorem. Aby se to projednávalo jen v rámci té partaje, aby někdo napsal: Tak tímhle jste mě rozčílili, žádám, aby celá politická strana, v níž je ten člověk členem, řekla ano, to je naše politika nebo ne nebo s tím souhlasíme nebo ne. Nebo dokonce, aby to bylo pouze na omluvu. Existují tam vůbec možnosti, jak jinak by měla být formulována tato neobratná věta?

Podali jsme 110 trestních oznámení!

Aby tedy ti, kteří se holedbali do medií, že podali 100, 104 nebo 110 trestních oznámení... Tak třetina české policie druhý den nedělá nic jiného, než by vyřizovala ta trestní oznámení... Ptám se. Anebo to ti lidé udělali jen proto, že chtěli si o sobě přečíst v novinách, že jsou tak stateční a to trestní oznámení podali? Aniž by se pokusili to řešit jinými, naprosto zákonem předpokládanými způsoby.

Potažmo, že se předpokládá, že drtivá většina podobných pomluv nebo jiných situací se bude řešit v rámci občansko právního řízení. Cítím se dotčen, čili žádám satisfakci, omluvu, uveřejnění toho článku, (znáte to) jako píšící novináři, ale koneckonců i elektronická média s tím mají svou zkušenost, případně budu požadovat nějakou finanční satisfakci.

Je to opravdu statečnost?

Ale pokud nejsem ochoten unést tuto svou občanskou povinnost nebo své občanské právo a rovnou to svalím na policii, pak se můžeme také ptát, zda se skutečně jedná o nějakou statečnost, občanskou statečnost tímto způsobem ty věci řešit. Neřku-li, tím bych to své úvodní slovo zakončil, o této statečnosti asi s velkými pochybnostmi jde hovořit u těch, kteří zároveň mají imunitu před trestním právem. Čili těmi trestními oznámeními mohou plýtvat mnohem více, protože dobře vědí, že za případné křivé obvinění nebo křivé svědectví asi stěží budou sami popotahováni. Pokud by se ukázalo, že to byl úplný nesmysl. To, co té policii nebo prostřednictvím médií té policii jako trestní oznámení podali. To mluvím tedy o těch poslancích, případně senátorech. Tak tolik ode mne na úvod.

Karel Havlíček, moderátor
Děkuji, takže prosím, jestli máte k prvnímu tématu nějaké otázky přímo v plénu, máte slovo

John Bok, předseda spolku Šalamoun
Já se jmenuji John Bok a jsem ze spolku Šalamoun. Uveřejňujeme naše články na našich webových stránkách, neboť málokde jinde nás chtějí. Ač jsme kritiky orgánů činných trestních řízení, tak zároveň se snažíme být objektivní. A naopak v nedávné době v jedné kauze sledované, veřejně sledované, (se snažíme být) nejspíš na straně pana soudce, neboť se choval korektně. Věcně, až pro mě nepřijatelně tolerantně.

Opačné zkušenosti s orgány trestního řízení

Neboť pravidla jsou určena, mají být dodržována. K tomu tématu, které jste tady otevřeli, bych já měl jaksi také otázku ke vztahu opačnému. Ano, paradoxně, až nesmyslně politici, převážně politici zneužívají (ale i) někteří podnikatelé ten institut toho trestního oznámení a zatěžují orgány činného trestního řízení. Bohužel my máme opačnou zkušenost se stejnými orgány, činnými v trestním řízení. Když my podáme věčně podložené (ne) na základě nějakých emocí, jako pan Paroubek při nějaké diskusi, jak hned vybouchne a nepodloženě plácal ty své právnické nesmysly. Když je obklopený lidmi, kteří by měli být odborníky. Tak se tím začne někdo zabývat.

Policie a SZ nekonají

A na druhou stranu my opravdu předkládáme, ne samoúčelně a svévolně, navíc se to netýká nás, vždycky se týká o někoho jiného, tak nám orgány činné v trestním řízení řekly, prvoinstanční, v tomto případě policie, následně státní zastupitelství, sdělují, že nic neshledali. Že ať něco doplníme, my to předložíme vyčerpávajícím způsobem, dokonce se třeba odkážeme na konkrétní spis, kde jsou ty věci, ke kterým my nemáme přístup, ale (oni) nekonají.

