Vykrádání soudních spisu patří k nejzákeřnějším praktikám. I nezkušený kriminálník takto může jednoduše a bez rizika zmařit práci celého bezbranného justičního týmu a "otočit" soudní rozsudek. Ojedinělý pořad Českého rozhlasu 6 by si proto měl vyslechnout každý občan, který se dosud domnívá, že jeho dokumenty jsou právě na soudu v tom největším bezpečí.

Tento článek obsahuje autentický přepis rozhlasového pořadu Česká justice stanice Český rozhlas 6. Text není redakčně upravován. Titulky a komentář - Ejustice.cz

Zvukový záznam pořadu si můžete stáhnout ve formátu mp3
07.04.2006 21:10
Česká justice (ČRo 6) -archiv pořadu
Kolaja, Tichá - Proč se v Čechách ztrácejí soudní spisy?

Moderátorka Iva Jonášová, Český rozhlas 6, pořad Česká justice

Na Šestce Českého rozhlasu začíná pořad Česká justice u jehož poslechu vás vítá Iva Jonášová. Stejně jako vždy v tuto dobu je připraven pořad o otázkách, které sužují naši justici.

Naše posluchače jistě zajímají například témata generační obměna soudců nebo studium na právnických fakultách, ale z reakcí, které od posluchačů dostávám, je rovněž patrné, že se neorientují v leckterých právních záležitostech. Proto bychom právě dnešní vydání Justice chtěli pojmout poněkud informativně.

Pokud vás zajímá, co všechno najdeme v soudním spisu, kde je uložen, kdo do spisu může nahlédnout, či zda se soudní spis může ztratit a jak na to reagovat, potom tedy poslouchejte následující půlhodinu pořad Česká justice.

Mí dnešní hosté přinesou nejen informace o soudním spisu, ale rovněž nás, doufejme, seznámí se svými zkušenostmi s pohybem těchto spisů. Zkušeností mají nesporně dostatek, mými dnešními hosty jsou totiž předsedkyně senátu Krajského soudu v Praze paní doktorka Hana Tichá, vítám vás ve studiu.

Hana Tichá:
Dobrý večer.

A taky předseda sdružení Zákazníci české justice David Kolaja, dobrý večer.

David Kolaja:
Dobrý večer.

Pane Kolajo, nejdříve se obrátím na vás. Vy máte zkušenosti s tím, že zákazníci české justice často tápou, nevědí, kde získat potřebné informace nebo na koho se obrátit?

David Kolaja:
Většinou, jak to z povahy věci vyplývá, se na nás obracejí lidé hlavně v tom případě, kdy dojde k nějakému problému. Kdy mají třeba s tím soudním spisem nějaké potíže, tak řeší na koho se obrátit a hlavně jak to dokázat. Jak se tady takové věci dají dokázat a to si myslím, že je nesmírně obtížné a proto jsem velmi rád, že tady toto téma je dnes na pořadu.

Krádeže ze spisů - řešení existuje

A vy jim poskytujete nějaké rady, informace?

David Kolaja:
No, my se snažíme jim poskytnout rady. Konzultujeme ty věci i se soudci a protože jsme všichni reálnými zákazníky české justice, máme svoje vlastní zkušenosti. Takže společně s našimi čtenáři se snažíme najít ty zkušenosti, které by se daly zobecnit, aby se ta komunikace mezi běžnými občany a soudci usnadnila, aby ustalo takové to tápání a hlavně aby se trošku snížila taková ta bezmoc těch lidí.

Protože já si myslím, že je to velmi nepříjemné, když člověk spoléhá na ten soud, na ty soudce, že se budou věnovat tomu jeho případu a najednou zjistí takovou třeba fatální věc. (Že mu vykradli soudní spis) Tady si myslím, že je třeba říci těm lidem, že je řešení a že se dá něco dělat.

Portál, o kterém mluvíte je www.ejustice.cz. A paní doktorka Tichá chtěla reagovat?

