Vláda by měla přijmout zásadní rozhodnutí a zahájit program modernizace justice a policie. Následovaly by procesní analýzy a stanovení cílů. Prostředí moderní justice by bylo odolné proti krádežím dokumentů, manipulacím se spisy i únikům informací. Justice by byla výkonnější, spolehlivější a nepochybně mnohem důvěryhodnější, než je tomu dnes.

Příspěvek prof. Vladimíra Smejkala z konference Budoucnost patří elektronické justici (říjen 2005) uvádíme jako doslovný přepis jeho ústní podoby. Tak jak je na našich stránkách zvykem.

Dobré dopoledne, dámy a pánové, doufám, že vidíte, doufám, že slyšíte.

Abych pouze lehce se představil, bylo řečeno, že jsem v současné době tedy rektorem Vysoké školy finanční a správní v Praze. Kromě toho působím tady v Brně jako profesor na Vysokém učení technickém a jsem členem Legislativní rady vlády. Jsem soudním znalcem a 6 let jsem působil v resortu justice, takže tak trošičku vím, o čem je v této souvislosti řeč.

Co znamená "ejustice"?

O čem budu hovořit? Budu hovořit o tom, co to je nebo co by mohla být elektronická justice. Můžeme říkat módně /ídžastis/ nebo ejustice, podle toho, jestli dáme přednost českému nebo anglickému vyjádření. Ale je potřeba se zamyslet nad tím obsahem, co by elektronická justice měla být nebo spíše, co si pod tím slovem „e-„ představujeme. Ona to vůbec nemusí být jenom elektronická justice, může to být také třeba efektivní justice. To znamená jaká? Předpokládám, že justice je efektivní by měla být krátká délka soudního řízení,  je to velký problém. Měla by být levná, pochopitelně, protože zdroje nejsou neomezené, a měla by být standardně fungující. To považuji já osobně třeba za problém obzvláštní. Protože prostě právo by mělo být i v rozhodovací praxi českých soudů předvídatelné, čemuž bohužel vždy tak není.

Mírný pokrok v mezích zákona

Je to samozřejmě také otázka nejenom toho „e-„ ale je to hodně o „e-„. Znamená to, podle mého názoru, nikoliv nakoupení tisíců a stovek počítačů, které budou vrhnuty na jednotlivá trestní či civilní oddělení soudů, ale je to o změně přístupu, o změně myšlení. Možná je to trošku také generační záležitost, ale myslím si, že ne vždy. Že je to záležitost určité změny myšlení. A abychom mohli hovořit o určité změně v justici, tak musíme říci jedno zásadní ne. Ne kopírování stávajícího stavu. Pokud způsob organizace a řízení soudů, nejenom českých ale obecně evropských, setrvává v podstatě na postupech, které vznikly někdy za doby Rakousko-Uherska a pouze jsou, řekl bych, mírným pokrokem v mezích zákona tu a tam nahrazeny nebo doplněny nějakou moderní informační technologií, tak prostě nemůžeme očekávat zásadní zlom, zásadní pokrok z hlediska efektivního fungování justice. Říkám-li ne, musím něčemu říci ano.

Ano - procesním analýzám!

A já tedy ano říkám tomu, co tady zaznělo, procesní analýza. Tu nikdo nikdy, co já si pamatuji, neudělal. Ale to je málo. Podle mého názoru by na procesní analýzu měl navázat další krok, který technologicky nazvu reinženýringem. Prostě reinženýring fungování justice, jak resortu, tak tedy jednotlivých soudů. Aby došlo skutečně ke změně způsobu práce, aby se tam ta práce posunula od administrování ke skutečnému rozhodování. Problém je, jak toho dosáhnout.

Kardinální otázkou je totiž, jestli by tím reinženýringem neměl projít třeba celý český právní řád. Já říkám s veškerou vážností člověka, který se dlouhá léta zabývá legislativou, že český právní řád je neskutečně složitý. V mnoha případech kasuistický. Já se pak vrátím ještě k různým úpravám, například Občanského soudního řádu. A je zaplevelený různými nesouvisejícími právními úpravami, nepřímými novelami. Je plný špatných a vzájemně si odporujících ustanovení a spoustu právních předpisů prakticky nikdo není schopen, buď vůbec nebo z velké míry, vyložit.

Špatné evropské směrnice

Protože je to důsledek, jak já říkám blbě přeložených blbých směrnic Evropské unie, které k nám byly implementovány do právního řádu „rumunskou“ cestou. To znamená, místo toho, aby někdo konzistentně provedl příslušnou novelu relevantních právních předpisů, tak prostě někdo vzal tento překlad, aniž bych chtěl dále hodnotit kvalitu překladu, kvalitu směrnic a kvalitu Evropské unie, tak vzal tento překlad, nadepsal ho slovy zákon, dolu napsal od kdy bude účinný a tak to vhodil do standardního legislativního procesu.

