Přestože se Zbyněk Loebl zabývá jako známý technologický právník informačními systémy zhruba dvacet let, a je jejich velkým propagátorem, došel po pečlivé úvaze na nedávné konferenci SPISu k závěru, že připravovaný Informační systém datových schránek ve veřejné správě a justici nebude funkční. A to zejména při zpětném dokazování v soudních věcech, což je v Česku obecně téměř opomíjené téma. Přepis jeho pozoruhodného vystoupení vám nabízíme v tomto článku.

Přepis vystoupení Mgr. Zbyňka Loebla, který hovořil na setkání v Hradci Králové v programu "Právní blok SPISu" (Sdružení pro informační společnost) v úterý 7. dubna 2009. Pořad moderoval Ing. Jiří Polák, prezident SPISu.

 Já vlastně nevím ani co bych vám dnes říkal, protože já mám velice kritický postoj k té koncepci legislativy v oblasti elektronické veřejné správy. Já jsem už o tom několikrát mluvil. Už před řadou měsíců. Vůbec nic se nezměnilo, takže teď je na nás jen vidět, jak ta nová legislativa bude mít úspěch v praxi. Proto já bych na úvod mého desetiminutového vystoupení se snažil jen shrnout své základní připomínky a potom velice rád budu odpovídat na vaše dotazy.

Nevidím systematický přístup

Mou hlavní připomínkou je, že já tady nevidím nějaký systematický přístup. Dokonce jsem se setkal s názorem, že systematický přístup v ČR není možný, ale já tomu odmítám věřit, protože chci žít ve vyspělém státě a ne v tom, který se teprve následně učí ze svých chyb 

Dlouho se nic nedělo a najednou je tu kalamita

Zbyněk Loebl, právník (vlevo) a Jiří Polák, prezident SPIS

Ta nesystematičnost v té sérii legislativy, která byla přijata nebo je ještě přijímaná, jako v případě novely zákona o spisové službě a archivnictví vidím v tom, že se dlouhou dobu vůbec nic nedělo, žádná nová legislativa nebyla, až najednou prakticky v jednom roce byla přijata celá řada revolučních zákonů, které nemají obdoby nikde jinde ve světě. Já bych to přirovnal k těm bodům pro řidiče na silnicích. Dlouhou dobu se zanedbávala prevence a bezpečnost na silnicích, potom se udělalo radikální opatření, které mělo výsledky jen na krátkou dobu.

Opačný přístup, který volí vyspělé státy na světě, tzn. udělat si určitý plán, systém. A podle toho několik let legislativní změny dělat a zavádět. Tenhle přístup u nás v oblasti e-governmentu neplatí.

Řada věcí se připravuje za zavřenými dveřmi

Tou druhou základní připomínkou je, že se všechno, většina předpisů připravovala a připravuje v řadě prováděcích vyhlášek za zavřenými dveřmi. Že není transparentní vypořádání připomínek. Pokud jsem se mohl jich účastnit, tak bylo spíše formální. Teď, když bych chtěl obecnou připomínku – je to to, že pro předpis takového významu jako ta EGA, tak stejný význam jako text předpisu, má i seznamování těch subjektů, kteří s tím budou muset nakládat a jejich výchova, výuka atd.

Místo vzdělávacích materiálů jen marketingové brožurky

To si myslím, že je velice tvrdě zanedbáno, že většinu těch materiálů, které jsem mohl číst, tak jsou velice marketingové materiály, ne vzdělávací. Určitě jsem se ale se všemi neseznámil. V informačních materiálech není uvedeno, co vlastně to pro ty subjekty znamená, mít datové schránky. Jaké možnosti mají při sporech s veřejnou správou někdy v budoucnosti, za několik let.

Povinnost elektronické komunikace pro všechny je špatné řešení

Zleva Daniel Beneš, Zbyněk Loebl, právníci a Jiří Polák, prezident SPIS

Když bych chtěl přijít a říci konkrétní připomínky, tak nejhlavnější bych shrnul do tří nebo čtyř bodů. První věc, že mě se zdá špatné řešení mít povinnost (elektronické) komunikace s veřejnou správou pro tak rozsáhlou množinu subjektů. Já bych uvedl jen jako příklad, že v Kalifornii, která je na tom po stránce technologické i legislativní v oblasti elektronického prostředí nesrovnatelně dál než ČR už řadu let, tak tam tuhle povinnost komunikovat s veřejnou správou mají jen velké korporace, které přesáhnou určitý finanční objem. Pro ně je to i logické. Ten zákon EGA je dobrý pro společnosti typu O2 nebo T-Mobile, Vodafone, ale není dobrý pro s. r. o., pro malé a střední podniky, ani pro malé obce. To je první věc. Vůbec jsem nečetl důvody, rozbor právně ekonomický, proč to tak bylo nastavené. Jsem přesvědčený, že velký objem, který je způsobený tou povinnosti pro tak velký rozsah subjektů znamená, že implementace zákona je velice drahá. Je otázka, jestli se prostředky vrátí. Kdy, a jestli ty důvody pro tak velké výdaje jsou vůbec nezbytně nutné.