Hana Tichá:
Já jsem jenom chtěla reagovat na to, co říkal pan Kolaja. Samozřejmě je důležité říkat lidem, lidem říkáme ... my civilisté říkáme našim osobám, které se na nás obracejí, říkáme účastníci… Takže je účastníkům potřeba vysvětlit, co dělat v takové situaci… ale mě tak se trošičku dotklo, že pan Kolaja to vyprávěl tak, jako kdyby téměř v každém spise se něco ztrácelo a tak. Já ze své zkušenosti musím říci, že to není většinový jev

Já myslím, že se k tomu dostanete a že to budete moci vysvětlit i v tom dnešním pořadu. My jsme si vybrali k prozkoumání soudní spis. Já jen upozorňuji, vy už jste to tady naznačila, že se budeme bavit o civilních soudních spisech. Čili ne o trestních případech.

Jakou podobu dneska může mít soudní spis? A co bychom tam všechno měli najít, co je jeho součástí.

Jak vzniká spis? - I.

Hana Tichá:
Jestli myslíte podobu, tak jestli elektronickou nebo papírovou, tak papírovou zásadně má, v 99 procentech má papírovou podobu. Civilní spis začíná podáním žalobce, tedy žalobou, ke které často bývají připojeny nějaké přílohy. To jsou listiny, smlouvy, faktury. Pokud jsou tyto listiny zaslány soudu ve fotokopii, tak se zalepí za tu žalobu.

Takže první strana spisu je žaloba, pak tyhlety přílohy ve fotokopii, jako poslední z toho začátku spisu je třeba plná moc advokáta.

Toto se dá do papírových desek, říká se tomu spisový obal. A na ten obal se napíše spisová značka, kterou ten spis dostal při svém příchodu na soud.

Já si představuji, že existuje nějaká kontinuita spisu, to znamená, že od toho úplného počátku spis potom roste. Je to tak? Nebo kam se tam vkládají ty jednotlivé přílohy?

Máte naprostou pravdu, já jsem vlastně popsala situaci, když na soud přijde žaloba. Ale potom se ten spis tvoří dál. Žalobce je vyzván k zaplacení soudního poplatku, žalovaný je vyzván, aby se vyjádřil k žalobě. Takže pošle to vyjádření, zaplatí ten soudní poplatek. Prostě všechny písemnosti, které se této věci týkají, se zakládají do toho spisu tak, jak docházejí soudu. Což by mělo být logicky shodně, časově by to na sebe mělo navazovat.

A zakládají se do toho spisu tak, že se teda otevřou spisové desky, nalistuje se poslední strana a za ní se vloží ta nově přibyvší listina. A napíše se na ní číslo listu. To znamená v číselné řadě, která stále pokračuje. Největší spis, který jsem viděla, měl 700 stránek, 780 asi. A já jsem ještě chtěla říct... nebo možná se k přílohám dostaneme ještě.

Nikdy nedávejte originály do soudního spisu!

Já mám pro spotřebitele docela důležitou věc. Pokud se zakládají přílohy, tak ono to nebylo vždy, protože dříve nebylo tak jednoduché ofotit si nějakou listinu, ale dneska je to naprosto běžné. Takže já doporučuji účastníkům aby, když zakládají do spisu nějaké přílohy, rodný list, dodací list, prostě takovéto listiny, prostě aby nezakládali originály. Ale aby zakládali fotokopie. Nemusí být ověřené.

Stačí, že si prostě tu listinu nechají ofotit, zašlou ji soudu, protože ten soud ji potřebuje co nejdříve, aby se s tou listinou mohl seznámit před jednáním, aby si to mohl promyslet a tak dále. Takže ji zašlou s podáními.

A potom při ústním jednání soudu s sebou přinesou ten originál a soud při jednání soudu si tu listinu ověří. To je jeho právo, může… dělá se to běžné. Si vezmu od účastníka originál, otevřu si spis na čísle, kde je ta fotokopie, kouknu se, že je to stejné, zaprotokoluji, že soud ověřil pravost kopie a účastníkovi hned na místě ten originál vrátím. To se všechno zaprotokoluje a nemůže se stát, že se mu ztratí originál, který by byl těžko nahraditelný.