Výsledkem je to, že i to, co dejme tomu projde tím standardním legislativním procesem, tak potom ještě nesystémově je měněno různými nápady a zásahy jako důsledek něčeho, co já nazývám lidovou poslaneckou tvořivostí. A výsledkem je, že prostě skutečně dnes prakticky bez kvalitního, špičkového, denně aktualizovaného, automatizovaného informačního systému prakticky nikdo není schopen postihnout české právo ve všech vazbách, souvislostech, prováděcích předpisech a tak dále.

A to ještě nemluvím o situaci, že z hlediska ústavního přístupu mají přednost mezinárodní smlouvy, které tedy byly ratifikovány a že se zde ještě promítá, ať již tedy v uvozovkách tvrdé právo Evropských společenství nebo měkké právo Aquis communitaire. Obsahující prostě všechno možné, ba dokonce, jak si troufnu říci, i nemožné. Jinými slovy, opravdu se v tom velice těžko dnes vyznávají i nejtvrdší profesionálové. A bez nějaké fundamentální informační podpory prakticky už to není možné zvládnout.

Reinženýring právníků

Druhá věc je, jestli by tím reinženýringem neměli projít právníci samotní. Teď nemyslím jenom soudce, teď myslím všechny subjekty, které se účastní nějakým způsobem různých procesů, zejména tedy v justici. Je to otázka tedy přístupu k právu, nakládání s právem, super super pozitivistické přístupy, mnohdy alibistické, mnohdy velice formální. A znovu říkám, neberte to jako útok na soudce, to platí pro advokáty, notáře, exekutory, pro všechny. Je to samozřejmě také záležitost výuky, protože způsob, jakým se učí právo prakticky na všech, tedy na těch několika málo právnických fakultách, skutečně se domnívám, že není asi ten nejsprávnější. A daleko kvalitněji než já se těmito otázkami například zabýval doktor Bobek na stránkách Právních rozhledů a v této oblasti se plně odkazuji na jeho teze, se kterými se plně ztotožňuji.

Čili otázka je, znovu se vracím, reinženýring by se asi neměl týkat toho, jestli někam zapojíme jeden nebo dva počítače, ale toho, jakým směrem tedy kráčí český právní řád a jak s ním nakládat. Pravda je, podívám-li se na návrh Občanského zákoníku, který má 2505 paragrafů, tak zachovávám střízlivou skepsi.

Elektronická justice

Pod tím éčkem si můžeme představit, kromě efektivní justice, také elektronickou justici. Nebo respektive, abych byl zcela přesný, resort ministerstva spravedlnosti, což samozřejmě nejsou jenom zdaleka jen soudy. Je to záležitost státních zastupitelství, Vězeňské služby, Probační a mediační služby, je to záležitost vzdělávání, Justiční akademie, výzkumného Institutu pro Kriminologii a sociální prevenci, agendy znalců a tlumočníků a prostě takových činností, které všechny patří do resortu spravedlnosti.

A z tohoto pohledu se musíme podívat, co by se mělo nebo dalo nebo nemělo odehrávat z hlediska elektronizace v tomto resortu. Přičemž já se domnívám, že bychom to měli určitým způsobem pracovně rozčlenit na vnitřní činnost, to znamená to, co patří do oblasti organizace a řízení, a do oblasti podpory hlavní činnosti.

Soustřeďme se na hlavní úkol

Hlavní činnost je soudit, tak ji podporujme. A vnější činnost, což je otázka komunikace vně resortu, získávání informací a tak dále. Co se týká té vnitřní činnosti, tak samozřejmě je to oblast řízení resortu, správa soudů a plnění dalších úkolů veřejné správy, za které nějakým způsobem odpovídá justice. Tady dejme tomu se pokročilo. Obchodní rejstřík nějakým kulhavým krokem prostě směřuje k elektronickému fungování. Fakt je ten, že o sbírce listin v rámci Obchodního rejstříku se nám může v elektronické podobě jenom zdát, protože pokud tam přistoupíte, tak se dočtete, že to zpracováno nebylo. O další záležitosti, to je takzvané zrychlení zápisů pomocí formulářů, k tomu se ještě dostanu.

Rejstřík trestů by mohl být předlohou pro přestupkový rejstřík

Máme tady velice kvalitní a velice dobře fungující Rejstřík trestů, který by se mohl stát, pokud budou vyřešeny různé animozity mezi resorty, i kostrou nebo podkladem pro budoucí fungování rejstříku přestupkového. A tak dále. Prostě tato oblast nějakým způsobem funguje.

