Text od našeho čtenáře Jiřího Kráma neúprosně otevírá Pandořinu skříňku. Má vůbec smysl existence soudů v podmínkách, kdy se ztrácejí důkazy ze spisů, důležité listiny nejsou ani očíslovány a neexistuje žádný spisový přehled? Je ale ještě jiný pohled. Mohou snad být pádnější argumenty pro procesní analýzu soudních postupů? Pro nasazení moderních informačních systémů na soudech?

K dopisu Jiřího Kráma

Úvodem dopisu popisuje Jiří Krám přežívající praktiky, se kterými se na stánkách Ejustice.cz nesetkáváme zdaleka poprvé. Je smutnou pravdou, že mnozí soudci ještě dnes nezákonně brání občanům přítomným v soudních síních pořídit si zvukový záznam jednání soudu. A to přesto, že soudce o povolení nebo nepovolení takového záznamu za běžné situace vůbec nemá právo rozhodovat.

Druhý okruh problémů je ještě závažnější. Soudce se ve svém rozhodování vždy opírá o důkazy, které jsou uloženy v soudním spisu. Jakákoli nezákonná manipulace s obsahem spisu může mít devastující vliv na výsledek celého soudního řízení.

Dopis pana Kráma nám jen potvrzuje to, co již sledujeme dlouhou dobu. Klasické papírové soudní spisy nelze prakticky uchránit před krádežemi a ztrátami přímo v soudních spisovnách. A také to, že nezákonné zásahy a krádeže dokumentů ze spisů jsou mnohem častější než se obecná veřejnost domnívá.

Text dopisu pana Jiřího Kráma:

Opět nezákonný zákaz zvukové nahrávky na soudu

Přeji dobrý den,
navazuji na naše setkaní na chodbě a na jednání Vrchního soudu v Praze na konci listopadu 2004 ve věci kárné žaloby na liknavost soudkyně. Tehdy bylo nápisem na zdi a soudkyní zakázáno pořizovat zvukové nahrávky a Vy jste tehdy šel podat stížnost a nepustili Vás poté na jednání.

V této věci jsem podal písemnou stížnost JUDr. Fořtovi a nyní jsem dostal písemnou odpověď. Podle Vrchního soudu nikdo nepochybil a vše bylo prý v pořádku! Pokud máte o písemné vyjádření soudu ke zjevným nezákonnostem, kdy je ovšem údajně všechno v pořádku, zájem tak odepište.

Vykrádání soudních spisů

Jinak sám jsem se ve své opatrovnické kauze setkal s tím, že se u soudu nedodržují základní principy evidence spisu a s jeho manipulací. Ve spise nejsou některé strany číslované, jiné mají čísel několik a u dalších stran je zase u čísel doplněno písemné rozlišení (a,b,c,..) a schází také obsah spisu. Už jsem zjistil, ze nejméně dvě důležité strany vyjádření třetí osoby schází.

Co s tím mohu dělat, když i místopředsedkyně soudu odmítla zadokumentovat stav spisu a do písemného zápisu mé stížnosti odmítla napsat to, co jsem uváděl a požadoval svědecké zadokumentovaní spisu, v jaké podobě mi byl soudem předložen? Děkuji za odpověď.

S pozdravem Jiří Krám,v.r. Hradec Králové

Odpověď Ejustice.cz:

Nahrávky

Dobrý den pane Kráme,
vaše téma považujeme za velmi závažné. Proto je také naše odpověď poněkud delší než obvykle. Tedy právě proto, že svými náměty dle našeho názoru míříte přímo k jádru problémů v české justici.

Děkujeme především za váš dopis. Zcela jistě bychom měli zájem o reakci Vrchního soudu v Praze na vaši stížnost. Budeme rádi, pokud nám ji pošlete a budeme ji publikovat na stránkách Ejustice. O postupu Vrchního soudu jsme již psali a také společně s televizí Prima připravili reportáž "Soudy klamou lidi".

Obojí můžete vidět v článku na tomto odkazu (včetně záznamu TV reportáže). Váš dopis jen dokazuje, že úsilí o změnu stavu, musí být dlouhodobé a intenzivní tak, aby nezákonné zákazy nahrávek skutečně přestaly.