Já se teď ještě zeptám, kam putují spisy ve skončených věcech?

Do spisovny.

Což je něco jako archiv?

Ano, to je archiv. Jakmile je spis pravomocně skončen, udělá se… takzvaný, říká se tomu „posťák“, to znamená poslední uzavření toho spisu. Přitom se udělá poplatková revize, jestli byly vybrané všechny poplatky. Jestli to všechno bylo zaplacené. Vrátí se přílohy, které nebyly založeny ve spisu, ale jsou v přílohové obálce.

Soudní spisy pro studijní účely novinářům

Udělá se ještě statistika, pak se ten spis uzavře a dá se pokyn, že má být uložen na spisovnu. A potom je ten spis uložen a je evidován na spisovně. Ale z té spisovny je možné ten spis zase získat, pokud je potřeba jako příloha k jinému spisu nebo pokud to řízení nějakým způsobem obživne. Třeba obnovou řízení. A nebo je možno s tím spisem, i když je na spisovně, potom pracovat, eventuálně i pro studijní účely. Třeba vy novináři byste s tím mohli dál pracovat, kdyby vás nějaký spis zaujal a tak…

Nevím, jestli existuje pojem nebo něco jako kultura soudního spisu, ale doufám, že víte, co mám na mysli. Chtěla jsem se zeptat, jestli jste spokojeni s tím, jak spis vypadá. Paní doktorky se zeptám, jestli jste spokojená, jak se vám s ním pracuje?

Pana Kolaji se zeptám, jestli jste spokojen, jak se s ním zachází. Kolik informací v něm najdeme zase z pohledu zákazníků české justice. Takže pane Kolajo, poprosím vás.

Listiny nejsou uhlídatelné

David Kolaja:
Jestli mi dovolíte, já bych se ještě vrátil k tomu, co paní doktorka říkala a vlastně bych se k tomu chtěl připojit. A pokud by něco v tom našem vysílání mělo být zdůrazněno, obrazně řečeno červenou barvou, tak to by bylo právě to. Nikdy, za žádných okolností nedávat do spisu originály těch dokumentů.

A tady bych připomněl i třeba slova pana předsedy Nejvyššího správního soudu, který před tím varoval vůbec v tom prvním rozhovoru, který jsme dělali na Ejustice.cz. Že skutečně v těch spisech tyto věci uhlídatelné nejsou. Já vím, že takové ty superdůležité listiny je možné uchovávat v nějakých trezorech nebo podobných oddělených lokalitách, než je přímo ten soudní spis. Ale myslím si, že existuje strašná spousta lidí, kteří třeba nejsou zastoupeni advokátem.

To samotné si myslím, že vůbec nevadí. My taky se soudíme bez advokátů. A nemyslím si, že by to měl být nějaký problém. Ale ti lidé by měli vědět, že taková ta bezmezná důvěra, že oni něco vloží na ten soud, nějaký dokument, a že to tam příště také najdou, že může být naprosto zničující pro ten výsledek celého soudního řízení.

Předmětem dosti časté kritiky, nejen v pořadu Česká justice, je fakt, že papírový spis je v uvozovkách „médiem“ poměrně nevhodným. Nepohodlný je jeho přenos mezi soudy, efektivní není ani operování s papírovým spisem. Problémy činí i nahlížení do takových spisů, problémy činí i archivace a v neposlední řadě taky to, že se mohou ztratit.

Proto se zeptám paní doktorky Tiché na vaši vlastní praxi, jestli vám přijde ten papírový spis opravdu tak neoperativní. A potom se zeptám Davida Kolaji, věčného propagátora elektronizace justice a soudních spisů.. Čili pani doktorko Tichá..

Jak vzniká spis? - II

Hana Tichá:
Ještě ke kultuře spisu. On ten spis vlastně jak narůstá, zpočátku ani nemusí být spojen, když je tam pár listů. Ale on, jak narůstá, tak se spojuje. To znamená, že buď se sešívá různými sešívačkami nebo slepuje. Já tedy jsem zvyklá pracovat se spisem v papírové podobě a neumím si úplně představit, že bych ten spis v papírové podobě neměla k dispozici. Protože… možná je to železná košile, to nevím… ale jsem zvyklá v tom listovat, jsem zvyklá si porovnávat očima různé listiny a dělat si z toho poznámky.