Ale nemyslím si, že informační systém, který bude přidělovat tužky a toaletní papír v resortu spravedlnosti, je to hlavní, co resort potřebuje. Resort potřebuje podporu hlavní činnosti, čili jak už jsem říkal, souzení. Soud má soudit a ne se starat o autoprovoz, o to, jestli mu zatéká střechou nebo o to, jestli má dostatek zapisovatelek. Bohužel je mi jasné, že předseda soudu se většinou zabývá i otázkou, jestli má dostatek zapisovatelek. Tak.

Plně elektronický oběh dokumentů

Podpora souzení zase znamená několik oblastí. Znamená to, dejme tomu zpočátku, podporu základních informačních nástrojů, tak jak jsou popsány dnes třeba v kancelářském rádu, či různé rejstříky, seznamy napadlých věci a tak dále a tak dále. Ale tady se pohybujeme právě v té náhradě toho papíru počítačem pouze v měřítku jedna ku jedné. A i když je to užitečné a i když nepochybně kolega Martaus a jiní udělali v tom velké množství práce, tak prostě je to pouze nahrazování toho standardního postupu jiným nástrojem. Dobře, nebudu zatloukat hřebík kladivem, ale vezmu si na to kladivo pneumatické. Ale pořád budu zatloukat hřebík. Asi to není to, s čím bychom se měli spokojit. My se potřebujeme dostat do momentu koncového, kterým je plně elektronický oběh dokumentů.

A druhá oblast je získávání podkladových informací pro rozhodování soudů. To znamená, aby ten soudce byl schopen kvalitně rozhodnout, potřebuje k tomu informace věcné, o té vlastní věci a informace o věcech souvisejících, mimochodem je také problém propojení soustavy soudů tak, aby soudce věděl, že třeba v té dané trestní věci probíhá nějaké jiné líčení s tím stejným obžalovaným. Nebo proběhlo nebo dokonce existuje už nějaký jiný pravomocný rozsudek jiného soudu a tak dále. To jsou pořád kardinální problémy.

A samozřejmě je to otázka pro získávání informací pro rozhodování soudů i právních. Čili to je otázka mít zdroj, který nám pomůže sjednotit judikaturu, rovněž se o tom ještě podrobněji zmíním.

Propojit informační systémy policie, státních zastupitelství i soudů

V oblasti vnější je to samozřejmě komunikace s jinými orgány veřejné moci. Tady v současné době, bohužel před dobou na můj vkus dlouhou, nevím, kde se to zadrhlo, připravilo Ministerstvo informatiky zákon o sdílení informací v informačních systémech veřejné správy. Ať už to bude tento zákon nebo nějaký jiný zvláštní zákon, je prostě nezbytné, aby došlo k funkčnímu propojení například v oblasti trestního řízení, tedy od policie ČR a státních zastupitelství až tedy po ten soud.

A druhá věc je z hlediska té vnější komunikace zveřejňování informací o činnosti soudů prostřednictvím dálkového přístupu. Já si dovedu představit dokonce takovou komunikaci s účastníky, jejíž součástí bude možnost se i přesvědčit v jakém stavu řízení konkrétní je. Typicky v obchodně právní záležitostech by to bylo asi velice vítáno.

Katastrální registr - úspěšný vzor

Kdo máte zkušenosti s Katastrem nemovitostí, tak víte, že na katastru dnes se můžete podívat, kdy jste podali tu věc, v jakém je stavu a tak dále. Výrazně to snížilo i korupční prostředí a samozřejmě to přispělo k nějakému přijatelnému chápání tohoto řízení, které jinak je zatíženo také neskutečnými průtahy. Protože vidím-li, že denní nápad v katastru v Praze je prostě sto věcí, tak prostě asi jsem schopen lépe pochopit, proč ta konkrétní věc není vyřízena v době, kterou ukládá zákon. Než když vidím, že existuje katastr, kde existuje jedna věc a je vyřízena zhruba za stejnou dobu jako tam, kde je jich napadlých sto.