V tomto směru mám i dobrou zprávu. Podařilo se nám získat podporu delegátů sněmu Soudcovské unie ČR, který se konal na podzim loňského roku v Jindřichově Hradci. Na problém jsme je upozornili ve vystoupení přímo na jednání jejich pléna. Požádali jsme soudce, aby nám pomohli prosadit v praxi ustanovení zákona a odstranit nezákonné zákazy ze soudní praxe. Což by jistě velmi posílilo důvěru mezi soudci a obecnou veřejností.

Důležité je, že soudci naši výzvu přijali kladně. Prezident Soudcovské unie Jaromír Jirsa vyzval přítomné soudce (cca 150), aby se zasadili na svých soudech o zjednání nápravy a otevření justice v tomto smyslu veřejnosti.

Obrazový záznam soudních jednání by měl být povinný

Jinak osobně si myslím, že soud by měl úředně a povinně zaznamenávat všechna soudní jednání na kvalitní audiozáznam. Dokonce si myslím, že totéž by mělo platit i v případě videozáznamů. Měly by být povinné ve všech typech soudních řízení. Jako třeba ve Španělsku. Vím také, že o něčem podobném se uvažuje u sousedů na Slovensku.

Navíc dnes lze takové záznamy pořizovat a archivovat velmi levně, zejména když porovnáte cenu s předmětem vlastního soudního řízení. Audio a video nahrávky by měly být součástí elektronických soudních spisů. Zatím je tomu tak na jediném místě v české justici, tento postup dnes již uplatňuje Policie ČR v rámci svého pilotního projektu v trestním řízení v regionu města Brna.

Důvod našeho snažení je velmi jednoduchý, samo sporné řízení, jak už vyplývá z jeho názvu, přináší spory soudních stran. Ale nejen stran. Přestože soud by měl vystupovat jako nestranný rozhodce, nejsou nijak vzácné případy, kdy tomu tak není. A právě věrné záznamy celého jednání by mohly znamenat dramatický obrat.

Vždyť jak jinak dokázat férovost či neférovost soudního řízení v případě pochybností než posouzením obrazového a zvukového záznamu? Kvalitní soudci by tak v krátké době nepochybně ve společnosti získali kredit a důvěru.

Krádeže v soudních spisech

Druhý problém, který popisujete, je podle mého názoru ještě mnohem vážnější. Papírové spisy se na soudech fyzicky uhlídat vůbec podle mého názoru nedají. Soudy na to nemají ani dostatek zaměstnanců. Pro stávající pracovníky v kancelářích jistě musí být velmi stresující, když vyřizují svou běžnou agendu a ještě musí uhlídat třeba i několik účastníků řízení, kteří studují spisy.

Navíc víme taky o situacích, které jsou celkem běžné, kdy účastníci řízení byli třeba desítky minut se spisem v místnosti zcela sami a bez jakéhokoli dozoru. V těchto kancelářích nejsou vůbec žádné bezpečnostní kamery nebo jiná technika. Tuto zkušenost máme konkrétně s Obvodním soudem pro Prahu 4. Tamní pracovníci soudu návštěvu kanceláře a prohlídku spisu účastníkem dokonce ani nezaznamenali do spisu!

I když váš případ neznám a viděli jsme se velmi krátce před několika měsíci, vím, že to o čem píšete, je zcela reálná představa. Že to takto na některých našich soudech zkrátka je. Vlastně stačí číst noviny a sledovat televizi. A člověk jen žasne, kolik soudních případů končí do ztracena, protože se během vyšetřování prostě nějak záhadně ztratily zrovna ty nejcennější dokumenty. Nebo i naopak - do spisu přibylo množství listin, které tam dříve nebyly.

Musím vám také říci, že soudci často sami připouštějí, ovšem zatím jen při soukromých hovorech a s podmínkou zachování anonymity, že s takovými jevy mají osobní zkušenosti. A nakonec není až zas tak vzácná situace, kdy se ztratí celý soudní spis!

Jak se bránit?

Dobře poradit je zde obtížné. Hlavně proto, že situace má kromě technického nebo organizačního hlediska také psychologický rozměr. A ten je nesmírně silný a často také rozhodující.