A nejsem zvyklá s počítačem takto pracovat. I mi třeba dělá problém číst v počítači (myšleno dlouhé texty), takže já dávám přednost, zatím tedy, té papírové podobě. Nepřehledné mi to nepřipadá, ale je pravda, že se stává, že ve spise je nepořádek. Někdy se to stane. Samozřejmě být to nemá.

Elektronizace - ne cíl, ale nástroj

Ten nepořádek pane Kolajo by podle vás odstranila elektronizace? Nebo ten elektronický spis, který samozřejmě vždycky může existovat i v papírové podobě?

David Kolaja
Naším cílem rozhodně není, aby soudní spisy byly elektronické samy o sobě. Že bychom tím dosáhli nějakého vítězství… My spíše hledáme nějakou cestu, jak tu kulturu spisu zlepšit, jak omezit ty nepříjemné jevy, jako jsou ty ztráty nebo eventuálně krádeže. A myslíme si, že ta elektronizace může být jedním z těch významných nástrojů, jak tady tomuhle vývoji pomoct.

Ale chápu tady to, co paní doktorka říkala, že se jí lépe čte z papíru. Já si myslím, že je určitě představitelný nějaký hybridní model, kdy by ten základ byl v elektronické podobě a co by soudce potřeboval, že by si vytisknul na nějaké velkoobjemové tiskárně, kde by to bylo doslova za pár haléřů. To si myslím, že je řešitelné a není tedy našim cílem, aby soudci studovali všechny spisy z monitoru. To si myslím, že by byl asi dost nesmyslný cíl.

Na úrovni konkrétního soudu záleží

David Kolaja
A co se týče té kultury toho spisu obecně, tak já mám tady v tomto dost takové špatné svědomí. Když mluvím o věcech, která znám ze své vlastní zkušenosti a když mluvím takhle paušálně o všech soudech. Já si myslím, že to také hodně záleží na té kultuře toho kterého soudu.

Hana Tichá:
To souhlasím…

Obvodní soud pro Prahu 4

David Kolaja
Protože já jsem se bavil se soudci z Ostravy a říkal jsem jim, o těch věcech, které tady řešíme, a oni mi absolutně nevěřili a vůbec jsem měl pocit, že se bavíme… že jsme z Marsu a oni jsou z Venuše, jak se říká… A tady bych tedy, když už mluvím o těch problémech, tak si dovolím tady v tomto pořadu jmenovat Obvodní soud pro Prahu 4. Tam já jsem se třeba setkal s tím, že jsem šel nahlédnout do svého vlastního soudního spisu a vím, že se tam k tomu má vypisovat nějaké potvrzení, nějaké takové ty formulářky.

Že v tom spise někdo byl nebo nebyl. A tady musím říct, minimálně tak třikrát, když jsem v tom spise byl, tak se nikdy nic takového nevypisovalo. Když já jsem tam čekal, že se mě někdo zeptá, jestli mám občanku s sebou vůbec a jestli si to tam zapíše. A pak taky musím říct, že jsem tam s tím spise byl třeba 20 minut úplně o samotě… A kdybych já si tam s sebou vzal  ze spisu třeba padesát listů a dal tam  to toho spisu místo nich obrazně řečeno nastříhané noviny a svázal to tou mašličkou a odevzdal zpátky, tak by se v podstatě nic nestalo.

Já bych to samozřejmě neudělal, protože já jsem tu motivaci neměl, ale když jsem si uvědomil, že totéž tam může dělat protistrana, tak mi teda opravdu vstávaly vlasy hrůzou na hlavě. Já vím, že to není asi většinový jev, ale tohle to… já jsem byl osobně toho svědkem… nakonec máme notářské potvrzení o tom, že ten konkrétní spis byl vykraden. To jsem ochoten předložit. Nemůžeme to posluchačům ukázat vizuálně, ale ten důkaz existuje.