Publikování soudních rozhodnutí na webu

Zmiňoval jsem se o elektronické komunikaci s účastníky. Samozřejmě otázka celého toho procesu či podání, čili vlastně výkon toho souzení až po publikaci rozhodnutí v elektronické podobě, to je záležitost i toho reinženýringu. A zmiňoval jsem se o tom vytváření jednotné databáze. Protože samozřejmě to sjednocování rozhodovací praxe soudů, prostřednictvím skutečně jednotné databáze má význam nejenom z hlediska soudů samých, ale má samozřejmě význam z hlediska veřejnosti. Protože i veřejnost, tím že bude mít k dispozici databázi, kde se bude nacházet, řeknu ne veškerá, dejme tomu, ale ta podstatná judikatura, tak zase bude pro ni ten předpokládaný výsledek nebo informovanost o stavu platného práva u nás, tedy jeho součástí jsou i rozhodnutí soudů, daleko přístupnější.

Řízení vztahů s justičními zákazníky

Jak už jsem říkal, elektronická podpora soudů by se neměla soustřeďovat na organizaci a řízení soudů, byť je to důležité, anebo na evidenci papíru nebo autoprovoz. Ale zajímavá by byla záležitost takových podkladů, to co třeba z oblasti obchodní známe jako CRM (Customer relationship management) - řízení vztahů se zákazníky. Kde součástí toho dostupného softwaru nebo dostupných různých metod, například pro analýzu dat - data mining je i vyhodnocování informací o zákaznících.

Metriky pro hodnocení soudců

Já si dovedu představit, že by informační systém, týkající se tedy ne souzení, ale té organizace a řízení činnosti soudů, čili organizace a řízení i souzení, obsahoval v sobě například možnosti signalizace problémů, například ve fungování konkrétního soudce. Dokonce si dovedu představit, doufám, že mě tady nepůjdou utlouct, alespoň ne na veřejnosti , metriky pro hodnocení soudců. To znamená, že budou definovány nějaké metriky, které umožňují například předsedovi soudu signalizovat, tady tyto metriky tento konkrétní soudce nedodržuje nebo naopak překračuje nebo podobně. A může to založit nějaký proces v rámci fungování řízení soudů ze strany toho jeho představitele.

Co se týká judikatury, já už jsem se tady zmiňoval, že nějaká databáze neexistuje. Existují samozřejmě soukromé projekty, velice úspěšné, ať už je to ASPI nebo Lexdata. Samozřejmě ten, kdo s tím pracuje, ví o čem mluvím. Jsou to soukromé projekty, mnohdy vázané na to, kde kdo má jaké kamarády, k jakým informacím se dostane. Otázkou je, jestli by třeba neměla justice k tomuto zaujmout nějaké zásadnější stanovisko. A samozřejmě do té elektronické podpory, po té stránce věcné, patří i ty již zmíněné přístupy do IS veřejné správy. Ale to je věc asi nejvíce diskutovaná, tím se nechci podrobněji zabývat.

Dálkový přístup k soudním spisům i pro veřejnost

Jak už jsem říkal, chybí nám informační systém o aktuálním stavu právního řádu, který by byl veřejně dostupný. Naopak musíme pochválit justici za to, že existuje portál, který alespoň nějakým způsobem reflektuje činnost resortu vůči veřejnosti. Já myslím, že kdo znáte web www.justice.cz, že se výrazně za ta léta změnil a proměnil k lepšímu.

Ale, vracím se k těm tématům, otázka sledování řízení a samozřejmě budeme-li mít elektronický oběh dokumentů, já, jako správný cíl vidím, aby ten účastník řízení nemusel chodit na soud, ale aby mohl kdykoliv ze svého počítače přistoupit kdykoli do svého spisu, vedeného ve formátu PDF. A, soudci se nemusí bát, dostatečně zabezpečeným způsobem nahlédl do spisu. Aniž by musel opouštět kancelář státního zástupce nebo advokáta. Nechci se pouštět do diskuze také o uveřejňování rozhodnutí, zda anonymizované, proč ne, jaké jsou kontinentální tradice a jaké americké tradice a tak dále. To přísluší povolanějším.

Plnohodnotná duální komunikace

Vraťme se k tomu, jak by měly vypadat právní normy, protože pan generální ředitel Devát se o tom zmínil, že legislativa ne vždy je ideální a tak dál. Bohužel musím říci, že legislativa není ideální. My potřebujeme ve všech právních předpisech, zejména tedy veřejnoprávních, plnohodnotnou formu duální komunikace, čili tak, aby skutečně dokument v podobě listiny a dokument elektronický byly rovnocenné a plnohodnotné.