Situace vypadá často následovně: Protože jste se v životě dostal do situace, kterou nemáte možnost sám vyřešit, obrátil jste se na specializované instituce - soudy, které si Česká republika právě pro tento účel, poskytování veřejných soudních služeb, založila a financuje je.

Dal jste soudům důvěru a veškeré argumenty a důkazy, které jste shromáždil ve prospěch vašeho pohledu na věc sporu. Nyní ovšem nastává dramatický zvrat. Soud se v tomto případě nechová podle vašeho očekávání jako nezávislá instituce. Nedokáže zajistit bezpečnost vašich, pro spor určitě a možná i pro vás osobně životně důležitých dokumentů.

A aby toho nebylo málo, konkrétní osoby, které nezvládly svoji povinnost a práci, kterou vykonávají, se najednou stávají vašimi úhlavními protivníky. Tedy ti, kterým jste původně dal důvěru, nejenže neposuzují vaši situaci objektivně. Ale dokonce předem vytváří takové podmínky, kde se svým právem uspět prostě nemůžete.

Vaše důkazy, některé třeba neopakovatelné, které jste s velkým vypětím opatřil, mizí beze stopy. A odpovědný soudce je ze zřejmých důvodů proti vám zaujatý. Ppravda o tom, co se stalo, ho osobně velmi ohrožuje. Jde mu o celou jeho kariéru, prestiž, o slušný plat, který by jinak neměl, o celou jeho budoucnost.

Falešný policista, falešný soudce

Obrazně řečeno, dostal jste ránu od toho, od koho jste to čekal nejméně. Je to velmi podobná situace, jako když falešný policista v uniformě zastaví řidiče v lese. A okrade ho.

Podobně soudce, který jedná vědomě protizákonně, a který na pohled nosí stejný soudcovský talár, stejně jako jeho féroví kolegové, ve skutečnosti jen jako soudce vypadá. Je to právě takový kriminálník jako ten falešný policista. A nezákonné jednání soudce v žádném případě není nějaký "kavalírský delikt". Spíše je přiléhavé přirovnání k domácímu násilí, vy jste osoba do jisté míry závislá na jeho rozhodování a on vás zákeřně napadá ve chvíli, kdy to vůbec nečekáte.

Právě toto psychické trauma je tedy často nejhorší ze všeho. Známe řadu případů, kdy takové zážitky vyvolaly u normálních lidí pocit naprostého zoufalství, beznaděje, deprese... Někteří lidé se s tímto pocitem vyrovnávají řadu let. Některým se to vůbec nemusí podařit...

Vlastní soudní spor, na který jste byl připraven a který byste jinak snadno zvládl, se pro vás stává hrůznou zkušeností. Konkrétním osobám, které selhaly, jste téměř životně nebezpečný, upozorňujete totiž nejen na jejich jednotlivé selhání, k vykrádání spisů prostě bohužel dochází, ale často ještě na jejich osobnostní selhání.

Na nechuť věci přiměřeně napravit tam, kde to ještě je možné. Konkrétní osoba se proto musí všemi silami snažit, aby se vám nikdy nepodařilo prokázat nic z toho, co se na soudu stalo. A protože má obrovské kompetence formálně a ještě mnohem větší kompetence neformálně, může bohužel být tato její snaha velmi úspěšná.

To může být právě ono úsilí, znemožnit vám objektivně zachytit stav soudního spisu. Nebo také právě ty nezákonné zákazy zvukových nahrávek. Otázka je co dál. Jak budou situaci posuzovat nadřízené instance? Budou kolegové soudci případ posuzovat nestranně? Můžete doufat... Jistě už máte nějaké zkušenosti... Možná se váš případ podaří vyřešit Nejvyššímu či Ústavnímu za dalších 5 či 7 let. Možná nikdy...

Tak to prostě je... Promiňte mi tu otevřenost...

Nebuďte sám!

Jste v situaci, kdy stojíte proti původní straně sporu. Váš případ se vleče, ztratil jste (možná rozhodující) důkazy ze spisu. Navíc máte nového protivníka, svého zákonného soudce, tomu ohrožujete kariéru, postavení. Dokonce i soudní funkcionářka, místopředsedkyně soudu odmítá konat a zajistit alespoň zbylé důkazy. Co dělat?