Teorie a praxe

David Kolaja
A potom, když se bavíme o té teorii.. samozřejmě spisy jsou očíslovány, je tam nějaká řada, třeba od jedné do stovky… Ale v praxi je to potom tak, že člověk má ten soudní spis a na jednom tom listu má třeba 4 až 5 různých čísel. Z toho jedno, to poslední je platné, všechny ostatní jsou různě doškrtány. Není tam ani spisový přehled, ani nějaké vysvětlení, proč ten spis vypadá tak, jak vypadá.

Je v tom úplný chaos a tady si myslím, že pokud se chceme bavit o právním povědomí a vůbec o jakékoli kultuře, tak tohle to jsou ty základy toho, aby lidé si v tomto udělali jasno... společně se soudci. Aby ten spis za něco stál a pak se můžeme bavit o nějakém soudním řízení. Protože bez toho, aby v tom soudním řízení byl pořádek, tak to samozřejmě nemá smysl.

Na šestce Českého rozhlasu stále posloucháte pořad Česká justice, jehož hosty jsou soudkyně Hana Tichá a předseda sdružení Zákazníci české justice David Kolaja.

Nahlížení do spisů - správný postup

A my se dostáváme k otázce nahlížení do soudních spisů.

Hana Tichá:
Já jsem chtěla reagovat jednak na ten příklad, co jste říkal z té Prahy 4. Asi to skutečně záleží na praxi na soudě. Správný postup je ten, že kdy přijde někdo nahlédnout do spisu, tak se o tom sepíše takový záznam, který se dává do spisu. Ověřuje se totožnost, protože do spisu nemůže nahlížet taky kdokoliv.

Pokud chce někdo pořídit fotokopie ze spisu, je to možné, jedna stránka stojí 15 korun, musí se zaplatit kolek. A je podmínkou, že musí soud to mít zajištěno tak, aby při nahlížení do spisu byl přítomen pracovník správy. Správně to má být vedoucí kanceláře, která může pověřit někoho jiného.

Ten, kdo nahlíží, tak musí být umístěn nebo sedí takovým způsobem, aby ten, kdo na něj dohlíží na něj viděl. Nesmí sedět třeba zády, aby zakrýval ten spis, ale aby viděl, jestli z toho spisu něco nebere. Ten postup, který jste popsal na té Praze 4 je špatný a nebezpečí se tam vystavuje ta pracovnice, která to má… tedy vedoucí kanceláře, která vám ten spis poskytla. Protože se zachovala v rozporu s těmito předpisy, podle mě porušila své pracovní povinnosti…

Číselné řady ve spisech

No a pokud říkáte ty číselné řady, ano, to se stane právě.. může se to stát tím, že část spisu je třeba někam odeslána, třeba znalci, založí se mezitím další podání, založí se mezitím takzvaný pomocný spis, pak se vrátí ten původní spis. Správný postup je, že se to tam tak zase zažurnalizuje, ale někdy se na to zapomene. Takhle to může vzniknout. Nebo přijde podání, které není správně zažurnalizováno.

Správný postup, když se něco takového stane, je ten, že se provede správná žurnalizace, udělá se do toho spisu úřední záznam, aby bylo možné ve spisu dohledat, že se tam a tam v žurnalizaci udělala chyba a která ta čísla od té doby platí. Prostě jsme lidi, stane se to, ale že bych viděla třeba na 4 krát přepisováno.. to jsem tedy neviděla. Maximálně dvakrát.

Ale pozor, ono také může nastat. Že třeba rozsudek, rozsudek Krajského soudu v Praze má naše číslo jednací, pod tím je veden u nás. Přijde na okres, oni ho zažurnalizují do spisu a to naše číslo přeškrtnou a napíšou tam to svoje. Ale to je správné, protože pro ně to naše číslo rozhodné není. Ale to se dělá také tužkou. A to není žádné jako, že ten spis je ošklivý, když je tam škrtnutý, to je prostě běžný postup, takhle to dělat.