Dokonce si dnes troufnu říci, že bychom se měli snažit o to, aby na prvním místě vždy byl ten proces nebo ten dokument nebo ten důkaz elektronický. Já za těch zhruba asi 6 let, co působím nejprve tedy v komisích a nyní v Legislativní radě vlády jako takové, tak s několika dalšími kolegy podobného zaměření se snažíme vykonávat trvalý tlak na zejména tedy novou legislativu. Aby skutečně ta rovnocennost existovala a aby se nezapomínalo na to, nebo dokonce aby volbou nevhodných termínů, terminologie, prostě bude-li tam uvedeno listina, tak to nikdy nezprocesníte v elektronické podobě, ale bude-li tam uvedeno dokument, tak ten může být nepochybně papírový i elektronický. Tak se snažíme, aby legislativní proces vyústil do té duální podoby možných procesních úkonů.

Iniciativa je znehodnocována

Bohužel, z pozice řekl bych nadpoloviční většiny jednotlivých resortů je ten tlak i iniciativa konkrétního navrhovatele právního předpisu dehonestována. Buď už v rámci té lidové poslanecké tvořivosti, kde většinou neúmyslně je použit termín, který je technologicky závislý a znemožní nám potom tu komunikaci v elektronické podobě a nebo, chtěl bych vám to třeba ukázat na principu zákona o pozemních komunikacích. Tam jsme sice donutili ministerstvo dopravy, aby umožnilo podat žádost o vydání řidičského průkazu elektronicky, podepsanou elektronickým podpisem. Ovšem protože k tomu byli donuceni, tak samozřejmě zvolili cestu zřejmě, a nevěřím, že to bylo jen přehlédnutí, zvolili cestu takovou, že neupravili další ustanovení toho zákona.

Takže sice můžete požádat o ŘP v elektronické podobě, ale k tomu musíte předložit 5 příloh v podobě listinné, takže výsledný efekt je ten, jak jsem si i ověřil, že vlastně není možno požádat o vydání ŘP elektronicky. Takže asi někde je problém.

O elektronických soudních podáních - civilní věci

Dalším takovým tristním případem je elektronické podání. To, co se stalo v občanském soudním řádu, kde v rámci neskutečných kasuistických úprav, kdy už tam chybí jen to, aby tam bylo napsáno, že obálka se zalepuje tak, že se jazykem nasliní záložka a olizuje se zleva doprava, tak v rámci těchto neskutečných kasuistických úprav byla novela o.s.ř. provedená Zákonem o elektronickém podpisu zcela zlikvidována. Takže i podání, učiněné elektronicky, podepsané zaručeným elektronickým podpisem ve stávajícím znění o.s.ř. musíte doplňovat v listinné podobě… (mezera v záznamu)… by nejen tedy fungování, ale zjednodušil by přístupnost práva jednotlivým tedy recipientům.

E-spisy, e-právo, e-podatelny

Jako dva vůbec nejaktuálnější problémy já dnes vidím tyto. Elektronické spisy a jejich zpřístupňování. A to, co bych nazval tedy E-friendly právo a to jak veřejné, tak soukromé. Co se týká těch elektronických spisů, tak současné izolované kroky nevedou k cíli. Stál jsem za tím, že vláda vydala nařízení, kterým uložila všem orgánům veřejné moci zavést elektronické podatelny.

Pokud fungují a to slovo pokud, tak elektronická podatelna je dnes obvykle prvním ale také posledním místem elektronického zpracování dokumentů. Protože v elektronické podatelně se to nakonec stejně vytiskne a ocitne se to v tom klasickém spisu, který koluje tím orgánem veřejné moci, například soudem. Justice má hlubokou nedůvěru v jiný než papírový nosič. I v případech konkrétních soudních jsem se setkal s tím, že ten soudce, jakmile má nějaký důkaz v elektronické podobě, přistupuje k němu krajně nedůvěřivě s krajním odporem.

Hluboká nedůvěra k novinkám

A dokonce jednou jsem byl vykázán od soudu s mým návrhem na prozkoumání elektronického nosiče s tím, že pouze soud zdržuji. Udělejte si závěr sami. Hluboká nedůvěra je záležitost atmosféry resortu. Já řeknu například poté, co byl schválen zákon o elektronickém podpisu, tak velkým odpůrcem elektronického podpisu bylo ministerstvo financí. X-krát jsme tam jednali, snažili jsme se vysvětlit, že elektronický podpis je přínosem. Pak došlo k personální změně, spočívající v tom, že jistý právník na podstatném nějakém místě v nějakém věku těsně před stovkou umřel a náhle Ministerstvo financí, možná nejenom díky tomu, výrazně změnilo svůj přístup. A dneska je Ministerstvo financí jedním z apoštolů elektronické komunikace vůbec u nás. Čili je to možné generační záležitost. Je to možná osobní záležitost, nevím.

