Kafkovský příběh paní Bartalové, který jehož první část jste měli možnost vidět v reportáži televize Markíza stále pokračuje. Neslyšící paní Bartálová se podle svých slov dostává do situace, kdy její hendikep využil konkurní správce a podařilo se mu uchvátit majetek, se kterým podnikala. To mu však nestačilo a nyní jí z jeho strany hrozí další drastické finanční sankce. To vše za situace, kdy jako neslyšící vůbec neví, jak a o čem probíhá související soudní řízení, neboť souce - zcela nepochopitelně - zakázal jejímu přepisovateli, aby jí mluvené projevu u soudu simultánně přepisoval. Paní Bartalová tak nemá ani teoretickou šanci u soudu uspět. Je zjevné, že "antidiskriminační zákon" či "práva druhé generace občanů Evropské unie", ale také také základní právní principy jsou v případě jejího soudního řízení zatím jen teoretické a prázdné pojmy.

Slovenská televize Markíza natočila reportáž o kafkovském příběhu neslyšící Anny Bartalové. Jednoho dne se paní Bartalová zpětně dozvěděla, že majetek, se kterým úspěšně podniká, patří zcela cizím lidem. Na tomto videu vidite pouze první část celého příběhu. Co se dále stalo po odvysílání pořadu vám popíše samotná paní Bartalová v dalším článku.

Lhaní je u českých civilních soudů považováno za normální prostředek komunikace se soudem. Vymýšlením stále nových a nových lživých konstrukcí je možné oddálit vynesení rozsudku o měsíce i léta. Zvukový záznam soudního jednání a jeho publikace na elektronickém sudišti však může tyto praktiky značně omezit.

Průzkum připravenosti českých soudů pro elektronickou komunikaci s občany, který naše redakce právě provádí, vyvolává zájem soudců. Jednou z reakcí je také tento příspěvek místopředsedy Krajského soudu v Brně. Je vlastně začátkem diskuze, protože pravidla elektronické komunikace soudů s občany se právě začínají vytvářet...

Nedávné razantní kroky ministra spravedlnosti proti předsedkyni soudu pro Prahu-západ a proti soudkyni Vondráčkové z Ústí nad Labem vyvolaly jak negativní (viz také předcházející dva články) tak i zcela opačné pozitivní reakce. Například u představitelů Štrasburského výboru a K 213 jejichž dopis zde publikujeme...

Ostravský soudce Igor Krajdl hodnotí představy Jaroslava Vaňka o elektronizaci trestního řízení jako utopické. Pokud by se však zavedl do soudní praxe institut uznání viny obžalovaného, situace by se zcela obrátila. Tento krok by také vedl k obrovským úsporám času soudců a k výraznému zkrácení mnoha soudních jednání.

Častým tématem vašich dopisů jsou praktické otázky k postupu modernizace české justice. Za všechny dopisy dnes publikujeme dva dopisy čtenáře D.N. Netroufáme si ale odpovědět na otázky sami. Mnohem lepší příležitost pro to bude na první letošní veřejné debatě na téma elektronické justice, termín bude brzy i na těchto stránkách.

Igor Krajdl, soudce Okresního soudu v Ostravě připomíná, že cílem reformy není ryze elektronická justice, kde by se jiné než elektronické dokumenty vůbec nevyskytovaly. Zmiňuje také o nebezpečí, která elektronickým dokumentům hrozí. Má také obavu, aby nebyla elektronická soudní podání zneužívána proti soudcům samotným.

Text od našeho čtenáře Jiřího Kráma neúprosně otevírá Pandořinu skříňku. Má vůbec smysl existence soudů v podmínkách, kdy se ztrácejí důkazy ze spisů, důležité listiny nejsou ani očíslovány a neexistuje žádný spisový přehled? Je ale ještě jiný pohled. Mohou snad být pádnější argumenty pro procesní analýzu soudních postupů? Pro nasazení moderních informačních systémů na soudech?

Předseda Obvodního soudu pro Prahu 10 Jan Vyklický nám emailem zaslal komentář k našemu připravovanému projektu a k dalším tématům. Požádali jsme ho o souhlas s publikováním jeho textu, nyní jej můžeme nabídnout také vám, našim čtenářům.

Pan František se na naši redakci obrátil s dotazem, který jistě bude zajímat více čtenářů. Veřejné soudní spisy jse již ve světě dávno používají, proč to tedy nezkusit i u nás? I běžný zákazník takto může posílit svoji pozici a vyjednávací sílu, a to i pro jednání před soudem.