Špatný spis - pak nelze nic dokázat

Pane Kolajo?

David Kolaja
Já bych k tomu řekl, že jsou samozřejmě nějaká vysvětlení, proč ten spis má takovouto podobu. Jiná věc je, že pro mě, jako zákazníka je těžké se v tom orientovat. I když jsme tady slyšeli objektivní vodítka, proč ten spis může takhle vypadat, neohrabaně ,ale přesto je v pořádku

Ale teďka - jak se taková věc vlastně dá prokázat? Pokud tam je nějaká závada v tom spise vážná. Tak to si myslím, že je nesmírně těžké to dokazovat.

Mě by zajímalo, než se právě dostaneme k té otázce, kterou bych si chtěla nechat na závěr dnešního vysílání, jakým způsobem si může, a to je zase praktická věc, ten kdo nahlíží do spisu pořídit nějaký výpis nebo pořídit nějakou kopii? Může kopírovat nebo může si fotit vlastním fotoaparátem, vypalovat na CD nebo skenovat? Jaké způsoby jsou možné?

Levné kopie soudních spisů - digitálním fotoaparátem

Hana Tichá:
Nejběžnější postup je ten, že když si účastník chce takovýmto způsobem obstarat kopii, tak to sdělí vedoucí kanceláře, ta se zeptá na souhlas, a pokud soudce s tím souhlasí. Pokud soudce s tím souhlasí, tak u nás alespoň nejčastější je, že vedoucí kanceláře udělá fotokopii nebo fotokopie těch listin, které ten účastník požaduje. A za jeden papír se platí 15 korun kolek. Ale přípustná je i možnost, že si dělá výpisky rukou, to je zadarmo samozřejmě. A přípustné je, i že si to účastník ofotí vlastním fotoaparátem.

Což by ho určitě vyšlo daleko…

Levněji..

Pane Kolajo, vy s tím máte zkušenosti, dá se to takto provést?

Ústavní soud - zcela bez problémů

David Kolaja
Pokud se jedná o focení rozsáhlejších úseků toho spisu, tak mi preferujeme právě ty digitální foťáky, fotoaparáty. Máme s tím praktické zkušenosti. Musím říci, že jsme s tím začali přímo u Ústavního soudu, kde jsme se setkali s velmi vstřícným přijetím a nebyl s tím sebemenší problém.

Nejvyšší soud - nečekané potíže

Paradoxně jsme potom narazili, protože to bylo tehdy to období, kdy jsme měli paralelně ústavní stížnost a dovolání, tak jsme potom na Nejvyšším soudu s tím měli velké problémy. Tam to bylo úplně naopak. A vlastně dvakrát jsme byli obrazně řečeno vyhozeni bez toho, abychom se tedy dopátrali té digitální kopie.

Až tedy napotřetí, kdy jsme argumentovali tou praxí Ústavního soudu, se nám podařilo dosáhnou toho, že nám předsedou senátu byl povolen tento postup. A potom jsem o tom dokonce mluvil přímo s paní předsedkyní (Nejvyššího soudu, Ivou Brožovou) v jedné debatě, v obecné rovině. A paní doktorka v tom neviděla sebemenší problém, stejně jako řada dalších osobností české justice. Doktor Sváček, doktor Baxa, doktor Kohoutek z Ústí nad Labem. A myslím si, že tento názor se podařilo prosadit. Takže dneska si myslím, že je už obecně jasné, že ty digitální fotoaparáty jsou v podstatě jen jiný nástroj, ale jde vlastně jen o pořizování výpisů nebo kopírování, takže je to jedno.

Nyní se tedy dostáváme, řekněme k té noční můře soudních spisů. Je to jenom noční můra nebo je pravda, že se soudní spisy ztrácejí? V tom horším případě dokonce celé nebo alespoň jejich části? Jak k tomu může vlastně dojít? Paní doktorko?

Na soudech se ztrácejí "žiletky"

Hana Tichá:
Já nemám zkušenost, že by se mi ztratilo někdy něco ze spisu. Za moji dvacetiletou praxi a dokonce to nebylo ani namítáno účastníky, nějaká manipulace se spisem.