Ale vrátím se k těm soudům. Se vší vážností říkám, že smysl má komplexní oběh dokumentů výlučně v elektronické podobě. Mám pro to řadu důvodů. Listiny jsou dražší, jsou neekologické, jsou samozřejmě daleko méně bezpečné proti padělání. Se vší vážností danou mými zkušenostmi a mými vědomostmi v oblasti elektronických dokumentů a elektronického podpisu, dokument opatřený elektronickým podpisem nelze padělat. Listinu lze padělat vždycky. Samozřejmě listiny jsou snadněji zničitelné.

Elektronické soudní spisy - mnohem bezpečnější

Nechci připomínat zrovna utopenou spisovnu Městského soudu v době povodní v Praze, ale mohou to být také třeba hlodavci. Dokud nebudeme mít justiční kočky, to znamená na každém soudu bude přidělená kočka nebo kocour, která bude mít na starosti ochranu spisovny před hlodavci, tak musíme počítat s tím, že může také směnku sežrat krysa. V elektronické podobě krysa směnku nesežere. A samozřejmě listiny jsou ztratitelné. Vyndat listinu ze spisu je velice jednoduché. Jsou odcizitelné, čili ať už ta manipulace byla úmyslná nebo neúmyslná a samozřejmě hůře se s nimi manipuluje. Protože zkuste hledat papír v nějakém spisu. Kdo jste někdy založili nějaký spis do jiného spisu, víte o čem mluvím. Přesto u nás setrvávají listiny, jako jediný údajně vhodný nosič pro správní a soudní řízení. Je tomu opravdu tak?

Mohou-li být elektronické nosiče v Sao Paolu, mohou-li být elektronické nosiče v Malajsii, jak jsem viděl já, mohou-li být elektronické nosiče v Izraeli, proč nemohou být v České republice? Myslím si, že se musí změnit myšlení lidí ale také trošku přístup výrobců a poskytovatelů služeb. To znamená, aby se více snažili ty psychologické bariéry, které zřejmě asi budou přetrvávat, prolamovat dříve, než začnou tu svoji technologii rozbalovat a ukazovat, jak je to krásné.

Proti krádežím a manipulacím v soudních spisech

Elektronický spis poskytuje přitom nepopiratelné výhody. Jak už říkám, je-li opatřen elektronickým podpisem, zejména tedy zaručeným elektronickým podpisem, kdo znáte zákon o elektronickém podpisu, víte o čem mluvím, doufám, že všichni. Nebo pokud jsou opatřeny dokonce časovým razítkem, které se u nás dostalo do zákona o elektronickém podpisu, což je výrazný posun oproti třeba všem zemím Evropské unie, tak prostě ta ochrana proti padělání je stoprocentní.

Můžete mít kolik chcete bezpečnostních kopií, můžete mít uloženou tu kopii v bunkru, zakopaném někde na Moravě a máte jistotu, že i kdyby pachatel zapálil celý soud, tak kdykoli ten spis obnovíte jedna ku jedné. A ne nějakou, obvykle na hranicích možnosti a nemožnosti, rekonstrukcí spisu. Elektronický spis nezaložíte do jiného a nemůžete ho ani odcizit. Samozřejmě bez problému jej zpřístupníte, a to i na dálku, bez problémů v něm vyhledáváte.

Vždyť je to strašné

A jak jsem řekl, představuje to značnou úsporu nákladů a přírody. Současná varianta je přesně opačná, vše je na papíru, elektronické dokumenty jsou zprocesněny vytisknutím na papír. Kolují originální spisy a pokud dojde ke ztrátě spisu, tak potom může dojít i k tomu, že není možné vůbec řízení ukončit. Žádoucí varianta je, aby vše, co vznikne elektronicky, což dnes je většina dokumentů, já neznám advokáta, který by ještě psal na psacím stroji... Možná ano, ale s takovými nekamarádím, ale už jich je asi hodně málo. Tak co se stane, napíše podání, pak ho donese na soud a soud potom to podání přepisuje do rozsudku zase tupě z toho papíru, zase na počítač, aby ho opět vytiskl na papíře. Vždyť je to strašné!

Soudní spis ve formátu PDF

Domnívám se, že tedy vše, co vznikne elektronicky, by mělo být podáváno a šířeno elektronicky a naopak, pokud by se tam ještě tedy objevil listinný dokument, tak bude zprocesněn oskenováním. A jak už jsem říkal, bude pak spis PDF a bude prostě kolovat v této elektronické podobě. My jsme na jedné z těch akcí hodně dávno s panem Kolajou vlastně nechávali si zjistit časy a náročnosti na oskenování jednoho průměrně náročného spisu a je to záležitost prostě minuty, maximálně desítky minut. Čili zcela jistě je to možné. Soudní spis, ta technologie to umožňuje dnes. Oskenovat a udělat z něho elektronickou podobu.