Konverze dokumentů – opuštění důležitého legislativního principu

Tou druhou připomínku mám ke konverzi dokumentů. Ta konverze všude ve vyspělých státech světa vede k tomu, že se právně upraví základní instituty toho digitálního, elektronického prostředí. Jako je třeba originál nebo autentický dokument nebo konverze nebo dlouhodobá, bezpečná archivace dokumentů. Konverze třeba z hmotné do digitální formy nebo z digitální do jiné.

To tady není. Ten zákon EGA tak nepostupuje. Naopak opouští moderní princip legislativy v oblasti ICT, kterému se říká funkční ekvivalence, tzn., že určité jevové formy dokumentů nebo komunikace jsou rovnocenné, pokud plní rovnocenné funkce. Tzn., že můžete mít například ekvivalenci vlastnoručního podpisu, pokud v digitálním prostředí, pokud ta obdoba v digitálním prostředí plní stejné funkce jako vlastnoruční podpis na papíře. Tohle bylo opuštěno, v zákoně jsou vyjmenované subjekty, které tu konverzi mohou provádět. Ten výčet subjektů nemá podle mého žádné logické zdůvodnění.

Podle mého by tu konverzi měl mít možnost provádět kdokoliv. Ať už jako službu pro třetí strany nebo sám pro sebe, pokud splní určité podmínky. Třeba pokud získá akreditaci od státu nebo když získá nějaký…, pokud by byl tady vytvořen nějaký samosprávný regulační princip. Třeba by SPIS vydával akreditaci pro systém, který umožňuje bezpečnou konverzi dokumentů.

Legislativa není technologicky neutrální, zbytečně zdůrazňuje elektronický podpis

Zbyněk Loebl, právník, hovoří o systému datových schránek, Ejustice.cz

Nelíbí se mi na legislativě i to, že si myslím, že není technologicky neutrální, příliš podle mě zdůrazňuje elektronické podpisy zaručené atd. tak, jak jsou známé z legislativy EU. Tam je třeba si uvědomit, že ta legislativa je už ve vyspělých státech Evropy považována za zastaralou a nevhodnou pro dlouhodobé bezpečné archivace dokumentů.

Proto se přejímá model, který měli Spojené státy, ten byl technologicky neutrální. Další věc je ta, že vlastně elektronické podpisy jsou omezené jen na území EU, mimo EU prakticky se nepoužívají. A i v rámci EU jejich používání stagnuje nebo klesá.

Dlouhodobá archivace – nejistota vzroste

Poslední poznámku, kterou bych řekl, tak bych chtěl uvést věc velice praktickou. U těch předchozích, a to vycházelo i z toho, že jak se ty předpisy upravovaly za zavřenými dveřmi, tak i řada lidí z týmu, který je připravoval, neměl přesné informace. Třeba ještě v říjnu minulého roku nebylo úplně jasné, když jsme byli na nějaké konferenci, co se stane s datovou správou v té datové schránce. Jestli tam bude pořád uložená nebo jestli po určité době zmizí nebo co se s ní stane.

Teď se zdá, že režim je nastavený tak, že pokud se subjekt podívá do datové schránky, tak zpráva po několika dnech zmizí, už tam není. Když se do ní nepodívá, tak tam je stále. Alespoň já tak té zprávě rozumím, jestli vy jí rozumíte jinak, tak mě když tak opravte.

Jak obstojí e-dokumenty před soudem?

To znamená, že ten subjekt, která datovou schránku má, tak se přenáší problém dlouhodobé elektronické archivace, který podle mých informací nemají plně vyřešený ani velké firmy. O to se tu jedná. Vezměte si, v jaké pozici budete například za pět let, když se budete soudit se státem o výši daní atd. Teď u toho soudu jaké bude mít soukromý subjekt postavení, když si ten dokument, který dostane v datové schránce, tak pokud si ho nezkonvertuje někde u notáře a nezkonvertuje si ho do papírové formy, což si myslím, že udělají jen ti nejodvážnější z nás a stejně tak i ten, který se na dokument nepodívá, tak je mu doručen, platí fikce doručení, ale stejně, když dojde ke sporu, tak jestli si vůbec dokáže z té datové schránky zprávu přečíst.

Nebude to fungovat

Já si myslím, že je možné, že ne. Tam těch otázek je řada. Podle mého osobního názoru ten výsledek bude ten, že za velké výdaje, které jsou na implementaci datových stránek, aby např. všechny obce mohly podmínkám vyhovět, tak výsledkem bude, že si něco odzkoušíme a budeme toho vědět víc, ale že v praxi to fungovat nebude. Jako technologický právník bych byl rád, aby to fungovalo. I jako patriot. Že bychom měli něco, co se ve světě zatím nepodařilo, a okamžitě bychom se dostali na špici. Jako technologický právník jsem velmi skeptický.

Zbyněk Loebl, právník, Ejustice.cz

 Připravujeme další části zmíněné debaty...