Takže tady někde je nějaká vysloveně systémová chyba. Protože, jestliže na jednu stranu orgány činné v trestním řízení mohou takto to obložit bez problémů a nezabývají se tou věci, i když my se potom odvoláme ještě, řekněme, v další instanci třeba na kraj nebo k vrchnímu státnímu zastupitelství a docházíme ke stejnému neblahému výsledku a nejde nám o žádnou mstu ani revanše. Jde nám o to, abychom žili v právním státě a lidé, kteří tedy porušují trestní zákon, se za to zodpovídali.

Někomu překáželi, proto byli trestně stíháni

Tak, jako my se dereme za ty, kteří si myslí, že ten čin nespáchali nebo nebyl tak závažný a bohužel je trestně stíhán. Protože, to vám chci potvrdit, v mnoha případech tedy v oblasti hlavně podnikatelské, ač nejsem zastánce podnikatelů, ale i jinak (v oblasti) trestněprávní je vysoké procento souzených lidí, kteří byli v podstatě náhradně trestně stíháni jen proto, že někomu překáželi nebo někdo si s nimi potřeboval vyřídit nějaký účet. A bohužel v normě vzniká i další daleko horší věc. A tohle taky bych rád věděl, jak by se tohle mělo řešit.

Vzniká velká škoda

Nebo jestli to víte, že vzniká velká hospodářská škoda, protože jestli je podnikatel takto kriminalizován, poškodí tu firmu, poškodí to ty zaměstnance, případně ta firma může i zkrachovat. Což se taky stalo. Tak to má i dopad ekonomický a týká se to i náš, daňových poplatníků. Nejenom toho podnikatele ale i zaměstnanců, kteří jsou taky daňovými poplatníky.

Podáváme podněty, nikoli trestní oznámení

Takže na jednu stranu politici tady si chtějí vyřizovat účty a používají tento institut nadměrně. A pravdou je, že policii nic jiného nezbývá, protože na základě legitimity a oficiality je povinností konat. A na druhou stranu zase my bez nějakého rozruchu a tanečků podáváme věcně velmi podrobné a myslím, že i fundovaně podněty k trestnímu stíhání. A podáváme podněty, nikoliv trestní oznámení, protože podnět je něco zcela jiného. A my netvrdíme, že to musí tak být, neboť to by pak měl rozhodnout jenom soud. Pokud vůbec bude ta věc projednávána.

Příčinou je nerovnováha

Takže tady ta nerovnováha je dokonce podle mě i příčinou toho, proč ti politici to můžou dělat. Na jednou stranu prostě věci nejsou řešeny, které by měly být řešeny a které, jak tady říkáte, se dějí legitimně a v tichosti. Proč kolem toho dělat takový humbuk. A na druhou stranu věci, které jsou evidentně politické a nástrojem nějaké rivality a revanše jsou řešeny a zatěžují orgány činné v trestním řízení, ty prvoinstanční, jako tu policii a státní zastupitelství...

Zapleveluje se systém trestního práva

Libor Vávra, předseda Obvodního soudu pro Prahu 1

Já s vámi souhlasím o obou těch tezích a podle mě to jsou dvě strany téže mince. Pokud se relativizuje, po mém soudu skutečně zapleveluje systém trestního práva jako řešení jiných problémů v té hospodářské oblasti, bych řekl, že je to masivnější. Ta politická je jen víc vidět, protože oni víc řvou.

Tak na druhou stranu to znamená, po mém soudu logicky, a tady si dovoluji tedy takové zobecnění i za tu policii, že pochopitelně při tom návalu toho „sena“, těch v podstatě nedůležitých věcí, lze těžko vypíchnout, kdy potom je nedůsledná práce v jiném případu. Který může, nemusí, ale může být skutečně věcně projednatelný. Ale to je právě o tom.

Policie pak nemá sílu řešit závažné věci

Pokud by to byl „ten zvon, který párkrát udeří“ to trestní stíhání a nikoliv vlastně neustále „tikající hodinky“, tím jak se to valí ze všech stran, no tak bychom snáze se mohli bavit o konkrétních situacích. Kdy naopak, jak tady popisuje pan Bok, dochází k tomu, že alespoň z jeho pohlednu, relevantní věci - ta policie jim nevěnuje tolik pozornosti, kolik by si zasloužily. Ať už s jakýmkoli výsledkem. To je vcelku na státním zastupitelství, jestli nakonec podá tu obžalobu, případně trestní stíhání zastaví. Ale je to o tom, že se to relativizuje. A proto já jsem na začátku mluvil i právě o té hospodářské oblasti, protože tam s vámi naprosto souhlasím.

Karel Havlíček, moderátor
Děkuji.