Klíčové usnesení vlády bude nezbytné

Takže možná je to záležitost nějakého meritorního rozhodnutí. Ptáme-li se, jak začít, tak se domnívám, že by měla být asi zhotovena nějaká prováděcí studie na základě rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti, jestli tedy jít nebo nejít do elektronizace justičních dokumentů. Potom bude nezbytné asi klíčové rozhodnutí vlády, protože toto se domnívám, že by byla akce takového rozměru, že by pravděpodobně měla o ní rozhodnout vláda usnesením a měla by na to být vyčleněna samostatná položka rozpočtu.

Pak bude nutno pochopitelně tuto věc řešit jako veřejnou zakázku s veškerou skepsí, kterou mám vůči veřejným zakázkám a procesům s tím spojených. Ale aby bylo vyhověno zákonům, tak zřejmě jiná cesta nepovede. Ale to už naštěstí není moje starost. Součástí tohoto procesu by měl tedy být nějaký projekt, jak se změní organizace a řízení resortu a samozřejmě bude muset dojít k relevantním úpravám právního řádu a prováděcích předpisů a případně prováděcích předpisů resortu spravedlnosti.

Skenujme pouze živé věci

Vytvoření technických podmínek na soudech dnes z hlediska nákladů na technologie není záležitost, která by byla tak likvidační. Domnívám se, že takový rám na prohlídku, zda nechodím s kulometem na Městský soud v Praze, tak je zcela jistě náročnější než vybavení skenovacího pracoviště. A pokud budeme postupovat rozumně, tak se uplatní zásada, že se bude skenovat pouze ten list, který někdo vezme do ruky, tedy ten, se kterým se bude pracovat. Takže bude vytvářena ta elektronická databáze dozadu i dopředu. Spis, který je vyřízený a nikdo ho nevezme do ruky není potřeba skenovat. Ale pokud prostě dojde k něčemu jako je obnova řízení, tak asi i takovýto spis by se měl zelektronizovat.

Zásadní rozhodnutí

Co říci závěrem? Musíme začít ihned! Podle mého názoru není možné otálet, není možné si myslet, že efektivní a elektronickou justici vyřešíme tím, že budeme kupovat počítače a nebudeme zkoumat, co se na nich bude dělat. Proto se vracím k tomu, co tady zaznělo na začátku, je třeba začít hned. Je třeba začít procesní analýzou, ale je třeba také začít nějakým meritorním rozhodnutím špičky resortu, která řekne ano, měli bychom tedy skutečně opustit husí brk, posejpátko a papír a začít elektronizovat justiční spisy. Toto bych považoval za takový zásadní přelom, který by nám umožnil něco udělat s justicí tak, aby byla efektivní a aby možná fungovala za pár let výrazně lépe.

Takže dámy a pánové já vám děkuji za pozornost a doufám, že v následujících vystoupeních se dozvíme o tom, jak tedy justice začít lépe hodlá. Děkuji vám a přeji hezké dopoledne!

David Kolaja, moderátor
Pane profesore děkuji za příspěvek. Já bych k němu měl možná takovou poznámku.

Nejdůležitější soud již přijímá elektronická podání

Byla zde řeč o tom, že české soudy někdy nepřijímají ta elektronická podání. My už jsme o tom jednou hovořili. Já bych zde chtěl zmínit praxi jednoho důležitého českého soudu, a sice Ústavního soudu. Ústavní soud běžně přijímá elektronická podání výhradně v této podobě a pokud máme vyjádření Ústavního soudu k této problematice, tak z toho vyjádření vyplývá, že tato možnost nebo respektive tento způsob práce by se měl týkat i ostatních obecných českých soudů.

Je možná problém v tom, že zatím chybí určitý precedent, určitý případ, který by eventuálně přes nějaké ty počáteční těžkosti se dostal až k Ústavnímu soudu, aby Ústavní soudu interpretoval současnou legislativu. Aby rozhodl, zda je nebo není tento způsob možný. Zatím z těch informací, které máme, vyplývá, že to možné je.

Je mezi námi mezi vámi spousta informatiků z českých soudů, možná si pamatujete, že jsme dělali takový průzkum na obecných soudech. Jak české soudy přijímají elektronický podání. A i z tohoto průzkumu vyplynulo, že desítky procent českých soudů s tímto podáním výhradním v elektronické podobě mají svoje zkušenosti a že toto výhradní elektronické podání je možné i u obecných soudů

Můžu k tomu něco poznamenat?

Samozřejmě.