Je možné, že časem začnete pochybovat sám o sobě. Přece všichni, včetně soudců tvrdí, že nemáte pravdu! Že se na soudech nekrade. Lidé, kterým svůj příběh vyprávíte, reagují různě. Možná vám příliš nevěří. Objektivní záznamy jednání neexistují.

Možná byste časem uspěl se stížností proti nezákonnému zákazu zvukových nahrávek u krajského soudu nebo na ministerstvu. Ale toto malé vítězství vám samo o sobě mnoho nepomůže ve vaší hlavní věci. Jen vy a onen "falešný" soudce víte, co se stalo. Komu budou věřit?

Podle mého názoru je velmi racionální nebýt v této situaci osamocen. Dá to sice dost práce, ale může se to podařit. Najít další, kteří mají podobné zkušenosti jako vy a podobné cíle. Říká se, v jednotě je síla.

Proto jsem také velmi rád, že jste se obrátil na naši redakci, na naše sdružení Zákazníci české justice. Váš dopis je pro nás velmi cenný.

Pozor na paušální hodnocení

Paušální hodnocení soudců, advokátů, prostě celého toho prostředí je věc, které se asi nevyhne nikdo, kdo má podobné zkušenosti jako vy. Jenže je tady velké nebezpečí, když budete mít negativní názor na všechny soudce, přicházíte také potenciálně velmi silné spojence ve svém úsilí o nalezení spravedlnosti ve vašem konkrétním případu i obecně.

To je také jeden z hlavních důvodů, proč naše sdružení ZČJ velmi usilovné hledá cesty jak se soudci spolupracovat. Také je zcela zřejmé, že všichni soudci, advokáti a další lidé z justice ani nemohou být všichni stejní. A podle našich zkušeností je mezi nimi obrovská spousta těch, kteří mají velmi podobné názory jako vy nebo jiní jejich zákazníci. Vlastně také hledají spojence.

Například novináře, kteří by o soudcích a jejich práci nepsali jenom paušálně odsuzující články... Nebo politiky, kteří by měli o dobrou funkci justičního systému upřímný zájem. My za několik let naší činnosti už víme, že spolupráce se soudci možná je a že je velmi prospěšná pro obě strany. Viz například veřejné debaty, které pořádáme ve spolupráci s Městským soudem v Praze - texty na našem vebu.

Co konkrétně... ?

Co můžete dělat ve vašem případě konkrétně? Nutné je dát do pořádku soudní spis. Ideální by bylo si pořídit digitální kopii, třeba jednoduše digitálním fotoaparátem přímo ve spisovně. Kopii tak získáte vlastně zdarma a ušetříte poplatky za kolky, 15 korun za každou kopírovanou stránku.

Jinou možností je provést notářské ohledání soudního spisu přímo ve spisovně. Notářský úřední zápis by pak mohl jednoznačně dokázat, v jakém stavu a jak úplný byl spis v rozhodném okamžiku. Také je možné obě možnosti zkombinovat, mohl byste získat elektronickou kopii celého spisu, notářsky ověřenou.

Proti chování soudce a místopředsedkyně bych vám doporučoval podat stížnost, můžete ji také poslat současně do naší redakce. Celý příběh a vyřizování vaší stížnosti bychom potom mohli sledovat veřejně na našich stránkách. Jistě byste tím prospěl jako příklad mnoha dalším lidem. Pokud nám tedy zašlete konkrétní údaje, můžeme vám detailnější poradit a pomoci, třeba napsat stížnost na soud ohledně zvukových záznamů a krádeží.

Soudní spisy z veřejného řízení patří na web!

Jako novinku vám můžeme nabídnout také publikování celého spisu na Ejustice.cz. Tak by se váš případ dostal pod veřejnou kontrolu. Jelikož jde jistě o veřejné soudní jednání, nebylo by na tom nic divného. Už podobnou iniciativu připravujeme a několik elektronických spisů máme pro publikování téměř hotovo.