Jaromír Jirsa, místopředseda ObS pro Prahu 1 a prezident Soudcovské unie
Jestli bych k tomu ještě mohl, můžu k tomu větu…?

Karel Havlíček, moderátor
Tady se dostáváme k další věci, o které tady v tom úvodním slovu nebyla tolik řeč. To je úroveň legislativy. Samozřejmě, že obrovská spousta těch věcí pramení právě z toho, v jakém stavu je české právo, trestní vůbec nevyjímaje. A zejména procesní trestní právo je nastaveno dnes směrem k velkému formalismu. Samozřejmě nemůže se srovnávat s civilním procesem, který je formalizován obrovsky.

Nesmyslné kriminální případy, směnečná agenda

Ale i hmotné právo se ubírá tím směrem, protože se neustále vytváří nové skutkové podstaty, hledá se kasuistika, místo co by se hledal smysl, řešení. Já jen jako malou poznámku k tomu. Před několika dny jsem hovořil s jednou soudkyní Krajského soudu v Praze, která mi říkala, že ve směnečné agendě třetina věcí se řeší tím způsobem, o jakém jsme mluvili. Že se místo civilních prostředků používají prostředky trestně právní. Přitom, to by měla být ta obchodní agenda, by měla být samozřejmě postavena na tom, aby se ty strany dohodly. Aby se hledalo nějaké řešení. Doktor Jirsa.

Jaromír Jirsa, místopředseda ObS pro Prahu 1 a prezident Soudcovské unie
Já jen k tomu pár vět. Jako civilní soudce bych se možná snažil na to trošku hledět z pohledu té náhrady škody, případně z těch řízení, která by mohly souviset s takovými záležitostmi, jako je pomluva. Je to asi pět let zpátky, co paní doktorka Marvanová nebo kdo s tím tehdy přišel, že by tento skutek nebo trestný čin vůbec měl zmizet z trestního práva. Já si to myslím také.

Pomluva nepatří do trestního práva

Prostě taková záležitost jako pomluva nemá podle mého, možná trošku jednostranného názoru civilního soudce, co dělat v našem trestním právu. To se má prostě vše řešit cestou žalob na náhradu škody, na finanční satisfakci za zásah do osobní integrity podle § 13 občanského zákoníku. A ne podáním trestního oznámení s tím, že tedy budu spoléhat na to, že policie za mě odvede tři čtvrtiny práce. Stejně jako justice jako celek je třeba, aby byla odplevelena od těch různých nesmyslných úřednických agend, jako jsou vymáhání poplatků za televizi, za plyn, za elektřinu, tak ta trestní justice, podle mě, se musí odplevelit od těch záležitostí, které musí směřovat do civilního práva.

A jednou z nich je, podle mého názoru, tedy právě ta pomluva. Ono je skutečně velký rozdíl, pokud stojíte jako žalobce v řízení věci v řízení sporném a máte tvrdit a prokazovat a nebo vy jste jako údajný poškozený v samém počátku trestního řízení a uděláte jen jednoduše to, že podáte trestní oznámení.

Jinak pan Bok říkal s náhradou škody, souhlasím s vámi. Já jsem si četl předevčírem v lidových novinách velice hezký článek od paní Bourové, teď nevím, jestli jí nepletu jméno. To je bývalá náměstkyně ministra…

Karel Havlíček, moderátor
Jourová.

Jak odškodnit zhroucení a rozbití života člověka?

Jaromír Jirsa, místopředseda ObS pro Prahu 1 a prezident Soudcovské unie
…Jourové, která byla asi třicet dní ve vazbě. Ten článek na mě velice zapůsobil. A ona tam popisovala, jak, teď si o tom můžeme každý myslet, co chceme, jak to ve skutečnosti bylo nebo nebylo. Ale ona tam popisovala tu svoji anabázi za posledního půl roku, jak se jí totálně zhroutil úplně celý život, včetně života rodinného, života pracovního.

A ono potom prokazovat škodu, a to se týká třeba i toho podnikání, v civilním řízení je poměrně obtížné. Nicméně opět bych tady viděl nějakou inklinaci třeba do těch osobnostních práv, do toho, do těch žalob na ochranu osobnosti. Potom bychom nepochybně se dočkali i jiných rozsudků, než je odškodnění ve výši 200.000 korun za to, že… …vám ušla mzda, nebo že vám někdo zabil příbuzného, když to řeknu bagatelně.

Karel Havlíček, moderátor

Díky, nějaká další otázka?

Zpracovala podle zvukového záznamu Anna Swannová