Systémový přístup

Víte ale, vy jste organizátor a hlavní osoba zde. Ale já vám budu lehce oponovat, protože vy to podáváte jako stylem, kdyby hlavní vítězství bylo, že budeme moci elektronicky podávat. Ale to je přesně v rozporu s tím, co jsem říkal, hlavní vítězství není v tom, že budeme elektronicky podávat. Hlavní vítězství bude v tom, že celý soud bude fungovat elektronicky.

Ústavní soud čeká na elektronická podání

David Kolaja, moderátor
To samozřejmě máte pravdu. Proti tomu nemohu říct nic. Ale pokud jsem hovořili s techniky Ústavního soudu, respektive s administrativou ÚS, oni se na to dívají pohledem v podstatě… také ekonomickým, by se dalo říci. A jsou připraveni vybudovat si ten systém na soudu tak, aby se ta podání mohla zpracovávat. Je to jenom otázka čistě množství těch elektronických podání.

Očekávají, že se to množství podání zvýší v dohledné době, aby od určitého bodu se jim pravděpodobně bude tedy tento způsob jevit jako nezbytný a potom jsou připraveni tento software nebo takovou aplikaci vybudovat. To znamená, že skončí ta současná praxe, kdy se ta elektronická podání stejně tisknout. Takže to samozřejmě máte pravdu.

Možná ještě máte pravdu, že samozřejmě nás zákazníky české justice, zajímá to, jedna důležitá okolnost: Pokud já třeba, pokud hovořím takto příkladem, podám podání na soud, tak je pro mě nesmírně důležité, abych se mohl vrátit k tomu konkrétnímu podání, k té konkrétní etapě do minulosti, protože pokud dojde k nějakých pochybnostem o vyřizování toho podání, tak za současné situace je ten návrat do toho konkrétního stavu, jak přesně to podání vypadalo, velice problematický.

Více transparentnosti

Kdežto s využitím těch elektronických forem, tam se samozřejmě dá přijít na to, jaký byl vstup na soud, jestli byl dostatečně kvalitní, jestli tam byly všechny důkazy, tak jako měly být. A kdo případně nese odpovědnost za to, že to podání dopadlo tedy jinak, než se dalo očekávat, že třeba například došlo k nějaké ztrátě listiny a podobně. To si myslím, že ze zákaznického pohledu je nesmírně důležitý prvek.

A mluvil o tom i trošku v obecné rovině pan místopředseda Ústavního soudu pan profesor Pavel Hollander, který říkal, že ve chvíli, kdy česká justice bude brát práva každého individuálního občana opravdu vážně, tak dojde k prudké modernizaci celé české justice, všech systémů na soudech. To si myslím, pane profesore, že navazuje na to, o čem jste hovořil vy.

Já bych možná ještě řekl, že byla zde řeč o proaktivním řízení případů na soudech pomocí těch dálkových prostředků, internetu, webových stránek… Hlavní síla, která stojí v pozadí jsou jednak zákazníci české justice obecně, ale kupodivu, možná pro někoho, velmi aktivní jsou v této souvislosti sami soudci. A zmínil bych zde minimálně alespoň dva příklady mě napadají. Byl jsem loni na sjezdu Soudcovské unie v Jindřichově Hradci.

Evropské standardy - rozsudky se jmény na webu

A tam právě soudci navrhovali, pan prezident Soudcovské unie, pan Jaromír Jirsa, aby všechny rozsudky všech českých soudů byly veřejnosti k dispozici online. To znamená v elektronické podobě na internetu, včetně té praxe, která je obvyklá na území Evropské unie, ať již na Evropského soudním dvoře v Lucemburku nebo u soudu pro lidská práva ve Štrasburku.

A totiž takovou, že každý ten soudní případ má ve svém označení název nebo jméno těch soudních strach. Že je vidět, kdo proti komu se soudí. Včetně této praxe, takový byl návrh Soudcovské unie, pana magistra Jirsy. Dokonce ta jejich iniciativa šla tak daleko a týká se poměrně velmi sledované problematiky. Ten další bod, o kterém vám chci říci.

Týká se to třeba i kárných řízení se soudci. A padl tam návrh na plénu Soudcovské unie, že by měla být i tato kárná jednání sledována online. To znamená ta oznámení o tom, který soudce je navržen na kárné řízení a jak to kárné řízení probíhá, že by mělo být také možné vysledovat prostřednictvím webových stránek. Takže potud taková poznámka.

Přístí díl invexového seriálu se bude věnovat problematice Obchodního rejstříku a možností formulářových podání. Na problematiku se podíváme očima Moniky Vackové, místopředsedkyní Městského soudu v Praze, která má Obchodní řejstřík na starosti.