S čím se setkávám u spisů, je to, protože já dělám odvolání, takže nám přicházejí spisy z okresních soudů Středočeského kraje tak, že ne vždy je spis správně žurnalizován. Jsou tam třeba dvojí číselné řady a nebo je spis třeba od jedničky do padesátky a najednou to naváže sedmdesátkou.

Člověk neví proč, když si o tom tak přemýšlím, řeknu si aha, on si myslel, že je to 69 a ne 49. Prostě ta čísla ve spisu se žurnalizují rukou, takže samozřejmě to písmo je někdy ne úplně čitelné, takže z toho to také může vznikat. Třeba se stane, že najdu vzadu ve spisech, kde mají být správně jenom stejnopisy rozhodnutí, které jsou zažurnalizovány ve spise, tak najdu, že je nějaké podání. To být nemá a tohle se stává.

Ale nesetkala jsem se s manipulací se spisem. Takovou, že by nějaký účastník namítal, že založil nějaké listina a byly odcizeny. S čím jsem se ale setkala bylo, že se ztratil celý spis. Asi ve třech případech, to byly takzvané žiletky, to znamená tenký spis. Ke ztrátě takového spisu dojde třeba tím, že si tím člověk založí nějaký tlustý spis a pak už se to nikdy nenajde.

David Kolaja:
O tom mluvil profesor Smejkal posledně.

Balík spisů zmizel

Hana Tichá:
A vím o případu, kdy se stalo, že se ztratily silné spisy tím způsobem, že byly doručovány z pražského soudu na okresní soud. Byly v balíku a ten šofér, který řídil to auto, postavil ten balík před podatelnu. On měl ten balík předat do podatelny a nechal si to potvrdit. To, že tohle neudělal, tak sobě způsobil poměrně velký malér.

Takže tady i z tohoto hlediska je v zájmu těch lidí, aby s těmi spisy nemanipulovali. Protože prostě on za to odpovídá. No a pak způsobil problém soudu prvního stupně, který tyhle spisy musel rekonstruovat a to není žádná legrace…

A to jsem se chtěla zeptat, jak se tento případ řeší…

Nákladná rekonstrukce -  často nemožná

Když se ztratí celý spis a je jasné, že už se nikdy nenajde, tak se musí provést jeho rekonstrukce. A dělá se to tak, že se vyzvou účastníci, aby předložili všechny listiny, které se té věci týkají. To znamená žalobu, vyjádření, prostě všechno, co mají k dispozici. Výhodné je třeba, když si nechali udělat kopie těch jednacích protokolů a tak dále. Takhle se ten spis... viděla jsem rekonstruovaný spis, který se z toho dal sestavit téměř do původní podoby.

Nebyl to tedy tlustý spis. Ale problémy s jednacími protokoly, pokud účastníci řízení je nemají, tak potom se to udělá tak, že se nařídí jednání o rekonstrukci a sepisuje se o tom protokol, kam se zavolají ti účastníci, kterých se to týká, zavolají se ti svědci, kteří tam byli, musí to dělat ten předseda senátu, který to dělal, sežene se ta zapisovatelka, která to dělala. A teď se rekonstruuje, co kdo tehdy řekl, no tak samozřejmě…

Tak samozřejmě tam se mohou všichni modlit, aby to nebyl ten 700 stránkový spis původní, o kterém jste tady mluvila.

To jo…

Pana Kolajo, já si dovedu představit, že když se ztratí jen pár stránek, a vy jste byl toho svědkem, tam je potom asi velmi těžké pro toho účastníka toho řízení jednak dohledávat, ale i dokázat… nebo v tom případě je možné dělat?

Soudní spis - peníze v jiné podobě

David Kolaja
No je to na hranici lidských možností, jsou to úplně nové horizonty a my jsme se o to tedy pokusili. Ale ještě než vám to vysvětlím, tak bych řekl, že ten soudní spis, já si myslím, že je to v podstatě taková sbírka cenných papírů. V podstatě jsou to peníze, jenom v jiné podobě.