Vzhledem ke krádežím listin a "nepořádku" v číslování stránek by to byl asi ten vůbec nejúčinnější způsob, jak věcem pomoci, proto prosím tuto věc důkladně uvažte. Pokud se rozhodnete pro, budeme velmi rádi, podpoříte tím mnoho lidí. Ti navíc mohou mít ještě horší zkušenosti, než jaké máte vy.

Pokud by se vám zdál tento můj návrh příliš radikální, vezměte na vědomí, že síla, se kterou bojujete, kabinetní justice, krádeže ze spisů, individuální neschopnost osoby vyrovnat se s nároky náročné soudcovské práce, je velká. Jestliže už se jednou rozhodnete tomuto tlaku postavit čelem, publikujte celý spis! Nebezpečí, které vám jinak hrozí je totiž obrovské.

Je spousta romantických nadšenců, kteří si myslí, že objektivní pravda lehce zvítězí. V reálném světě však mnohem více hrozí, že vás systém zcela vyčerpá. Finančně, časově, mentálně... Prostě vás to časem převálcuje... a s tím také jistě oba vaši současní protivníci počítají. A bohužel v mnoha případech mají pravdu.

Nyní však i vy jako jednotlivec máte mimořádně účinnou zbraň, jak tomu obrovskému tlaku čelit - publikujte celý spis na www.ejustice.cz, v redakci Ejustice jsme připraveni vám pomoci.

Hledání spojenců

I když se vám možná zdá předcházející text mého dopisu příliš depresivní, situace tak špatná není. Je ale třeba, abyste si našel silné spojence, kteří vám pomohou překonat překážky, na kterých byste se jinak osamocen možná vyčerpal. Kde ale takové spojence hledat?

Podíváme-li se na stav české justice, je hned jasné, že zastaralé pracovní postupy, které se týkají například právě zpracování dokumentů, spisů, jsou již v takovém kontrastu s postupy používanými jinde, že to již není udržitelné moc dlouho.

Vždyť pokud by banky pečovaly o peníze podobně, jako soudy pečují o listiny ze spisů (listiny mohou mít hodnotu zcela srovnatelnou - nebo i penězi vůbec neměřitelnou), je jasné, že by do týdne by v bance žádné peníze nezůstaly. Banky však mají soukromého vlastníka, který rozhoduje o investicích. V případě soudů je situace složitější.

Musí se zkrátka změnit celý soudní systém. Naštěstí v Česku existuje řada velmi schopných společností, potenciálních dodavatelů moderních technologií pro správu soudních spisů v bezpečné elektronické podobě. A to všechno jsou naši potenciální spojenci. Současný stav, který je pro zákazníky české justice noční můrou, je pro potenciální dodavatele paradoxně obrovskou příležitostí.

Média

Potřeba spravedlnosti je jednou z nejzákladnějších lidských potřeb. Ne náhodou jsme v roce 1989 po revoluci zpívali na náměstích především písničky o právu a spravedlnosti.

A vykrádání soudních spisů na soudech? Vlastně stačí jediné, mít dostatek důkazů. O tom, že spis byl opravdu vykraden. O tom, jak fyzicky vypadá takový vykradený soudní spis, kde se přepisují čísla stránek, kde existují různé číselné řady atd. Ideální je mít více případů, proto bylo by výborné, pokud by se nám lidé, kteří mají podobné zkušenosti také přihlásili.

A právě proto, že jde o spravedlnost - archetypální lidskou potřebu - mohlo by se nám ve spolupráci s médií velmi jednoduše podařit to, o co usilujeme, přispět k přehodnocení priorit v naší zemi. K vytvoření skutečně důstojných pracovních podmínek pro soudce, k procesním analýzám jejich práce (na Slovensku se procesní analýzou ušetřilo 30% nákladů na soudní řízení - řízení se také velmi urychlilo).

K vyloučení těch soudců ze systému, kteří nemají osobnostní předpoklady pro tuto náročnou práci. Naopak dobří soudci by měli stejnou úctu jako jejich kolegové například. v USA či Británii.

Výsledkem by mohl být soudní systém mnohem výkonnější, otevřenější a zákaznicky orientovaný. Za pět let bychom mohli mít přátelskou justici, na kterou by bylo spolehnutí.

Děkujeme vám za důvěru!