Protože pokud ten soudní spor je o několik milionů nebo dokonce miliard korun a stačí, když se ztratí ze spisu jediná stránka, tak si dokážete představit, jakou ta jediná stránka má hodnotu.

Soudci potřebují spolupráci výkonné moci

Takže tohle bych já k tomu řekl a trošku mě přitom mrazí, když to říkám a vím, jaká ta situace na soudech je. Že tedy soudci tohle to zdůrazňují už dlouhou dobu a potřebují nějakou tu spolupráci výkonné moci a eventuálně zákonodárců, aby se něco podniklo. Aby ty soudní spisy byly lépe chráněny.

A teď tedy, když už máme málo času, tak se dostanu k tomu konkrétnímu případu.

Notářské osvědčení o vykradení spisu

Co se týče toho dokazování, tak já jsem byl na křižovatce. Zvolil jsem takovou variantu, že jsme se domluvili s notářským úřadem, dal jsem ten spis úředně ohledat notářsky. Zapsat to, že tam listiny měly být a že tam listiny nejsou. S takovýmto důkazem vybaven jsem šel k odvolacímu řízení, které jsme tedy k mému překvapení prohráli. Ale to zde nebudu rozvádět.

Reakce soudu? Zamést problémy pod koberec...

Omezím se zde jen na to, že soud místo, aby rekonstruoval spis a staral se, aby se tedy něco v tomto směru podniklo, jak zde bylo řečeno v obecné podobě, tak začal zjišťovat, jestli tam paní notářka byla jakoby legálně v té spisovně se mnou. Jestli tam mohla být. Jestli to umožňuje soudní řád. Jestli náhodou by se tam nenašlo něco, jak oni by to mohli zpochybnit a jak oni by to mohli zamést pod koberec.

A právě proto si myslím, že výborná věc, že se podařilo dosáhnout toho, že jsme zahájili s kvalifikovanými justičními profesionály otevřenou debatu tady o těchto tématech. A jak vidíte, určitě to žádný technický suchopárný rozhovor, ale jsou to právě ty nejhorší problémy vůbec celé české justice.

Já proto položím poslední otázku. Možná by měla směřovat k někomu jinému, než právě k vám dvěma. Ale stálo by podle vás zato řešit tuhle situaci nějakým systémovým opatřením, abychom minimalizovali tuhle možnost, že se ty věci budou dít, i když by nebyly záměrné?

Pomůže osvěta a otevřená debata s justičními profesionály

Já vidím tady v tomto úlohu třeba Soudcovské unie nebo předsedů krajských soudů, toho kolegia a vůbec soudcovské obce ale i třeba politiků a různých zájmových skupin ve veřejnosti. A ten postup vidím takový, že především je třeba to téma otevřít, to jsme tady dneska se nějakým způsobem pokusili. Myslím si, že to může pokračovat, že těch důkazů máme hodně.

Já bych tady nechtěl operovat jedním jediným spisem, aby to nevypadalo, že je to jeden případ v celé historii české justice. Určitě je jich daleko více. Ale zároveň tím neříkám, že je to každý druhý spis. To si myslím, že si s paní doktorkou rozumíme.

A paní doktorka Tichá?

Kvalitní management soudů

Hana Tichá:
Ten problém ztrácení ze spisů je vlastně řešitelný jenom tím, že ti pracovníci, kteří mají být přítomni tomu, když se nahlíží do spisů a tak dále, tak že si budou plnit své povinnosti tak, jak už je to teďka upraveno

Tak a to byla závěrečná slova pořadu Česká justice. Za návštěvu děkuji předsedkyni senátu Krajského soudu v Praze Haně Tiché a předsedovi sdružení Zákazníci české justice Davidu Kolajovi. Děkuji a nashledanou. A nyní nezbývá, než se rozloučit i s posluchači. Přeji hezký večer a nezapomeňte, že i příští pátek bude připraven pořad Česká justice.

Od mikrofonu se loučí Iva Jonášová.